Charakteristika: Pianista
Datum narození/zahájení aktivity:6.3.1937
Datum úmrtí/ukončení aktivity:23.3.2024
Text
Bernatík, Rudolf, pianista, narozen 6. 3. 1937, Šumbark (Havířov), zemřel 23. 3. 2024, Ostrava.
Studoval hru na klavír u Josefa Kysely na Vyšší hudebně-pedagogické škole v Ostravě (absolutorium 1956) a u Františka Raucha na AMU v Praze (absolvoval 1961). Vyučoval na Státní konzervatoři (1963–66) a na Pedagogické fakultě (1966–91) v Ostravě, od roku 1976 jako docent klavírní hry. V dubnu 1990 byl zvolen vedoucím Katedry hudební výchovy a o rok později se stal děkanem Pedagogické fakulty. Hned na začátku jeho šestiletého funkčního období vznikla Bernatíkovou zásluhou na Pedagogické fakultě nová tzv. Umělecko-pedagogická katedra, ze které se po vzniku Ostravské univerzity stal Institut pro umělecká studia; byl to zárodek další fakulty na ostravské vysoké škole - Fakulty umění se dvěmi sekcemi, hudební a výtvarnou. Na konci Bernatíkova děkanského období proběhlo v roce 1997 jeho profesorské jmenovací řízení na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě v oboru hry na klavír. Jako profesor pak působil v Institutu pro umělecká studia Ostravské univerzity (od roku 2001 jako jeho ředitel), poté na Fakultě umění. Jako vynikající pedagog zaznamenal výrazné úspěchy svých žáků, jako byli např. Lukáš Vondráček, Lukáš Michel, Kateřina Pirochová, Jakub Hypš a mnozí další.
Sám jako dvacetiletý v roce 1957 získal třetí cenu a titul laureáta na mezinárodní klavírní soutěži v Moskvě, v roce 1960 se zúčastnil Mezinárodní klavírní soutěže Fryderyka Chopina ve Varšavě, kde postoupil do druhého kola. Uměleckou činnost od roku 1964 zaměřil také na komorní oblast – založil komorní soubor Ostravští sólisté (od roku 1969 přejmenováno na Musici moravienses). Od roku 1961 začal jako sólista spolupracovat se Státní (od roku 1971 Janáčkovou) filharmonií Ostrava a s dalšími významnými orchestry, s nimž provedl sedmnáct klavírních koncertů a skladeb pro klavír a orchestr (díla Ludwiga van Beethovena, Franze Liszta, Eugena d´Alberta, Fryderyka Chopina, Camilla Saint-Saënse, Sergeje Rachmaninova, Bély Bartóka, George Gershwina, Bohuslava Martinů a dalších). Vystoupil na mnoha sólových a komorních koncertech u nás i v zahraničí (Německo, Bulharsko, Itálie, bývalý SSSR, Holandsko, Norsko, Švédsko, Rakousko, Polsko, Maďarsko, Argentina, Japonsko). Natočil přes 150 snímků pro Český rozhlas i zahraniční rozhlasy (Německo, Švédsko, Holandsko, Norsko), mezi jinými šest klavírních koncertů, osm klavírních sonát, pět klavírních cyklů a dvanáct trií a kvartetů s ansámblem Musici moravienses. Premiéroval mnohá díla českých autorů (Klement Slavický, Jaromír Podešva, Čestmír Gregor, Luboš Fišer). V roce 1984 obdržel Cenu Svazu českých skladatelů a koncertních umělců za interpretaci české komorní hudby. V období 1964–1989 působil jako doprovazeč Ostravského dětského sboru, pro který také napsal několik sborových kompozic. Ve svém oboru byl až do vysokého věku velmi aktivní nejen jako konzultant a rádce mladší generace pianistů, ale byl také pravidelně zván do porot mezinárodních klavírních soutěží.
Dílo
Zlata brana odevřena. Kantáta pro dětský sbor a klavír (1971);
Hlína má radost. Kantáta pro smíšený sbor a klavír (1976);
Klavírní doprovody písní hudební výchovy pro 1.–4.ročník Základní školy. Pedagogická fakulta, Ostrava 1984.
