Kunc, Jan
(K. Jánoš)
Charakteristika: skladatel, kritik, pedagog, organizátor
Datum narození/zahájení aktivity:27.3.1883
Datum úmrtí/ukončení aktivity:11.9.1976
Text
Kunc, Jan, (pseud. K. Jánoš), hudební skladatel a pedagog, kritik a organizátor, narozen 27. 3. 1883, Doubravice nad Svitavou, zemřel 11. 9. 1976, Brno.
A. Biografie
Základy hudebního vzdělání získal v dětství na obecné škole v Doubravici u místního nadučitele a ředitele kůru Julia Stantejského (zpěv) a nadučitele Františka Formánka (hra na housle). Roku 1894 byl přijat do fundace starobrněnského augustiniánského kláštera a současně v Brně navštěvoval měšťanskou školu na Poříčí (1894–98). Posléze pokračoval ve studiích na brněnském Ústavu pro vzdělání učitelů (1898–1902), kde byl v hudbě žákem Leoše Janáčka. V klášteře měl na Kunce vliv především tehdejší ředitel kůru Max Koblížek, u nějž se na hudební škole Řemeslnické besedy Svatopluk učil hře na klavír, harmonii a kontrapunktu. Později se v klavírní hře zdokonaloval u Marie Kuhlové. Tehdy vznikla i jedna z prvních Kuncových skladeb, balada Zakletá dcera s průvodem čtyřručního klavíru (1900), komponovaná pod dojmem stejnojmenné balady Vítězslava Nováka. Na Janáčkovo doporučení se Kunc nechal roku 1901 zapsat na Varhanickou školu v Brně (díky své hudební vyspělosti přijat do 2. ročníku), kterou absolvoval 6. 7. 1903. Ještě před absolutoriem vykonal 25. 6. 1903 v Praze státní zkoušku z klavíru a zpěvu. Od roku 1903 působil jako prozatímní podučitel, od 12. 11. 1904 jako řádný učitel na obecné škole v Brně.
Ve snaze zdokonalit se ve skladbě vstoupil Kunc do kompozičního oddělení pražské konzervatoře, kde byl ve školním roce 1905/06 žákem Karla Knittla a Karla Steckera. V letech 1906–10 studoval soukromě u Vítězslava Nováka, pod jehož vedením složil Smyčcový kvartet G dur. Po návratu do Brna byl znovu učitelsky činný na obecných školách v Brně (do roku 1920), mimo to působil jako učitel zpěvu na České státní průmyslové škole v Brně (1907–12), na brněnské II. české reálce (1907–10) a na I. českém gymnáziu (1913/14, 1916/17). Vyučoval hru partitur a instrumentaci na Varhanické škole v Brně (1910–13) a harmonii, dějiny hudby a estetiku na Hudební škole Besedy brněnské (1908–11, 1915–17). Od roku 1905 byl jednatelem hudebního odboru Klubu přátel umění v Brně, pro neshody s Leošem Janáčkem však z funkce odstoupil. Po sňatku s koncertní pěvkyní Marií Hudcovou roku 1907 vystupoval též nezřídka jako její klavírní doprovazeč. Významná byla rovněž Kuncova hudebně kritická činnost v Lidových novinách (od dubna 1902, soustavně publikoval v letech 1909–18 pod značkou –c.), dále v Pelclových Rozhledech (1902–06 pod pseud. K. Jánoš), v Radikálních listech (1902–03), Moravské orlici (1903–06, šifry –a–, N), v Hlasu (1903–04), Moravských rozhledech (1905–07), v Hudební revue (1911–17) aj. Své kritické příspěvky psal nejprve pod názorovým vlivem Leoše Janáčka, během školení u Vítězslava Nováka se z Janáčkova vlivu vymanil a dospěl až k zásadní kritice Janáčkovy Její pastorkyně (1911).
