Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Prokop, Dominik Franz

Tisk

(Franz Seraf Matthias)

Charakteristika: Houslař

Datum narození/zahájení aktivity:4.10.1803
Datum úmrtí/ukončení aktivity:19.12.1862
Text
Literatura

Prokop, Franz Dominik (pokřtěn Franz Seraf Matthias), houslař, narozen 4. 10 1803, Hlinsko v Čechách, zemřel 19. 12. 1862 tamtéž.
 
Syn klavírníka Antona Prokopa z Hlinska. Otec houslaře Ladislava Prokopa. Základy práce se dřevem se naučil u svého otce Antona Prokopa. U něho se také naučil ladit klavíry. Když mu bylo sedmnáct let odešel v roce 1820 jako tovaryš k významnému vídeňskému kytaráři a houslaři Johannu Georgu Staufferovi. Ve Staufferově dílně v té době spolu Franzem Dominikem Prokopem pracovali jako tovaryši významní pozdější houslaři a kytaráři: Johann Bucher z Wirtenbergu, Anton Mitteis z Litoměřic, Johann Anton Stauffer (syn Johanna Georga Stauffera) a Friedrich Schenk z Vídně. Dílovedoucím od roku 1820 byl Christian Friedrich Martin z Markneukirchenu. Martin se v roce 1826 vrátil do Markneukirchenu a v roce 1831 emigroval do New Yorku. V roce 1833 v Americe založil firmu na výrobu kytar „Martin String Company, Nazareth“, dnešní „Martin Guitar Company“. Prokop u Stauffera dosáhl dokonalosti ve výrobě kytar, dostával za ně 42 zlatých šajnů. V téže době, v letech 1820–23, Prodával nejlepší a nejdražší z brněnských houslařů housle za 33 zl a ostatní brněnští houslaři za 4–10 zl. Franz Dominik Prokop hrál také velmi dobře na klavír a na kytaru. Hodně vydělával, takže si mohl platit vlastního učitele kreslení. Jeho největší zálibou však byla hra na tympány. V roce 1825 odešel do Pešti, kde se osamostatnil. Jeho syn Ladislav František Prokop o tom píše ve svých Zápiscích (Hradec Králové 1981): „V Peštu sobě v krátkém čase vydobyl právo, že mohl samostatně jako pešťský měšťan své umění provozovati. Stálo ho to velké namáhání, druzí mistři ho nechtěli přijmout mezi sebe. On ale udělal jedny housle jako mistrovský kus, první to jeho výrobek, a daroval je purkmistrovi. Tem mu pak dopomohl k samostatnosti a odvrátil od něj nával, který na něho byl učiněn, aby otec byl vojínem“. V roce 1830 se z carského Ruska přes Polsko začala šířit asijská cholera. Uhersko-polské hranice byly obsazeny vojskem. Byl neúrodný rok a nastal hlad. Na Slovensku začalo rolnické povstání. Prokop ze strachu před nemocí a hladem se v roce 1830 vrátil do Hlinska. Tam se v roce 1831 oženil s Annou Tůmovou, kterou znal již z Vídně. Později se jim narodilo šest dětí. V Hlinsku si zřídil dílnu a zároveň řídil hospodářství s velkou zahradou. Smyčcové nástroje Prokopovy té doby jsou poplatné tehdejším nástrojům vídeňským. zálibu ve zdobení nástrojů perletí a ebenem si zřejmě přinesl z Vídně. V Hlinsku mu perleť dodávali místní knoflíkáři. Byl natolik osobností, aby své v mládí nabyté zkušenosti dále rozvíjel (viz osobitý model kytary). U některých smyčcových nástrojů upevňoval krk stavěcím šroubem jako u kytar. Když se po čase vídeňského a pešťského působení vrátil do Hlinska, měl však jistě co dělat, aby se uživil. Začal proto stavět převážně kytary, které přece jenom nejsou tak náročné na vypracování, ani není třeba mít prvotřídní materiál. Odbyt hledal především na jarmarcích, kam své nástroje odvážel zcela prostě na trakaři (jako šénbašští). Pravidelně se objevoval v Polné. nejvyšší pocta přišla z Anglie: na mezinárodní výstavě v Londýně (1851) ocenila porota violoncello, které Prokop ozdobil náročným vykládáním. Prokop byl nesporně osobností, kterou nemohla zcela uspokojit stavba – byť i kvalitních – nástrojů. Víme, že byl dobrý muzikant, zvláště tympanista. Když začala provinciální ospalost malého městečka ustupovat českému národnímu životu, Prokop to jistě prožíval s sebou. Jeho podpis nalezneme na petici, žádající roku 1848 zřízení městské národní gardy. V letech 1854–56 je zase jmenován mezi aktivními účastníky ochotnického divadelního dění. Prokopovy vignety:
 
D.F.Prokop
Instrumentenmacher-Meister in Hlinsko,
verfertigt alle Arten Seiten Instrumente.
 
Franz Dominik Prokop
Instrumentenmacher von Pesth
verfertigt in Hlinsko
18(52)
 
Franz Dominik Prokop
Instrumentem-Meister
zu Pest verfertigt in Hlinsko im Jahre 18(32)
 
Franz Dominik
Prokop
verfertigt alle Arten
von Streichinstrumenten
in Hlinsko
 
Franz Dom. Prokop
Lauten und Geigenmacher
in Hlinsko Ao 18(44)
Literatura
I. Lexika
ČSHS II.
 
II. Ostatní
Jalovec, Karel: Čeští houslaři (Praha 1959, s. 91–92)
Prokop, Ladislav: Zápisky (Hradec Králové 1981, s. 9, 128–129).
Pilař, Vladimír – Šrámek, František: Umění houslařů (Praha 1986, s. 154–155).
 
Pavel Kurfürst
Datum poslední změny: 4.1.2006