Charakteristika: Hudební pedagog a skladatel
Datum narození/zahájení aktivity:1.1.1895
Datum úmrtí/ukončení aktivity:17.2.1967
Text
• Literatura •
Holoubek, Alois, hudební pedagog a skladatel, narozen 1. 1. 1895, Pitten (Rakousko), zemřel 17. 2. 1967, Litovel.
Syn varhaníka, 1896 se rodina přestěhovala do Moravského Krumlova. Hudbu vystudoval na varhanické škole u Leoše Janáčka v Brně (1910–13) a s výtečným prospěchem absolvoval jednoroční kurs vyspělosti (tamtéž, 1913–14). V roce 1919 odešel na Janáčkův popud do národnostně smíšené Litovle, aby tam posílil český kulturní život. Stal se ředitelem městské hudební školy, kterou spravoval do roku 1959, kdy byl penzionován. V posledních letech života vyučoval hře na housle při Domu osvěty. Dlouhá léta učil také na gymnáziu (1920–30 a 1941–52). Se studentským sborem, případně i orchestrem pořádal v Litovli a okolí veřejná vystoupení a komponoval pro ně četné vokální a vokálně instrumentální skladby.
Vedle pedagogické činnosti široce rozvinul i veřejné hudební aktivity. Ustavením smyčcového kvarteta dal základ k aktivnímu provozování komorní hudby, z něhož se vyvinula díky jeho žákům dlouhodobá tradice. Rozšířil a řídil sbor a orchestr Měšťanské besedy, krátkou dobu byl též ředitelem kůru děkanského chrámu sv. Marka. Ve spolupráci s místními ochotníky nastudoval hudbu k mnoha divadelním představením včetně operet jako byly Polská krev Oskara Nedbala, Země úsměvů Franze Lehára, Rose Mary a Král tuláků Rudolfa Frimla, Perly panny Serafinky Rudolfa Piskáčka a hudební komedie Vladimíra Dvořáka a Zdeňka Petra Sto dukátů za Juana, která byla jeho dernierou (1954). Svou všestrannost prokázal Holoubek i tím, že měl už ve dvacátých letech vlastní stylově čistě obsazený jazzový orchestr (podle vzoru R. A. Dvorského).
Skladatelsky se osvědčil zejména jako autor instruktivních a přednesových skladeb v umírněném „nováčkovském“ slohu. Věnoval se také písňové a sborové tvorbě a úpravám lidových písní (Hymnus k tryzně za padlé v Javoříčku, Odkaz, Na Husa, Má matičko). V anonymní celostátní soutěži nakladatelství Melantrich, vypsané hned po válce a vyhodnocené v roce 1946, získal dvě ceny za písně Slavnostní pochod československé armády a Mládeži do kroku (stejně jako Karel Boleslav Jirák a Jarmil Burghauser, nejvyšší počet – tři ceny – získal tehdy Jaroslav Doubrava).
Po smrti Holoubka pořádali jeho žáci pravidelné vzpomínkové koncerty; v roce 1992 mu byla odhalena na budově hudební školy pamětní deska.
Literatura
I. Lexika:
ČSHS.
Stárek, Zdeněk: Slovník českých sbormistrů (část I., Praha 1982).
SČHK (heslo Litovel).
II. Ostatní:
Bek, Josef: Dopis přátelům Aloise Holoubka (Kulturní zpravodaj města Litovle, duben 1987, s. 7–8).
Šik, Lubomír (ed.): Almanach Litovel (Litovel 1996, s. 51–80).
Mikuláš Bek Datum poslední změny: 19.10.2004