Po vzniku Československé republiky byl Kunc roku 1918 zásluhou Karla Kovařovice přijat do pražského Národního divadla jako korepetitor a kapelník. S orchestrem Národního divadla mj. nastudoval a provedl svoji baladu Stála Kačenka u Dunaja. Již roku 1919 se však vrátil zpět do Brna, kde byl od 1. 9. 1919 jmenován na nově zřízené konzervatoři profesorem pro skladbu, harmonii, kontrapunkt, nauku o formách a instrumentaci. Zároveň byl ustanoven tajemníkem a členem poradního sboru brněnské konzervatoře (1919–20), správcem konzervatoře (1920–23) a ředitelem konzervatoře (1923–45). Z Kuncových žáků na konzervatoři vynikli: Quido Arnoldi, Zdeněk Chalabala, Vilém Steinman, Pavel Haas, Josef Kohout; soukromě se u něj vzdělávali Vilém Petrželka, Emil Axman (instrumentace) a Rudolf Firkušný (harmonie). Neúnavnou organizační a pedagogickou činností se Kuncovi podařilo vybudovat z brněnské konzervatoře hudební učiliště vysoké umělecké úrovně. V souvislosti s působením na konzervatoři byl nucen výrazně omezit svoje skladatelské i hudebně publicistické aktivity. V meziválečném období vykonával rovněž funkci odborného inspektora hudební a dramatické školy pro Slovensko v Bratislavě (1926), byl organizátorem hudebního oddělení Výstavy soudobé kultury v Brně (1928), zkušebním komisařem a místoředitelem pro učitelství hudby a zpěvu na učitelských ústavech a středních školách (1939–42), působil jako člen komisí, porot, delegací aj. Byl jedním ze zakladatelů Klubu moravských skladatelů, v letech 1936–37 jeho místopředsedou, 1938–44 předsedou a od roku 1943 čestným členem. Roku 1921 byl jmenován dopisujícím, 23. 5. 1923 řádným členem České akademie věd a umění, roku 1941 se stal čestným členem Filharmonického spolku Beseda brněnská.
Po roce 1945 pokračoval Kunc ve svém působení na brněnské konzervatoři, 1. 9. 1945 odešel do výslužby. Od 1. 10. 1947 byl jmenován děkanem Hudební fakulty a pověřeným profesorem skladby na Janáčkově akademii múzických umění, kde mu však bylo umožněno setrvat pouze do státního převratu 28. února 1948. Následně nalezl působiště na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity (do roku 1952), kde mj. učil skladatele Zdeňka Zouhara a Antonína Tučapského. Za svou činnost byl Kunc roku 1958 odměněn Cenou osvobození města Brna.
B. Činnost skladatelská
Po začátečnických (dnes nezvěstných) Kuncových autodidaktických pokusech z let 1900–01 (balada Zakletá dcera, mužský sbor Kačena divoká) vznikly během studia na Varhanické škole skladatelovy první zralejší kompozice: zvl. Sonáta pro klavír c moll, op. 1 (1903), posléze Janáčkovým kompozičním stylem ovlivněné Klavírní trio f moll, op. 3 (1904) a Mužské sbory na lidové texty, op. 4 (1904–07). Pražský pobyt obrátil Kunce ke směru české hudby představovanému Vítězslavem Novákem a jeho prostřednictvím také ke kritickému pohledu na Janáčkovu tvorbu. Pod Novákovým dohledem zkomponoval Kunc Smyčcový kvartet G dur, op. 9 (1909, roku 1910 přikomponována 4. věta), za nějž byl roku 1909 odměněn 2. cenou České akademie věd a umění. Ještě před Janáčkem zhudebnil Kunc jako kantátu pro smíšený sbor s průvodem orchestru báseň 70.000 Petra Bezruče (provedena 5. dubna 1908 v Brně, Filharmonický spolek Beseda brněnská, orchestr Národního divadla v Brně, řídil Rudolf Reissig). Vrchol Kuncovy skladatelské tvorby, která je zaměřena především na díla vokální (písně, sbory) a komorní, představuje balada pro alt s průvodem orchestru Stála Kačenka u Dunaja (1918), cyklus mužských sborů, op. 11 (1912) a jediné Kuncovo čistě orchestrální dílo, symfonická báseň Píseň mládí (1910–16, finanční podpora České akademie věd a umění). Z doby Kuncova kapelnického působení v pražském Národním divadle pochází rozsáhlá nedokončená skica opery Paní z námoří podle Ibsenovy hry v překladu Jaroslava Kvapila. Patrně z pozdějších let pochází torzo symfonické básně Život dělníkův. Podstatná část Kuncova skladatelského odkazu (celkem asi 80 skladeb) byla ovlivněna moravskou lidovou písní. Roku 1905 Kunc sebral na 168 lidových písní z okolí moravského Molenburku (dnes Vysočany v okrese Blansko) a později vydal četné úpravy lidových písní: Molinburský pěsničky, op. 6, Slovácké jednohlasé písně, op. 17 bez průvodu i s průvodem klavíru, pro klavír upravil Lidové líšeňské tance, op. 36. Kuncova harmonizace československé státní hymny byla roku 1935 uznána jako oficiální.
