Český hudební slovník osob a institucí

Branberger, Jan

Branberger, Jan, hudební vědec, spisovatel a organizátor, narozen 18. 11. 1877 (Praha), zemřel 4. 5. 1952 (Mnichovice u Prahy).

Studoval na reálném gymnáziu v Praze, poté na Karlově univerzitě (titul PhDr. získal roku 1905 na základě disertační práce s názvem Hudební estetika filosofa René Descartesa). V letech 1900–02 navštěvoval varhanní oddělení konzervatoře, hudební vědu studoval též v Berlíně (roku 1905 u Kretzschmara a Wolfa). Pedagogicky působil v hudební škole Adolfa Mikeše (1904–06), učil též v pěvecké škole Marie Langové (1905–06), kde poznal svou pozdější manželku Doubravku, rozenou Černochovou. Společně potom roku 1909 založili intonační školu pro mládež (Hudební Budeč), jejímž úkolem byla hudební výchova mládeže v moderním duchu a soustavné pěstování hudebního vkusu. Roku 1905 u příležitosti prvního veřejného provedení Smetanova druhého smyčcového kvartetu d-moll Českým kvartetem napsal rozbor skladby a přednášel o díle ve společenském klubu Slavie v Praze. Významnou kapitolou bylo působení na pražské konzervatoři, kde byl Branberger profesorem a tajemníkem (1906–18). Po vzniku samostatného Československa se stal přednostou hudebního oddělení ministerstva školství a národní osvěty (1919–28), poradcem ministerstva byl až do roku 1933. V letech 1924–38 byl administrativním správcem pražské konzervatoře, tamtéž roku 1928 jmenován mimořádným profesorem estetiky na mistrovské škole (po Václavu Štěpánovi). Roku 1937 potom jmenován profesorem řádným, přičemž zůstal zároveň profesorem dějin hudby na střední škole konzervatoře. Velmi se zasloužil o propagaci české hudby v zahraničí, kde pořádal festivaly (roku 1928 ve Varšavě, roku 1929 v Bukurešti). V Praze potom organizoval festivaly a koncerty hudby bulharské, polské, francouzské, italské. Uskutečnil cenné výměnné koncerty s konzervatořemi ve Varšavě a Rize. Zajímal se rovněž o staré hudební nástroje a hru na ně. Spolu s Antonínem Modrem inicioval vznik sdružení Pro arte antiqua. Věnoval se též skladatelské tvorbě, záhy se však soustředil na práci hudebně vědeckou. Jako kritik se uplatňoval v redakci deníku Čas (1902–10, zde zejména texty o Smetanových operách), od roku 1899 referoval do Dalibora, roku 1906 založil hudební revui Smetana, která byla první předzvěstí moderního českého hudebního časopisectví, zanikla však po druhém ročníku vlivem nešťastných polemik. Branberger má hlavní zásluhu na zestátnění obou našich konzervatoří, pražské i brněnské. Organizoval též soukromé hudební školství, podílel se na úpravách poměrů v České filharmonii. Zásluhy má i na založení Mozartovy obce v Československé republice (ustavující valná hromada se konala 25. 5. 1927 ve dvoraně pražské konzervatoře), jejímž byl prvním předsedou. Pracoval ve výboru československé sekce Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) a spolupůsobil na obou festivalech v Praze roku 1923 i 1924. Rovněž byl funkcionářem OSA. Vedl přípravné kurzy na státní zkoušky z dějin hudby, pro něž byl i ustanoven zkušebním komisařem ve státní komisi. Je autorem několika rozhlasových her (také pod pseudonymem Jan Vrabský), do věstníku Radiojournalu pravidelně přispíval články a rozbory vysílaných skladeb. Složil hudbu k filmům Karel Hynek Mácha, Filosofská historie, Bílá nemoc a Co se šeptá. Věnoval se i práci hudebně ediční, k vydání připravil např. moteto Maria Kron Kryštofa Haranta z Polžic, Myslivečkovy klavírní sonáty, výběr z žalmů Mistra Kampana atd.