Český hudební slovník osob a institucí

Dalibor 1)

Dalibor, hudební časopis, postupně vycházel v letech 1858–1864, 1873–1875, 1879–1913 a 1919–1927, Praha.

Pod názvem Dalibor se v dějinách českého hudebního časopisectví skrývala postupně tři periodika. Od října 1858 do března 1864 vycházel třikrát měsíčně Dalibor – časopis pro hudbu, divadlo a umění vůbec. Sedmý ročník byl potom po obnovení vydáván ještě v roce 1896. Časopis založil a jeho prvním redaktorem byl Emanuel Antonín Meliš (1831–1916), první český hudební lexikograf, vydavatelem časopisu byl L. Fleischer. V prvních čtyřech ročnících vycházely spolu s časopisem i hudební přílohy.

Na místě Melišova původního časopisu začal roku 1873 vycházet Dalibor – časopis věnovaný zájmům světské i církevní hudby a zpěváckých spolků českoslovanských, zároveň pak orgán Matice hudební. Vyšly pouze tři ročníky v letech 1873–1875, časopis vycházel jako týdeník, nakladatelem byl Emanuel Starý. Jako název časopisu byl vybrán titul Smetanovy opery, která se nesetkala v době po premiéře s velkým úspěchem, Smetana byl nařčen z epigonství a napodobování Richarda Wagnera. V redakci Dalibora se semkli Smetanovi zastánci Ludevít Procházka (1873–74), Václav Juda Novotný (1875), ideovým vůdcem byl potom Otakar Hostinský, který zde otiskl mimo jiné rozbor Smetanova Dalibora a po věcné stránce vedl polemiku s protismetanovským táborem. Mezi další přispěvatele patřili například Václav Vladimír Zelený či Ladislav Dolanský (pod pseudonymem L. Horský). Po dobu vydávání všech tří ročníků vycházely pravidelně i hudební přílohy (celkem 36), zejména ukázky z tehdejší operní tvorby.

Třetím Daliborem v pořadí byl český hudební časopis vydávaný v letech 1879–1913 a po válce potom dále v letech 1919–1927 (celkem 42 ročníků). Hned 1. ledna 1879 stálo v úvodu prvního čísla: „Před třemi lety vzdal se V. J. Novotný vedení tehdejšího hudebního časopisu Dalibora […] List ten v nejkrásnějším tehdá jeho rozkvětu pochovala nepřízeň doby […] Dalibor bude přinášeti zajímavě a jasně psané články ze všech oborův hudby světské i církevní se stálým zřetelem na nejnovější pokroky a vymoženosti v říši hudební. Hlavní zřetel ovšem bude obrácen k věcem českým a slovanským.“ V úvodu přidala redakce přehled hudebních událostí z českého prostoru za uplynulé roky 1876–1879, kdy časopis nevycházel. Periodicita se v průběhu let měnila, nejprve to bylo třikrát měsíčně (1., 10. a 20. dne v měsíci), v letech 1883–1913 jednou za týden (48 čísel ročně), od roku 1919 zpravidla 20 čísel ročně. Celý název periodika zněl: Dalibor – Časopis pro všecky obory umění hudebního, v letech 1887–1925 byl Dalibor označen jako Hudební listy, v posledních letech 1926 a 1927 potom jako Věstník hudebního domu Mojmír Urbánek. Redakcí prošla za téměř půlstoletí celá řada významných osobností, redaktory byli postupně Václav Juda Novotný, František Augustin Urbánek, Karel Teige, Václav Vladimír Zelený, Mojmír Urbánek, Artuš Rektorys, Rudolf Zamrzla. Po válce pokračovali v redaktorské práci Jan Maria (Václav) Augusta, Jaromír Borecký, Vojtěch Říhovský, Vladimír Balthasar. Významnými přispěvateli byli od 80. let 19. století Otakar Hostinský, Emanuel Chvála, Josef Srb-Debrnov, Zdeněk Fibich, Josef Bohuslav Foerster, Karel Knittl, Ludevít Procházka, Karel Teige, Ladislav Dolanský, Karel Stecker, po roce 1900 potom Josef Boleška, Jan Branberger, Karel Hoffmeister, Zdeněk Nejedlý a mnozí další.