Bradáč, Otakar
Charakteristika: skladatel, sbormistr a pedagog
Datum narození/zahájení aktivity:10.11.1874
Datum úmrtí/ukončení aktivity:11.1.1924
Text
Bradáč, Otakar, skladatel, sbormistr a pedagog, narozen 10. 11. 1874, Paceřice (u Turnova), zemřel 11. 1. 1924, České Budějovice (místní část Rožnov).
Pocházel z učitelské rodiny. Hudbě se začal věnovat jak on, tak i jeho bratři Jaroslav a Ladislav. Studoval varhanní oddělení na pražské konzervatoři (1892−94). Během studií doprovodil bratra Ladislava do Chorvatska, který se zde usadil jako sbormistr a ředitel kůru. Otakar se záhy vrátil a dokončil školu. Krátce byl ředitelem hudební školy v Litovli (1901−04), nato se stal majitelem soukromé hudební školy v Plzni (1904−15) a nakonec provozoval vlastní hudební školu v Rožnově u Českých Budějovic, kde zůstal až do své smrti (1915−24). Působil také jako sbormistr českobudějovického spolku Hlahol a byl vyhledávaným pedagogem a organizátorem hudebního dění na Budějovicku. Jako skladatel byl velmi činný, zůstalo po něm mnoho menších tanečních a instruktivních skladeb pro klavír, písně, sbory, orchestrální a symfonická hudba, dechová hudba a dvě opery. Některé z nich vydal vlastním nákladem. Jeho skladatelský styl byl ovlivněn slovanskou zpěvností, lidovými motivy a národním cítěním.
Dílo
Hudební dílo (výběr):
Orchestrální skladby
Chorvatské tance (1893, provedeny v Litovli 1900, také ve verzi pro klavír čtyřručně).
Slovanské melodie 1−3 (1894 a 1901, oceněny Českou akademií věd a umění, také ve verzi pro klavír čtyřručně).
Cikánský tanec (1895 a 1901).
Probuzení jara v Podještědí (1901, provedeno v Olomouci téhož roku).
Koncertní valčíky 1 a 2 (pro klavír s orchestrem, 1901, provedeny v Prostějově téhož roku).
Hrad Bouzov (symfonický obraz, 1902, proveden v Olomouci 1903).
Z pojizerského ráje (orchestrální fantazie, 1902).
Víra, Naděje, Láska (cyklus symfonických básní, 1910, provedeny v Plzni téhož roku; „Láska“ vydána v úpravě pro klavír vlastním nákladem).
V ráji slovanských Luhačovic (orchestrální fantazie, 1910, provedena v Luhačovicích téhož roku).
Můj sen o mrtvých (symfonie, 1912, provedena v Plzni téhož roku).
Česká polka (1920).
Dechová hudba
Kolo (1893, provedeno v Litovli 1900).
Z luhů československých (1921).
Píseň (1922).
Nad hroby bojovníků (1922).
Píseň míru (1922).
Poslední píseň (1923).
Sbory s orchestrem
Duma při mši svaté (mužský sbor, 1897).
Na Golgotě (mužský sbor na text Josefa Svatopluka Machara, 1903, proveden Českou Filharmonií 1904).
My chceme být (smíšený sbor na text Elišky Krásnohorské, 1906, proveden v Praze 1908).
Opery
Obžínky (operní jednoaktovka na text Břetislava Jedličky-Brodského, 1896, provedena v Roudnici nad Labem, Terezíně a Turnově, 1898, a v Plzni 1905, oceněna Českou akademií věd a umění).
Kostnice sedlecká (opera o čtyřech jednáních podle předlohy Františka Adolfa Šuberta a na libreto Josefa Havlíka, 1903−05, provedena v Brně 28. 10. 1905, oceněna v soutěži Národního divadla).
LiteraturaI. Lexika
Ottův divadelní slovník (Praha 1914−19).
PHSN.
ČSHS.
Stárek, Zdeněk: Slovník českých sbormistrů I, A–L (Praha 1982).
Ludvová, Jitka: Hudební divadlo v českých zemích – osobnosti 19. století (Praha 2006).
II. Ostatní
Hudební výchova (5, 1924, s. 30).
Klára Kolofíková
Datum poslední změny: 23.6.2015