Charakteristika: Hudební publicista, redaktor a dramaturg
Datum narození/zahájení aktivity:18.10.1934
Datum úmrtí/ukončení aktivity:4.4.2019
Text
Zapletal, Petar, hudební publicista, redaktor a dramaturg, narozen 18. 10. 1934, Ostrava, zemřel 4. 4. 2019, Praha.
Studoval na Vyšší hudební škole v Kroměříži (dnes Konzervatoř P. J. Vejvanovského) hru na klavír a hoboj (1949–54), poté hudební vědu na Filosofické fakultě University Karlovy (1954–59, promovaný historik, diplomní práce Pěvci opery Národního divadla na gramofonových deskách). Působil jako hobojista v operním orchestru Divadla v Opavě (sezóna 1954/55), krátce byl programovým referentem Divadla hudby v Praze (září 1958 – říjen 1959), po vojenské základní službě (1959–61) dramaturgem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého (1962–67). Dlouhodobě pak pracoval jako dramaturg Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK (1. 8. 1967 – 30. 6. 1990), kde působil i při vydávání tiskovin, organizaci koncertního dění atp. Později byl vedoucím redaktorem měsíčníku Melodie (1990–91), šéfredaktorem měsíčníku Gramorevue (1992–93), redaktorem měsíčníku Hudební rozhledy (1993–94), redaktorem vydavatelství Panton (1994–95); od 1. 1. 1996 je v důchodu a věnuje se hudební publicistice. V roce 2008 získal titul PhDr.
Vedle zmíněných stěžejních zaměstnání působil i jako externí pedagog Divadelní fakulty Akademie múzických umění (1981–86, předmět Dějiny hudby a scénických forem), externí pedagog Státní konzervatoře (od 1996 dosud, předměty Dějiny a literatura jazzu a populární hudby a Hra partitur a klavírních výtahů); od 2001 je šéfredaktorem regionálního měsíčníku Veleslavín 39.
Od 1957 publikuje četné recenze koncertů, gramofonových desek, knih atp. z oblasti vážné hudby i jazzu a populární hudby a to zejména v hudebních časopisech Hudební rozhledy (2000–03 zde pravidelně publikoval glosy pod názvem Střípník Petara Zapletala), Melodie, Gramorevue, Opus musicum, Hudební věda, Czech Music, dále v časopisech Týdeník Rozhlas, Respekt, v denících Večerní Praha, Večerník Praha, Mladá fronta, Práce, Svobodné resp. České slovo, Bohemie, Denní Telegraf, Lidové noviny. Hojně píše i výkladové texty ke koncertním programům (pro Českou filharmonii, Pražské jaro, Symfonický orchestr FOK, Symfonický orchestr Československého (Českého) rozhlasu), dále ucelené pořady i jednotlivé recenze pro Český rozhlas 3 Vltava (zde zejména 26 dílný cyklus o tvorbě tzv. malých divadel, pětidílný cyklus o osobnosti Jaroslava Ježka a řada diskusních pořadů Naše téma), dále výkladové texty ke gramofonovým deskám (pro firmy Supraphon, Panton, Vars, Lotos a jiné). Šíří i všestranností patří k výrazným osobnostem české hudební publicistiky.
Dílo
Samostatně vydané práce
Z muzikantské kuchyně (Praha 1971);
Ludvík Podéšť (monografie je uložena v archivu NČHF, 1972);
Rok české hudby 1974 (pořadatel sborníku, též autor úvodní stati, jež neprošla cenzurou a byla nahrazena textem Václava Holzknechta, Panton 1974);
FOK. Padesát let Symfonického orchestru hlavního města Prahy (Praha 1984).
Stati a články (výběr)
Umění – řemeslo? (Melodie 4, 1966, s. 652);
Pop-music a realita (Melodie 7, 1969, s. 110);
Primitivismus, evergreeny a pop music vůbec (Melodie 9, 1971, č. 1, s. 20–22);
Jak se dělá písnička (Melodie 19, 1981, č. 6 až 11);
Dramaturgie jako proces (Opus musicum 16, 1984, č. 6, s. 168–171);
Umělecká kritika včera a dnes (Opus musicum 24, 1992, č. 6, s. 168–172);
Slušný člověk pirátské nahrávky nekupuje I–II (Hudební rozhledy 47, 1994, č. 3, s. 47 a č. 4, s. 43);
Gerd Albrecht: Dramaturgie jako improvizace? (Hudební rozhledy 49, 1996, č. 1, s. 8–9);
K působení Gerda Albrechta v České filharmonii: ohlasy tzv. kauzy Albrecht v českém a zahraničním tisku (100 let České filharmonie – Historie, osobnosti, kontexty, sborník z Mezinárodní muzikologické konference, Praha 1996, s. 22–28);
O kritice, zpěvu a právu na omyl (Hudební rozhledy 51, 1998, č. 12, s. 36).
Rozhovory (výběr)
Karel Vlach: začínat vždycky znovu (Melodie 9, 1971, č. 5, s. 129–131);
Dirigent není nikdy u konce (Libor Pešek, Denní Telegraf 25. 6. 1994, příloha Telegraf na sobotu, s. III);
Světoběžnictví jsem ochutnal plnými doušky (Jiří Bělohlávek, Denní Telegraf 8. 7. 1994, s. 10);
Gustav Mahler platí ve světě za Čecha (Charles Mackerras, Lidové noviny 3. 9. 1998, s. 25);
Nemám rád rozladěné klavíry (rozhovor s Ivanem Moravcem, Lidové noviny 5. 8. 1999, Kulturní příloha, s. 1 a s. 3).
Recenze publikací (výběr)
Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby (Melodie 19, 1981, č. 7, s. 222);
Panoráma populární hudby 1918–1978 aneb Nevšední písničkáři všedních dní (Melodie 19, 1981, č. 11, s. 351);
Úvod do problematiky hudby jazzového okruhu (Hudební rozhledy 53, 2000, č. 4, s. 42).
I. Lexika
ČSHS.
Who´s Who In Music (Cambridge 1975, s. 1014).
EJ.
Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti (Praha 2002).
Hübners blaues Who Is Who (Zug – Švýcarsko 2002, s. 928–929).
II. Ostatní
Koláčková, Yvetta: Jan Vratislavský: České kvarteto, Petar Zapletal: Padesát let Symfonického orchestru hlavního města Prahy (recenze publikací, Hudební věda 22, 1985, č. 2, s. 184–185).
Zapletal, Petar: Josef Kotek – Dějiny české populární hudby a zpěvu (2) (Hudební věda 35, 1998, č. 3, s. 303–306).
Ivan Poledňák