Dílo
Dílo hudební (výběr)
Scénická hudba
Kašpárkova maminka (Karel Mašek) 1918, premiéra: Národní divadlo, Praha, 4. 1. 1919.
Attila (Růžena Jesenská), 1918–19, premiéra: Národní divadlo Praha, 24. 1. 1919.
Vršovci (Rudolf Krupička), 1918–19, premiéra: Národní divadlo Praha, 25. 4. 1919.
Kantáty s průvodem orchestru / klavíru
Zakletá dcera, balada pro smíšený sbor a čtyřruční klavír, slova lidové poezie, 1900. Ztraceno.
70.000 pro smíšený sbor a orchestr, slova Petr Bezruč, 1907, premiéra: Brno, 5. 4. 1908.
Skladby pro sbor a cappella
Mužské sbory, op. 4, slova lidové poezie, 1904–07, revidováno 1911. Části: 1. Kačena divoká, 2. Stojí Jano při potoce, 3. Ej, létala laštověnka. Vyd. Hudební matice Umělecké besedy 1922, Fr. Urbánek b. r. a Ol. Pazdírek 1936.
Mužské sbory, op. 11, slova Petr Bezruč a Josef Holý (č. 3), 1912. Části: 1. Ostrava, 2. Slezské lesy, 3. Zbojnická. Vyd. Hudební matice Umělecké besedy 1922, 1923.
Zahrada, ženské sbory, op. 15, slova Vojtěch Martínek, 1919–20. Části: 1. Jarní, 2. Třešně v květu, 3. Píseň. Vyd. Hudební matice Umělecké besedy 1922.
Po věčném zákonu, smíšený sbor, op. 16, slova Vojtěch Martínek, 1920. Vyd. Hudební matice Umělecké besedy 1922.
Čtyři sbory, op. 20, slova J. Chaloupka (č. 1), Rudolf Těsnohlídek (č. 2), E. Šimek (č. 3), lidová poezie (č. 4), 1923–26, revidováno v pozdějších letech. Části: 1. Slavnostní sbor, ženský sbor, 2. Píseň vítězná, jednohlasý sbor s průvodem klavíru, 3. Píseň vítězná, mužský sbor, 4. Prší, prší, ženský / dětský sbor. Vyd. Ol. Pazdírek 1924 (č. 1), Sokol – Brno 1924 (č. 2).
Tři mužské sbory, op. 25, slova Oldřich Zemek (č. 1); Petr Bezruč (č. 2), Jaroslav Marcha (č. 3), 1931–34. Části: 1. Návrat, 2. Žermanice, 3. Vstávejte, myslivci. Vyd. Ol. Pazdírek 1936.
Čtyři mužské sbory na slova lidové poezie, op. 28, úpravy lidových písní, 1932–37.
Mužské sbory, op. 35, slova lidové poezie (č. 1, 2), Josef Václav Sládek (č. 3), 1950. Části: 1. Pověz mně, děvečko, 2. Voči, 3. Svatý kraj.
Písně
První písně, slova Jan Červinka, Bohdan Kaminský, Fedora Bartošová, O. Auředníček, 1903–06, 5 písní.
Smutky, op. 2, slova Karel Hilar, O. Auředníček, R. Hošek, Jaroslav Kvapil, 1903–05, 4 písně. Vyd. Hudební matice umělecké besedy 1917, 21921.
Čtyři písně s průvodem klavíru, op. 5, slova O. Auředníček, Josef Merhaut, Jaroslav Kvapil a Adolf Heyduk, 1907–15.
Molinburský pěsničky, op. 6, 10 písní na texty lidové poezie; 1905. Vyd. Ad. Perout 1913, 21918.
