Český hudební slovník osob a institucí

Petzold, Antonín

Petzold, Antonín, skladatel, sbormistr a pedagog, narozen 13. 8. 1858, Praha, zemřel 7. 5. 1931, Olomouc.

Vystudoval varhanní školu v Praze u Josefa Föerstra a Františka Zdeňka Skuherského a operní školu Jana Ludvíka Lukese. Na obou školách složil státní zkoušky z hudby. V letech 1877–82 působil jako varhaník v katedrále sv. Vojtěcha v Praze. Další dva roky zastával funkci kapelníka městského divadla v Plzni, s nímž podnikal zájezdy na Moravu, kde se později usadil. V letech 1884–86 pracoval jako učitel hudební školy Moravan v Kroměříži a v roce 1886 se zde stal ředitelem. V tomto roce se oženil s pěvkyní Boženou Rubešovou. Uplatnil se tu také jako sbormistr, nastudoval například Dvořákovo Stabat mater. Poté přijal nabídku moravského hudebníka a kněze Jindřicha Geislera a stal se varhaníkem v dómu sv. Václava v Olomouci a od roku 1914 zde působil i jako dirigent. Zároveň se stal v roce 1888 ředitelem nově založené hudební školy olomouckého spolku Žerotín a tuto funkci zastával až do roku 1911. V letech 1893–1910 a 1917–18 působil jako sbormistr tohoto spolku. Učil v Poettingově dívčím ústavu zpěv, klavír a teorii a měl i soukromou učitelskou praxi. Po smrti své první ženy se oženil s altistkou Annou Dudíkovou, s níž měl dva syny: Antonína, který se stal sboristou olomoucké opery, a pozdějšího skladatele, violistu a hudebního pedagoga Jana.

Petzold měl velký podíl na rozvoji hudebního života v Olomouci. S pomocí ochotníků a vojenské hudby prováděl i velká oratorní díla slavných skladatelů (Mozart, Haydn, Berlioz, Křížkovský, Dvořák aj.), symfonické skladby (Beethovenovu Devátou, Dvořákovy symfonické básně, Smetanovu Mou vlast) a opery (Smetanovu Prodanou nevěstu, Hubičku, Dalibora, Dvě vdovy, Tajemství, Sudovu U Božích muk, Blodkovu V studni aj.). K provedení náročnějších oper se snažil zvát kvalitní umělce, během války tak například pozval do Olomouce k představení Smetanových oper Emmu Destinnovou.

Po ukončení spolupráce se spolkem Žerotín (v roce 1905 se stal jeho čestným členem) se věnoval především chrámové hudbě a výuce. V roce 1918 působil jako člen zkušební komise pro státní zkoušky z hudby v Brně. V pozdějších letech se více než komponování věnoval hudebně-pedagogické činnosti a sbormistrování.

Skládal především chrámovou hudbu v tradičním slohu, varhanní předehry a dohry. Za působení v olomouckém dómu napsal několik drobných skladeb (např. Christus Factus est, Vercilla regis, Miserere, Te Deum, Terra tremuit, Ecce sacerdos). Za jeho nejvýznamnější dílo je považována skladba Missa solemnis, která vyšla tiskem ve Vídni. Krom toho napsal i několik světských skladeb, a to komorních (Elegie, Hovory lesa pro housle a klavír, Legenda pro violoncello s klavírem aj.) i orchestrálních (Intermezzo pro smyčcový orchestr, Hymnus pro velký orchestr, Slavnostní předehra pro dva klavíry, harmonium a smyčcový orchestr aj.). Komponoval sborové písně pro ženský (Ten ptáček, Pod bezem), mužský(Do hor) i smíšený (Dívky naše české) sbor. Začal práci na opeře Vršovci, kterou ovšem nestihl dokončit.