(Karel K. Chvalovský; Vladimír Sadovec; Kosta Resenský)
Charakteristika: Kapelník a skladatel
Datum narození/zahájení aktivity:15.5.1902
Datum úmrtí/ukončení aktivity:25.1.1977
Text
Chvalovský, Karel (psán též Karel K. Chvalovský, pseud. Vladimír Sadovec, Kosta Resenský), kapelník a skladatel, narozen 15. 5. 1902, Libáň (u Jičína), zemřel 25. 1. 1977, Praha.
Pocházel z hudební rodiny, jeho bratr Jaroslav absolvoval konzervatoř v Bratislavě a byl dlouholetým členem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK jako violoncellista. Hudbě se Chvalovský začal učit u svého otce (housle, varhany, zpěv a teorie). V letech 1917–21 navštěvoval učitelský ústav v Jičíně, kde se učil hře na housle u profesora Jana Hrdličky. V téže době studoval hru na klavír a zpěv u Bohumila Čeňka. V letech 1921–23 studoval harmonii u Františka Doskočila a v roce 1922 dirigování u Josefa Charváta v Praze. Zpěv studoval u Kristiny Morfové v Sofii (1928) a v roce 1938 absolvoval zkoušky ze sborového zpěvu. V letech 1946–49 se učil dirigování u Pavla Dědečka v Praze. Soukromě studoval hru na několik smyčcových nástrojů, dále hru na hoboj, klarinet, trubku, pozoun, harmoniku a harmonium.
Do roku 1945 pracoval jako učitel na obecných školách a odborný učitel na měšťanských školách v Libáni, Kopidlně a Mladé Boleslavi. Řídil pěvecký spolek Smetana v Libáni (1921–23) a pěvecký spolek Bendl v Sobotce (1925). V letech 1925–35 učil na obecné a měšťanské škole zahraniční v Gorné Orechovici v Bulharsku, ve které vedl dětský sbor. Také působil v bulharském pěveckém spolku Sider Grnčarov, jehož se stal v roce 1930 čestným členem. V Kopidlně řídil pěvecký a hudební spolek Hilmar a jiná tělesa (1940–43), v Mladé Boleslavi vedl dívčí pěvecký sbor. V roce 1944 se zapojil do odboje a zúčastnil se osvobozovacích bojů v hodnosti nadporučíka v záloze jako velitel partyzánské a dobrovolnické jednotky na Jičínsku. Za bojů byl povýšen na kapitána a vyznamenán. Od května 1945 zůstal v nové československé armádě jako důstojník z povolání a sloužil u různých bojových útvarů. Na jaře 1946 nastoupil do Armádního uměleckého sboru Víta Nejedlého v hodnosti štábního kapitána jako sbormistr a byl jeho uměleckým vedoucím do roku 1949. V letech 1949–53 založil a vedl Soubor písní a tanců Ústředního domu armády a mládežnický soubor Československého svazu mládeže v Praze 6. V hodnosti podplukovníka vykonával funkci zástupce inspektora vojenských dechových hudeb (1954–56). Roku 1957 odešel jako podplukovník hudeb do důchodu a pracoval od té doby jako hudební skladatel a spisovatel. Externě spolupracoval s Ústředním domem lidové umělecké tvořivosti v Praze a Bratislavě. Spolupracoval rovněž s Revolučním odborovým hnutím jako instruktor mládežnických souborů v Československém svazu mládeže. Byl stálým členem krajských a ústředních porot soutěží tvořivosti mládeže a lidově umělecké tvořivosti.
Za svou činnost byl mnohokrát vyznamenán. V roce 1940 dostal pochvalu za úspěchy při výchově mládeže. Roku 1948 se stal čestným dirigentem Ludového spevokolu učitelov Slovenska v Žilině. Dále obdržel uznání ministra národní obrany za úspěchy v hudební práci v Armádním uměleckém sboru Víta Nejedlého v letech 1947–49 a uznání za úspěchy v práci se Souborem písní a tanců Ústředního domu armády 1951–53. S posledně jmenovaným dvakrát obdržel první cenu v Armádní soutěži tvořivosti (1952 a 1953). Řada jeho skladeb byla odměněna peněžitými a věcnými cenami a uznáními v různých hudebních soutěžích Ministerstva národní obrany, Ministerstva školství a informací, Svazu českých spisovatelů, Českého hudebního fondu, Ústředního domu armády a Československého svazu mládeže.
