Český hudební slovník osob a institucí

Hrabě, Josef

Hrabě, Josef, kontrabasista, hudební pedagog a skladatel, narozen 14. 3. 1816, Praha-Bubeneč (dříve Přední Ovenec), zemřel 20. 3. 1870, Praha.

Studoval na pražské konzervatoři u Václava Hause (1831–37). Jako kontrabasový virtuos hojně koncertoval doma i v zahraničí. Po absolutoriu se stal členem orchestru Stavovského divadla, současně byl pedagogicky činný na Kinderfreundově učilišti v Praze. V roce 1845 se stal profesorem pražské konzervatoře, kde byl vyjma svého učitele Václava Hause vůbec prvním pedagogem, který se zde věnoval učení hry na kontrabas. Spolu s ním je považován za zakladatele pražské kontrabasové školy a také za reformátora kontrabasové hry – již v roce 1845 odstranil tehdejší zvyk hrát v ochranných rukavičkách. Svou činností přispěl k pozvednutí kontrabasu na úroveň koncertního nástroje a značně zdokonalil techniku hry. Napsal pedagogické příručky Navedení k hraní na bassu (vyšlo roku 1865 v Praze u Emanuela Wetzlera) a Škola na kontrabas (česky i německy, vyšlo posmrtně v Hoffmannově nakladatelství v Praze). Sám složil 86 etud pro kontrabas a na dvě stovky kontrabasových cvičení. Skládal také koncerty a variace na české národní písně. Nejvýznamnější je však jeho přínos pedagogický – vychoval řadu proslulých kontrabasistů. Mezi jeho žáky patří například Johann Joseph Abert (dvorní kapelník ve Stuttgartu), František Simandl (přední člen operního orchestru v Bayreuthu a profesor vídeňské konzervatoře, který dále šířil Hrabětovu kontrabasovou školu) či Josef Sládek (nástupce svého učitele na konzervatoři).