Český hudební slovník osob a institucí

Zita, František

Zita, František (psán též Zitta), vojenský kapelník a skladatel, narozen 13. 11. 1880, Čečelice (Mělník), zemřel 12. 5. 1946, Brno.

Otec subrety brněnského divadla Vandy Zitové. Základy hudby získal ve Všetatech. V patnácti letech vstoupil jako elév k hudbě 3. bosensko-hercegovského pluku v Budapešti, kde byl plukovním bubeníkem jeho o 16 let starší bratr Jan Zita a kapelníkem Franz Lehár starší. Hrál na housle, tenor a baryton. Na doporučení Franze Lehára byl přijat na hudební akademii v Budapešti, kde studoval v letech 1899–1902 hru na housle u Jeno Hubaye (bez absolutoria). Roku 1902 byl přeložen k hudbě 97. pěšího pluku do Terstu, u níž se stal po dvou letech plukovním bubeníkem a zároveň zde navštěvoval hudební školu Tartiniho (1904). Kapelnické místo získal u téže hudby v roce 1912. Působil s ní v chorvatském Belovaru (1912–14) a ve štýrské Radgoně (1915). Tehdy spolupracoval s lublaňskou Glasbenou Maticí za dirigenta Mateje Hubada při velkých kantátových produkcích, zvláště při provádění skladeb Antonína Dvořáka. Rok 1916 strávil s plukem na ruské frontě. O tři roky později byl jmenován kapelníkem 2. posádkové hudby Brno, v roce 1920 určené hudbou 43. pěšího pluku. V Brně získal velkou popularitu. Po dobu své sedmnáctileté činnosti kapelu přivedl na vysokou úroveň v dechovém i symfonickém obsazení, takže mohla účinkovat i při operních představeních a kantátách. Na tzv. monstrkoncertech spojených brněnských hudeb 10. a 43. pěších pluků uváděl například Vyšehrad a Valdštýnův tábor Bedřicha Smetany,symfonickou báseň V Tatrách Vítězslava Nováka, Píseň bohatýrskou Antonína Dvořákaa další. Roku 1936 odešel do výslužby. Působil jako hudebník a kapelník v Brně a byl také členem představenstva Ochranného svazu autorského. Skladatelsky se uplatnil hlavně ve sféře hudby populární, napsal na sto skladeb, z nichž mnoho bylo nahráno.