Chopin, Fryderyk: Etuda a moll, č. 4, op. 25. (LP 1960);
Štěpán, Josef Antonín: Sonáty pro klavír – Sonáta in A, in G, in B. (LP Supraphon 1976);
Hindemith, Paul: Kvartet pro klarinet, housle, violoncello a klavír. Musici moravienses: Valter Vítek – klarinet, Vítězslav Kuzník – housle, Jan Hališka – violoncello. (LP Supraphon 1977);
Křenek, Ernst: Trio pro housle, klarinet a klavír. Musici moravienses: Vítězslav Kuzník – housle, Valter Vítek – klarinet. (LP Supraphon 1977);
Milhaud Darius: Suita pro housle, klarinet a klavír. Musici moravienses: Vítězslav Kuzník – housle, Valter Vítek – klarinet, (LP Supraphon 1977);
Beethoven, Ludwig van: Trio B dur pro klarinet, violoncello a klavír. Musici moravienses: Valter Vítek – klarinet, Jan Hališka – violoncello. (CD 1996);
Bernatík, Rudolf: Zlata brana odevřena, Ostravský dětský sbor, sbormistr Jaromír Richter. (LP Panton 1975);
Brahms, Johannes: Trio pro klarinet, violoncello a klavír. Musici moravienses: Valter Vítek – klarinet, Jan Hališka – violoncello. (CD 1996);
Kraus, Joseph Martin: Trio D dur pro klavír, housle a violoncello. Musici moravienses: Vítězslav Kuzník – housle, Jan Hališka – violoncello. (CD 1996);
Dvořák, Antonín: Z moravských dvojzpěvů (Šípek, Dyby byla kosa). Úprava pro smíšený sbor a klavír, Vysokoškolský pěvecký sbor Ostravské univerzity, sbormistr Lumír Pivovarský. (CD Stylton 1996);
Natsu no omoide, japonská lidová píseň pro smíšený sbor a klavír. Vysokoškolský sbor Ostravské univerzity, sbormistr Lumír Pivovarský. (CD Stylton 1996);
Grieg, Edvard: Sonata e moll op. 7. (CD Stylton 1998);
Janáček, Leoš: Sonáta 1. X. 1905. (CD Stylton 1998);
Schumann, Robert: Fantasiestücke op. 12 (CD Stylton 1998);
Skrjabin, Alexandr: Féuillet d´Album op. 45 č. 1 (CD Stylton 1998);
Skrjabin, Alexandr: Etudy č. 1 Cis dur, č. 11 b moll, č. 12 dis moll (CD Stylton 1998);
Skrjabin, Alexandr: Poéme op. 32 č. 2 (CD Stylton 1998);
Skrjabin, Alexandr: Preludia op. 9 č. 1, op. 11 č. 6, op. 13 č. 2, op. 16 č. 2. (CD Stylton 1998).
I. Lexika
Svaz českých skladatelů a koncertních umělců (Praha 1975).
Who is Who (Londýn 1997).
Kdo je kdo (Praha 1998).
Encyklopedie Diderot – Velký slovník naučný (Praha 1999).
Kdo je kdo (Praha 2001).
Who is…? (v České republice) (Zug 2002).
Biografický slovník Slezska a severní Moravy, Supplementum č. 7 (Ostrava 2024).
II. Ostatní
Štěpán, Pavel: Mezinárodní Chopinova soutěž. Hudební rozhledy 13, 1960, č. 4, s. 283.
Báchorek, Milan: Ostravská hudební současnost podruhé. Hudební rozhledy 29, 1976, č. 12, s. 537.
Hradil, František Míťa: Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka (Ostrava 1981, s. 207).
Skála, Pavel a kol.: Čeští koncertní umělci. Instrumentalisté (Praha 1983, s. 29–30).
Bibliografie pracovníků Pedagogické fakulty v Ostravě (Ostrava 1983, s. 239–245).
Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945 (ed. Gregor, Vladimír a Steinmetz, Karel) (Ostrava 1984, s. 205–206).
Kříž, Jaromír: František Rauch (Praha 1985, s. 52–53).
jm (= Jan Mazurek?): Opus musicum 29, 1997, č. 5–6, s. VII.
Dihlová Veronika: Hudebně-pedagogická činnost profesora Rudolfa Bernatíka. Diplomová práce PdF OU (Ostrava 2003).
Mazurek, Jan – Steinmetz, Karel a kol.: Ostravská hudební kultura od konce 19. století do současnosti (Ostrava 2010, s. 116–119, 127–129).
Steinmetz, Karel – Mazurek, Jan – Kusák, Jiří – Olšarová, Pavla: Ostrava hudební. Vývoj jednoho města v posledních 160 letech (Ostrava 2014).
www.casopisharmonie.cz/aktuality/rudolf-bernatik-neres-ostatni-a-poslouchej-co-ti-hraje-v-srdci
Hana Adámková Heidrová