Ze života, čtyři písně s průvodem klavíru, op. 10, slova Petr Bezruč, Josef Svatopluk Machar, Josef Holý, Karel Hlaváček, 1908–15. Vyd. Sokol Královo Pole – Brno, 1911 (jako faksimile) a Hudební matice umělecké besedy 1917, 21921.
Stála Kačenka u Dunaja, balada pro alt a orchestr (klavír), op. 14, slova lidové poezie, 1918, instrumentováno 1919, premiéra: Praha, 27. 3. 1919, Olga Borová-Valoušková, Orchestr Národního divadla v Praze, řídil autor.
Slovácké jednohlasé písně, op. 17, 1912, sbírka 200 písní. Vyd. Ad. Perout, Ostrava 1913, 21918.
Slovácké, lidové písně s průvodem klavíru, op. 18, kol. 1922–23. 2 sešity, celkem 30 písní. Jako op. 17 vyd. Barvič a Novotný 1923.
Sny o štěstí, cyklus písní na slova Jaroslava Vrchlického, op. 24, 1926–27, 8 písní. Vyd. vlastním nákladem v komisi Hudební matice umělecké besedy 1928.
Tři písně s průvodem klavíru na slova Marie Calmy, op. 26, 1932–36, 3 písně, premiéra: 15. 4. 1936, Vídeň. Vyd. Melpa 1937.
Kytička lidových písní s klavírem, op. 31, 1942. Úpravy 21 lidových písní.
Tři písně na básně Antonína Dokoupila s průvodem klavíru, 1957. Části: 1. Čekanka, 2. Modlitba, 3. Tulácká píseň.
Tři písně v lidovém tónu na lidové texty, 1958. Části: 1. Měla sem synečka; 2. Na konec Novéj Vsi, 3. Ty Kojetské hatě.
Skladby duchovní
Česká mše pro soprán a varhany, op. 7, liturgický text v překladu Fr. Hudce, 1907. Řada úprav, zlehčené znění vyd. Čs. katolická charita, 1958.
Zdrávas, Maria pro soprán a varhany, 1. znění asi 1907, 2. znění 1946. 2. znění vyd. Olomouc 1948.
Dvě duchovní písně pro soprán a varhany, 1949. Části: Matičko Kristova, Světlo chcem nésti v svět.
Skladby orchestrální
Píseň mládí, symfonická báseň, původní název Píseň před východem slunce, 1910–16, premiéra: Brno, 17. 6. 1917, Orchestr Národního divadla v Praze, dir. Karel Kovařovic.
Skladby komorní
Klavírní trio f moll, op. 3, 1904, revidováno v letech 1906–39. Vyd. vlastním nákladem 1940.
Zastaveníčko pro housle a klavír, kolem 1906, revidováno 1919.
Smyčcový kvartet G dur, op. 9, 1909–10.
Serenáda (Notturno / Milostná hudba) pro flétnu a klavír, 1919.
Sonáta pro housle a klavír č. 1, op. 22, 1925, revidováno 1931.
Skladba pro flétnu a klavír, 1928.
Lovecké fanfáry I–III pro 4 lesní rohy, op. 27, 1936.
České tance pro housle / violoncello a klavír, op. 34, 1947.
Miniatury pro dechový kvintet, op. 38, 1958.
Sonáta pro housle a klavír č. 2, op. 40, 1931–59.
Skladby klavírní
Sonáta c moll, op. 1, 1903, revidováno 1909–10.
Čtyři klavírní skladby, op. 13, 1906–27. Vyd. M. Urbánek 1927.
Drobnosti pro klavír, op. 19, 3 sešity, 1923. Vyd. O. Pazdírek 1924.
5 klavírních skladbiček, 1926. Č. 5 vyd. Melpa, 1936 v albu Moravští skladatelé mládeži.
Z prázdnin, klavírní cyklus, op. 21, 3 sešity, 1926. Vyd. O. Pazdírek 1928.
Kronika, 20 variací na slovenskou lidovou píseň, op. 23, 1926, vyd. Chadím 1927.
O dušičkách, 1936. Otištěno v Lidových novinách 1. 11. 1936.
České tance pro klavír, op. 34, 1947. Vyd. M. Urbánek 1948. Též ve znění pro housle či violoncello s klavírem.
Dětské tance z Líšně pro klavír, op. 37, 1954.
Miniatury pro klavír, op. 38, 1956–59. Výběr vyd. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění 1959.
