Ušák, Jaroslav
Charakteristika: Pozounista, organolog, středoškolský a vysokoškolský pedagog
Datum narození/zahájení aktivity:8.9.1891
Datum úmrtí/ukončení aktivity:25.5.1965
Text
Ušák, Jaroslav, pozounista, organolog, středoškolský a vysokoškolský pedagog, narozen 8. 9. 1891, Praha, zemřel 25. 5. 1965, tamtéž (pohřben v Hořovicích).
Po studiích na nižší reálce v Ječné ulici v Praze (1902–06) pokračoval na pražskou konzervatoř na trombon k Josefu Hilmerovi (1906–11), ve skladbě se vzdělával u Karla Steckera a Josefa Kličky, po roční vojenské službě také u Vítězslava Nováka (1912–13).
Po ukončení školy byl angažován jako 2. trombonista letního symfonického orchestru v Budapešti, v letech 1913–21 hrál převážně v Moskvě a dalších ruských městech (Rostov na Donu, Baku, Uralsk, Samara atd.). Těchto osm let bylo pro jeho další hráčskou i skladatelskou kariéru zásadní.
15. března 1921 nastoupil na místo baspozounisty Národního divadla v Brně (do 1940), současně se také stal pedagogem brněnské konzervatoře. Zde se seznámil s Leošem Janáčkem, studoval také hudební vědu u Vladimíra Helferta.
V roce 1940 nastoupil na pražskou konzervatoř jako řádný profesor trombonu. Od roku 1946 byl profesorem na AMU v Praze (1946/7–47/8 pověřený profesor; 48/49–49/50 lektor; 1951/2–1958/9 externí učitel pro hru na pozoun a dějiny a literaturu dechových nástrojů). Vydal několik didaktických publikací (průkopnická Škola hry na snižcový pozoun) a pro pozoun napsal přes dvě desítky skladeb. Ušák patří mezi zakladatele české trombonové školy.
Jako organolog rekonstruoval několik portativů, znovuzřídil Výmolovy varhany kostela Máří Magdaleny v Brně.
Dílo
I. Dílo hudební (výběr)
9 kontrapunktických preludií pro tenorový a basový pozoun (1917);
16 etud pro tenorbasový pozoun (rkp. 1922);
6 etud pro basovou tubu (rkp. 1923);
12 cvičení pro basový pozoun (rkp. 1925);
Cavatina pro tenorový pozoun a klavír (rkp. 1925);
6 etud pro clarinu (rkp. 1928);
22 Etudes. Caprices pour trombone basse on tenor basse (Brno, Pazdírek 1929);
25 virtuozních etud pro tenorový snížcový pozoun (Praha, Orbis 11951).
II. Dílo literární
Samostatně vydané publikace, učebnice
Podstata tónů retních nástrojů (Praha 1936);
Škola pro snižcový či tahový pozoun. Průprava pro nižší stupeň orchestrální hry (Hradec Králové, Ladislav Hnyk 1937; Praha, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění 1957; Praha, Státní hudební vydavatelství 31963);
Lidová a praktická škola na basovou tubu F (Helikon F, bas F) a basový trombon F se zřetelem na samouky (Brno 2[1947]).
Studie, stati a články (výběr)
O dechových nástrojích (Hudební rozhledy, 1925);
Pokus o nové roztřídění hudebních nástrojů (Hudební rozhledy, 1927);
Brněnské varhany Jana Výmoly z roku 1763 (in: Musikologie 1, Praha–Brno, Melantrich–Pazdírek 1938, s. 92–[98]).
Hesla do slovníků a encyklopedií
PHSN.
LiteraturaI. Lexika
ČSHS (heslo Zdeňka Culky s doplňky Antonína Hořejše).
II. Zprávy a drobnosti (výběr)
Černý, Miroslav – Kubíková, Květa: K patnáctému výročí Hudební fakulty Akademie musických umění (in: Živá hudba. Sborník prací Hudební fakulty Akademie múzických umění, Praha, Státní pedagogické nakladatelství 11962, s. 233; sv. II).
Jan Pirner
Datum poslední změny: 24.2.2012