Český hudební slovník osob a institucí

Soběský, Bohumil

Soběský, Bohumil, operní barytonista a pedagog, narozen 30. 10. 1892, Sumrakov (u Studené), zemřel 16. 7. 1965, Praha.

Po maturitě na gymnáziu v Jindřichově Hradci vystudoval Učitelský ústav v Brně. Současně se začal vzdělávat v hudbě u Ferdinanda Vacha. Po škole nastoupil na učitelské místo v Divákách, kde se spřátelil s bratry Aloisem a Vilémem Mrštíkovými. Během první světové války odešel do Vídně na K. K. Akademie studovat zpěv k profesoru Geiringerovi, byl přijat hned do třetího ročníku. Roku 1919 jej na přímluvu Aloise Mrštíka angažoval Karel Kovařovic do Národního divadla v Praze. Poprvé tam vystoupil už 11. 1. 1919 v roli krále Vladislava ve Smetanově opeře Dalibor po boku Emy Destinnové a Theodora Schütze. Zpočátku své pěvecké kariéry dostával větší role, později však, za éry Otakara Ostrčila, byl stále častěji obsazován spíše do epizodních rolí. Přesto na sobě Soběský dál pracoval a zdokonaloval se v pěvecké technice, v Praze studoval u Carla Emericha (1922–26) a v Miláně u profesora E. Piccoliho. Byl považován za pohotového zpěváka. Mezi jeho nejvýznamnější role v Národním divadle patřil Escamillo v Carmen (1900, 1926), Krušina v Prodané nevěstě (1908, 1922, 1933), Kalina v Tajemství (1912, 1919), Hrabě Almaviva ve Figarově svatbě (1920), Eugen Oněgin (1920). Hostoval také v Olomouci (1922) a v Bratislavě (1924). Brzy začal sám soukromě vyučovat zpěv a roku 1936, kdy dostal nabídku vyučovat na brněnské konzervatoři, svou aktivní pěveckou kariéru ukončil a odešel natrvalo do Brna. Stál u zrodu pěveckého oddělení JAMU (od roku 1946, 1952 docent, 1959 profesor), kde působil až do svého odchodu na odpočinek roku 1960. V roce 1954 zasedal v odborné porotě Pražského jara. Z jeho žáků vynikli zvláště Eduard Hrubeš, Theodor Šrubař, Marie Burešová, Libuše Domanínská, Zdeněk Švehla, Václav Halíř a další. Pedagogické činnosti se věnoval i po odchodu na odpočinek. Svými vzpomínkami na Aloise a Viléma Mrštíkovi přispěl do knihy Jana Racka Bratři Mrštíkové a jejich citový vztah k Leoši Janáčkovi a Vítězslavu Novákovi (Brno 1940).