Dílo literární (výběr)
Hudební školství a pedagogika
Jubileum pražské konservatoře (Lidové noviny, 10. 5. 1911).
O zpěvu ve škole obecné. Úryvek z přednášky (Hudební revue 6, 1913, č. 4, s. 193–99).
Konservatoř hudby v Brně (Lidové noviny, 7. 4. 1920).
Úspory na školství a státní hudební a dramatická konservatoř v Brně (Lidové noviny, 23. 4. 1922).
O mistrovských školách konservatoří (Hudební rozhledy 2, 1925/26, s. 139–43).
O hudební zákon (Lidové noviny, 28. 12. 1926).
Leoš Janáček
Kytice z národních písní moravských (Lidové noviny, 5. 4. 1902).
[o premiéře Její pastorkyně] (Radikální listy, 13. 2. 1904).
Leoš Janáček (Rozhledy 14, 1904, č. 21, s. 491–98).
L. Janáček: Čtvero mužských sborů moravských (Lidové noviny, 17. 12. 1906).
Leoš Janáček, dramatik (Revue Moravsko-slezská 3, 1906, č. 2, s. 25–28, č. 3, s. 56–61).
Leoš Janáček (Hudební revue 4, 1911, č. 3, s. 121–34, č. 4, s. 185–89).
Její pastorkyňa I., II. (Lidové noviny, 31. 1. 1911, 9. 2. 1911).
Nad rakví Janáčkovou (in: Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně. Výroční zpráva za školní rok 1928–1929, Brno 1929, s. 3–4).
Vzpomínky na premieru Její Pastorkyně (Divadelní list 9, 29. 9. 1933, s. 74–81).
Pravda o Janáčkovi. Jak o ni dbala jeho choť (Lidové noviny, 14. 8. 1938).
Umělecký profil Leoše Janáčka (in: Leoš Firkušný: Odkaz Leoše Janáčka české opeře, Brno 1939, s. 7–23).
Osudy „Její pastorkyně“ (Národní divadlo 28, 1952/1953, č. 8, s. 24–26).
Jedno svědectví (Lidová demokracie, 24. 1. 1954).
Vzpomínky na premiéru Její Pastorkyně (in: Opery Leoše Janáčka na brněnské scéně, Brno 1958, nestránkováno).
Leoš Janáček v současné hudbě. Pohled Mistrova žáka do skladatelovy tvůrčí dílny (Lidová demokracie, 10. 8. 1958).
Vzpomínky na Leoše Janáčka (in: Konzervatoř Brno. Sborník k padesátému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy, Brno 1969, s. 69–74).
O Janáčkovi (strojopis).
Janáček a Dvořák (rukopis).
Mé nejmilejší vzpomínky na Janáčka (rukopis).
Další referáty, články a studie
a) do roku 1919
O hudebních směrech na Moravě (Moravské rozhledy, 1904).
Jelizaveta Alexandra Ščedrovičova. Vzpomínkový profil (Lidové noviny, 4. 5. 1905).
O národnosti hudebního díla I., II. (Lidové noviny, 14. 12. 1905, 16. 12. 1905).
Essay hudební I., II. (Moravská orlice, 1. 2. 1906, 2. 2. 1906).
O mizení lidové písně (Moravská orlice, 20. 5. 1906).
O divadelních poměrech (Moravský kraj, 16. 10. 1906).
Řešení krise českého národního divadla (Moravský kraj, 23. 10. 1906).
České národní divadlo v Brně (Moravský kraj, 3. 11. 1906).
Homo novus [o Ladislavu Kožušníčkovi] (Lidové noviny, 16. 9. 1907).
Týden české opery (Snaha, 28. 4. 1908, 5. 5. 1908).
Antonín Dvořák (Snaha, 2. 12. 1908).
Nová notturna Vítězslava Nováka (Lidové noviny, 5. 1. 1909).
O věčné touze [Vítězslava Nováka] (Lidové noviny, 24. 3. 1909).
Händel a Bach (Lidové noviny, 15. 4. 1909).
Vítězslav Novák: Bouře [rozbor díla] (Lidové noviny 3. 4. 1910).
Jubileum p. A. Pivoňky (Lidové noviny, 15. 4. 1910).
Umělecká bilance letošní operní sezony (Lidové noviny, 17. 4. 1910).