Složil třicet skladeb pro zpěv a klavír, devatenáct dětských písní a sborů, jedenáct ženských sborů, osm mužských sborů a capella, dvacet šest mužských sborů s doprovodem a čtrnáct smíšených sborů s doprovodem. Psal komorní skladby pro housle, klarinet, klavír, violoncello a upravoval skladby Františka Matěje Hilmara pro harmoniku. Napsal šedesát devět orchestrálních děl, z toho třicet jedna pro dechový orchestr a deset pro žákovský orchestr. Napsal tři operety, dva balety a pět zpěvoher. Rovněž psal scénickou hudbu. Upravil osm národních písní pro zpěv a klavír nebo orchestr, dvacet písní pro mužský sbor bez doprovodu a čtyřicet pět s doprovodem klavíru nebo orchestru a šest písní pro smíšený sbor bez průvodu a šestnáct s doprovodem. Zhotovil rovněž na sto úprav slovanských, maďarských a rumunských písní. Vydával u Hudební edice Ústředního domu armády, ve sbírce Lidová armáda zpívá, v nakladatelství Naše vojsko, Armádní umělecký sbor Víta Nejedlého a jinde. Byl řádným členem Ochranného svazu autorů. Tiskem vyšlo sedmdesát pět jeho skladeb, úprav a hudebních spisů. Na gramodesky nahrál pět skladeb, na desky Folia šest, na magnetofon v rozhlasu dvacet pět a ve filmu Trampoty oficiála Třísky jednu skladbu.
Dílo
I. Dílo literární
Krátké dějiny české hudby (Kopidlno 11940, Praha 21945).
František Kmoch. Život českého muzikanta a vlastence (Praha 1971).
Sto let Mětstké hudby Františka Kmocha v Kolíně (Praha 1974).
Moje vzpomínky na libáňského kapelníka Josefa Kužela (Listy starohradské kroniky 21, 1998, č. 1, s. 6–13).
Pěvecká výchova (Praha 1962).
Všeobecná nauka o hudbě (rkp.).
Malý hudební slovník (rkp.).
II. Dílo hudební (výběr)
Zpěv a klavír
Mlázovické písničky, řada I.–IV.
Libáňské písničky.
Starohradské písničky.
Zpěvánky z Moravy.
Balgarki krasoti.
Dětské písně a sbory
Našim dětem. Písničky pro malé zpěváčky s průvodem piana nebo houslí (Brno 1937).
Paní Běta (Praha 1957).
Bílá Holubice (Praha 1958).
České děvče. Dětské sbory s čtyřručním klavírem (Nymburk).
Sbory
Kytička z hor.
Píseň o presidentu Gottwaldovi.
Kantáta o našich horách.
Píseň o rodné zemi.
Smíšené sbory s doprovodem
Pochod milicionářů.
Píseň o rodné straně.
Dva traktoristé.
Písničky našich dnů (Praha).
Komorní skladby
Obrázky z přírody, pro housle.
Smyčcová kvarteta.
Radost, pro housle.
Trio.
František Matěj Hilmar, výběr skladeb a úpravou pro harmoniku (Praha 1957).
Za Gottwalda vpřed, úprava pro harmoniku (Praha 1953).
Dvě klavírní tria.
Vzpomínky, pro klavír.
Drobné motivy, pro dechový kvintet.
Orchestrální díla
Valčíková nálada.
Slovenský tanec h moll.
Ouvertura.
Slavnostní pochod.
Cigularin sliza.
Fantazie na bulharské národní písně.
Pampelišky, pro dechový orchestr (Praha 1957).
Operety
Panny a panenky.
Růžová maska.
Kukačky.
Dětské zpěvohry
Pro blaho vlasti (též bulharsky a slovensky).
Až polnice zahlaholí.
Do Ameriky.
Kouzelná píšťalka.
Čertův švagr.
Scénická hudba
Dušata na robinete.
Honza.
Pohádka o popu Ivanovi.
Balety
Do nového roku.
Půlnoční baletní hudba.
LiteraturaI. Lexika
PHSN.
ČSHS.
II. Ostatní
Sborové novinky (Věstník pěvecký a hudební 37, 1933, č. 4, s. 55–56).
Publikace K. Chvalovského (Hudební zpravodaj 9, 1940, č. 10, s. 10–11).
Krátké dějiny české hudby Karla Chvalovského (Hudební zpravodaj 10, 1941, č. 1, s. 22).
Jiří Bernkopf
Datum poslední změny: 17.9.2011