Koncert Filharmonické Besedy I., II. [o provedení Bouře Vítězslava Nováka] (Lidové noviny 20. 4. 1910, 21. 4. 1910).
Max Reger (Lidové noviny, 2. 7. 1910).
Z francouzské tvorby písňové I., II. (Lidové noviny, 20. 8. 1910, 31. 8. 1910).
Sukův Asrael. (Ke koncertu Filharmonické Besedy Brněnské) [rozbor díla] (Lidové noviny, 28. 9. 1910).
Toman a lesní panna. Symfonická báseň V. Nováka [rozbor díla] (Lidové noviny, 30. 9. 1910).
Karel Kovařovic (Lidové noviny, 1. 10. 1910).
Koncert Kovařovicův (Lidové noviny, 4. 10. 1910).
Zdeněk Fibich (K desátému výročí jeho úmrtí.) (Lidové noviny, 15. 10. 1910).
Náš divadelní orchestr (Lidové noviny, 2. 11. 1910).
Melodrama (K provedení „Hippodamie“ na českém národním divadle v Brně) (Lidové noviny, 18. 11. 1910).
Pelopovy námluvy (Lidové noviny, 19. 11. 1910).
Smír Tantalův (Lidové noviny, 26. 11. 1910).
Psohlavci. (Poprvé na českém Národním divadle 26. t.m.) (Lidové noviny, 29. 11. 1910).
Smrt Hippodamie (Lidové noviny, 4. 12. 1910).
Hudební revue (Lidové noviny, 17. 12. 1910).
III. sonátová hodina ve varhanické škole [o Sonátě pro housle a klavír Jaroslava Kvapila] (Lidové noviny, 11. 1. 1911).
Skladby starých mistrů českých v Paříži (Hudební revue 4, 1911, č. 7, s. 368–72).
Vývoj oratoria (Lidové noviny, 22. 3. 1911).
Umělecká bilance opery (Lidové noviny, 14. 5. 1911).
Gustav Mahler (Hudební revue 4, 1911, č. 6, s. 297–99).
Neruda v rouše hudebním (Lidové noviny, 28. 6. 1911).
Moderna v hudbě (Lidové noviny, 8. 7. 1911).
R. Pavlata (Lidové noviny, 1. 10. 1911).
Gabriel Fauré. Z písňové tvorby francouzské (Lidové noviny, 28. 2. 1911).
Gustav Mahler zemřel (Lidové noviny, 19. 5. 1911).
Arnold Schoenberg (Šest písní s orchestrem, op. 8., II. smyčcový kvartet, op. 10.) (Lidové noviny, 15. 7. 1911).
Ivan šl. Zajc (Lidové noviny, 10. 8. 1911).
Fr. Liszt. (Ke stoleté památce jeho narozenin.) (Lidové noviny, 22. 10. 1911).
Z Národního divadla v Brně [o provedení opery Psohlavci Karla Kovařovice] (Lidové noviny, 27. 10. 1911).
Oskar Nedbal (K provedení Cudné Barbory na Nár. divadle v Brně) I., II. (Lidové noviny, 29. 11. 1911, 30. 11. 1911).
Z pozůstalých skladeb Bedřicha Smetany I., II. (Lidové noviny, 13. 12. 1911, 14. 12. 1911).
František Škroup. (K 50. výročí jeho úmrtí.) (Lidové noviny, 7. 2. 1912).
Na Starém bělidle. Premiera na Nár. divadle v Brně dne 4. října 1912 (Lidové noviny, 5. 10. 1912).
Nešvera – sedmdesátník (Lidové noviny, 24. 10. 1912).
Stoleté narozeniny Verdiho (Lidové noviny, 10. 10. 1913).
Česká hudba přítomnosti (Hudební obzor 1, 5. 12. 1913).
Skladatel Josef Suk (Lidové noviny, 4. 1. 1914).
Hanuš Trneček zemřel (Lidové noviny, 29. 3. 1914).
Antonín Dvořák. (K desetiletému výročí jeho úmrtí) (Lidové noviny, 1. 5. 1914).
K 30. výročí smrti Smetanovy (Lidové noviny, 14. 5. 1914).
Richard Strauss. (K jeho padesátiletí.) (Lidové noviny, 11. 6. 1914).
Píseň mládí. (K prvému provedení v Národním divadle) (Hudební revue 9, 1916, č. 8–9, s. 324–27).
Hudební vánoce v Praze I. (Lidové noviny, 30. 12. 1916).
Hudební vánoce v Praze II. Novákův Karlštejn (Lidové noviny, 2. 1. 1917).
Restaurovaná opera [o opeře Na starém bělidle Karla Kovařovice] (Lidové noviny, 10. 1. 1917).
Claude Achille Debussy [nekrolog] (Lidové noviny, 29. 3. 1918).
Hudební život pražský v českém státě (Lidové noviny, 30. 11. 1918).
Boj o Kovařovice (Národní listy, 12. 3. 1919, 14. 3. 1919).
b) od roku 1920
Hudební potřeby Slovenska (Lidové noviny, 31. 3. 1920).
Profesor Vilém Kurz (Lidové noviny, 23. 12. 1922).
František Neumann (in: Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně. Výroční zpráva za školní rok 1928–29, Brno 1929, s. 19–22).
Profesor Vilém Kurz (in: Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně. Výroční zpráva za školní rok 1928–29, Brno 1929, s. 23–26).
Novákovy doprovody k lidovým písním (Tempo – Listy Hudební matice 10, 1930–31, č. 3–5, s. 148–52).
František Mareš a hudba (in: Sborník Vesny, Brno 1932, s. 79–88).
Počátky mého hudebního vzdělání (Hudební národ 5, 1932–33, č. 7, s. 98–101).
Mahen a konservatoř (in Mahenovi: sborník k padesátinám, Praha 1933, s. 110–12).
Profesor Eduard Tregler (in: Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně. Výroční zpráva za školní roky 1931–32 a 1932–33, Brno 1933, s. 3–5).
Profesor Theodor Žalud (in: Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně. Výroční zpráva za školní roky 1931–32 a 1932–33, Brno 1933, s. 6–7).
Profesor Max Koblížek (in: Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně. Výroční zpráva za školní roky 1931–32 a 1932–33, Brno 1933, s. 8–12).
Padesát let českého divadla na Veveří (rukopis, 1934).
Po prvním provedení „Epilogu“ (Tempo – Listy Hudební matice 13, 1933–34, č. 5, s. 172–73).
O oficielní úpravě státní hymny (Praha 1936).
Za profesorem Václavem Bechem (in: Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně. Výroční zpráva za školní roky 1933–37, Brno 1937, s. 3–6).
Za prof. Františkem Pourem (in: Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně. Výroční zpráva za školní rok 1937–38, Brno 1938, s. 6–8).
K šedesátinám prof. M. Škvora (in: Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně. Výroční zpráva za školní rok 1937–38, Brno 1938, s. 9–11).
Olga Tomášková (in: Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně. Výroční zpráva za školní rok 1938–39, Brno 1939, s. 5–7).
Marie Fleischerová (in: Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně. Výroční zpráva za školní rok 1938–39, Brno 1939, s. 8–11).
Anna Holubová (in: Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně. Výroční zpráva za školní rok 1938–39, Brno 1939, s. 12–14).
Oldřich Vávra (in: Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně. Výroční zpráva za školní rok 1938–39, Brno 1939, s. 15–18).
Za prof. Růženou Kurzovou (in: Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně. Výroční zpráva za školní rok 1938–39, Brno 1939, s. 20–21).
Karel Kovařovic – chéf opery (in: Vzpomínáme Karla Kovařovice, ed. Jan Petr, Praha 1940, s. 115–26).
Dost (Lidové noviny, 8. 1. 1944).
Jak se v republice úřaduje (rukopis, 1945).
Čeští hudebníci v Rusku (rukopis, cca 1950–60).
Hynek Bím (Hudební rozhledy 7, 1954, č. 4, s. 164).
Brněnská konservatoř a Martinů (in: Zdeněk Zouhar (red.): Bohuslav Martinů. Sborník vzpomínek a studií, Brno 1957, s. 24–26).
O počátcích českého hudebního života v Brně (strojopis, 1968).
Má divadelní kariéra (Opus musicum 2, 1970, č. 2, s. 50–53).
Jak jsme v Brně zakládali komorní spolek (strojopis, nedatováno).
LiteraturaI. Lexika
Krusemans Geïllusteerd muzieklexicon (Haag 1932).
OSNND.
PHSN.
Grove5.
Gardavský, Čeněk a kol.: Skladatelé dneška (Praha 1961).
ČSHS.
New Grove1.
MEH.
ČSS.
HSPK.
New Grove2.
MGG2.
II. Ostatní
Axman, Emil: Morava v české hudbě XIX. století (Praha 1920).
Rejstřík hudebních skladatelů (Niva 9, 1921, č. 7, nestránkováno).
Bartoš, Josef: O proudech v soudobé hudbě (Kdyně 1924).
J. R. [= Racek, Jan]: Jan Kunc padesátníkem (Rozhlas 11, 1933, č. 13, s. 6).
J. R. [= Racek, Jan]: Kuncův smyčcový kvartet C-dur (Rozhlas 11, 1933, č. 24, s. 9).
Kundera, Ludvík: Jan Kunc (K 50. narozeninám) (Tempo – Listy Hudební Matice 12, 1933, č. 7, s. 241–252).
Racek, Jan: Leoš Janáček a současní moravští skladatelé (Brno 1940).
Štědroň, Bohumír: Jan Kunc (Lidové noviny, 27. 3. 1943).
Štědroň, Bohumír: Janáček a Kunc. K šedesátým narozeninám skladatele a ředitele brněnské konservatoře (Rytmus 8, 1943, č. 8, s. 90–94).
Štědroň, Bohumír: K sedmdesátce Jana Kunce (Hudební rozhledy 6, 1953, č. 7, s. 292).
Helfert, Vladimír: Česká moderní hudba (Olomouc 1936).
Zouhar, Zdeněk: Pětasedmdesátiny Jana Kunce (Hudební rozhledy 11, 1958, č. 5, s. 212).
Zouhar, Zdeněk: Skladatel Jan Kunc (Praha 1960).
Zouhar, Zdeněk: Skladatel Jan Kunc (magisterská diplomová práce, Ústav hudební vědy, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita, Brno 1964).
Zouhar, Zdeněk: Skladatel Jan Kunc (doktorská disertační práce, Ústav hudební vědy, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita, Brno 1966).
Fukač, Jiří: Pocta Janu Kuncovi (Hudební rozhledy 21, 1968, č. 7, s. 206).
Blatný, Josef: Ředitel Jan Kunc (in: Konzervatoř Brno. Sborník k padesátému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy, Brno 1969, s. 75)
Zouhar, Zdeněk: Tvůrčí odkaz nestora českých skladatelů (Hudební rozhledy 26, 1973, č. 6, s. 266–68).
Zouhar, Zdeněk: Sborové dílo Jana Kunce (Opus musicum 5, 1973, s. 233–40).
Zouhar, Zdeněk: Zemřel Jan Kunc (Hudební rozhledy 29, 1976, č. 12, s. 550).
Zouhar, Zdeněk: Všude, kde jste, mi přinášíte štěstí. Z korespondence B. Martinů a J. Kunce (Hudební rozhledy 47, 1994, č 3, s. 5–9).
Zouhar, Zdeněk: K dílu Jana Kunce (in: Kritické edice hudebních památek II. Sborník příspěvků z konferencí katedry muzikologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci konaných v letech 1995, 1996, 1997, Olomouc 1998, s. 138–43).
Zouhar, Zdeněk: Jan Kunc, žák Leoše Janáčka (in: Leoš Janáček, jeho žáci, spolupracovníci a přátelé. Sborník z 22. ročníku muzikologické konference Janáčkiana (Ostrava 4. a 5. června 1998), Ostrava 2000, s. 20–29).
Pecháček, Stanislav: Jan Kunc (Cantus 19, 2008, č. 4, s. 20–21, 23).
Ježková, Petra: Písňová tvorba Jana Kunce (bakalářská diplomová práce, Katedra hudební výchovy, Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita, Brno 2009).
Martinkovič, Viktor: Leoš Janáček a Jan Kunc – příspěvek k dokumentaci vztahů dvou významných skladatelských osobností (bakalářská diplomová práce, Ústav hudební vědy, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita, Brno 2009).
ArchivaliePozůstalost uložena v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea.
Ondřej Pivoda
Datum poslední změny: 12.4.2016