Sedlák, František
Charakteristika: hudební pedagog a psycholog, sbormistr
Datum narození/zahájení aktivity:27.7.1916
Datum úmrtí/ukončení aktivity:17.6.2002
Text
Sedlák, František, hudební pedagog a psycholog, sbormistr, narozen 27. 7. 1916, Jaroměřice nad Rokytnou, zemřel 17. 6.2002, Brandýs nad Labem.
Po absolvování obecné a měšťanské školy v Jaroměřicích nad Rokytnou studoval od roku 1930 učitelský ústav ve Znojmě (maturita 1935). Pedagogickou dráhu zahájil v témže roce jako učitelský praktikant a po zkoušce učitelské způsobilosti na témže ústavu v roce 1937 jako výpomocný učitel na obecných školách v okrese Moravské Budějovice. Již v době studií na učitelském ústavě ve Znojmě vystupoval sólově jako houslista, hrál ve smyčcovém kvartetu a řídil studentský pěvecký sbor. Soukromě studoval v letech 1937–41 hru na housle a hudební teorii na hudební škole v Moravských Budějovicích u Váši Holuba. Od roku 1942–45 působil na obecných školách v Semčicích a v Dobrovicích okrese Mladá Boleslav. V hudebním vzdělávání pokračoval na hudební škole v Mladé Boleslavi. V roce 1944 vykonal na pražské konzervatoři státní zkoušku ze hry na housle a o dva roky později ze sborového zpěvu. V roce 1945 odešel s rodinou do pohraniční České Lípy, kde do roku 1948 působil na obecné škole, do roku 1950 na škole hudební a od roku 1949 na střední škole. V České Lípě byl patnáct let violistou v Českolipském smyčcovém kvartetu, houslistou v tamním orchestru a založil a vedl pěvecký sbor při II. střední škole, s kterým se úspěšně zúčastňoval sborových soutěží a absolvoval desítky veřejných vystoupení. V roce 1950 byl povolán do Liberce, kde na pedagogickém gymnáziu vyučoval hudební výchovu a hru na housle. Po krátkém návratu na střední školu do České Lípy (1951–55) působil od roku 1955 opět v Liberci na Pedagogické škole pro vzdělávání učitelů národních škol a zároveň dálkově studoval Vysokou školu pedagogickou v Praze, obor hudební výchova – hra na nástroje (do roku 1958). V Liberci vedl od roku 1950 různé mládežnické soubory a stočlenný sbor při Pedagogické škole, s nímž v soutěžích obsazoval přední místa. Byl členem krajského poradního sboru a několik let předsedou okresní a krajské komise pro sólový a sborový zpěv.
V roce 1959 přijal místo učitele hudební výchovy na Pedagogickém institutu v Brandýse nad Labem, kde od roku 1960 působil jako odborný asistent a vedoucí katedry hudební výchovy. I zde založil a vedl v letech 1959–64 velký smíšený sbor, ženský sbor a ženské noneto. Katedru vedl do roku 1964, kdy došlo ke zrušení institutua k jeho sloučení s Pedagogickou fakultou UK v Praze. Počátkem roku 1965 byl jmenován docentem pro obor metodiky hudební výchovy. Na nově vytvořené Pedagogické fakultě UK působil jako zástupce vedoucího katedry hudební výchovy (PhDr. 1968, CSc. 1972) a v letech 1970–82 jako vedoucí katedry.
V období 1966/67 byl předsedou komise ministerstva školství pro přípravu nového pojetí hudební výchovy na základních školách. V roce 1966 se spolu s dalšími hudebními pedagogy podílel na experimentálním prověřování účinnosti Orffovy metody a její české adaptace Ilji Hurníka a Petra Ebena. Byl jedním ze zakládajících členů a členem předsednictva Československé společnosti pro hudební výchovu, která byla nově ustanovena v Praze 29. 9. 1967. Později byl také členem výboru České hudební společnosti v Praze, členem editorského kolektivu edice Comenium musicumv Supraphonu a předsedou předmětové komise pro hudební výchovu při ministerstvu školství a členem komise expertů. V letech 1972–90 byl vedoucím redaktorem časopisu Estetická výchova.
Svou pedagogickou, vědeckou a publikační činnost Sedlák zaměřil na dvě pro učitele stěžejní oblasti – didaktiku hudební výchovy a hudební psychologii. Pro předmět didaktika hudební výchovy koncipoval a vydal s kolektivem autorů publikace Didaktika hudební výchovy na druhém stupni základní školy (1979) a Didaktika hudební výchovy na prvním stupni základní školy (1985). Pro předmět hudební psychologie vydal mimo jiné stěžejní publikace tohoto oboru - Psychologie hudebních schopností a dovedností (1989) a Základy hudební psychologie (1990). Sedlákova didaktická koncepce je příznačná výrazným psychologickým přístupem k dítěti, zřetelem k zákonitostem jeho hudebního vývoje, respektem ke struktuře a dynamice hudebnosti dětí daného věku. Didaktika hudební výchovy zde získala dimenze psychologické a hudební psychologie svou aplikací poznatků do hudebně výchovného procesu dimenze didaktické. Dochází k jednotě psychologicko-didaktického přístupu, jak je zřejmé i z názvu poslední monografie Hudební psychologie pro učitele (2013). Právě tuto integrativní vazbu obou vědních oborů a potažmo i vysokoškolských vyučovacích disciplín, rovněž tak jako průkopnické koncipování jejich struktury a vědeckého obsahu, lze považovat za stěžejní odkaz Františka Sedláka vědě i učitelské profesi.
Dílo
Monografie
Naučíme zpívat všechny děti? (Praha 1966).
Hudební vývoj dítěte (Praha 1974).
Nové cesty hudební výchovy na základní škole (Praha 1977).
Psychologie hudebních schopností a dovedností (Praha 1989).
Sedlák, František, Váňová Hana: Hudební psychologie pro učitele(Praha 2013).
Vysokoškolské učebnice
Lýsek, František, Sedlák, František a kol.: Metodika hudební výchovy v 1.-5. ročníku ZDŠ (Praha 1975).
Sedlák, František a kol.: Didaktika hudební výchovy na druhém stupni základní školy (Praha 1979).
Sedlák, František, Siebr Rudolf: Didaktika hudební výchovy na prvním stupni základní školy (Praha 1985).
Základy hudební psychologie (Praha 1990).
Skripta
Sedlák, František, Fedor, Viliam: Úvod do hudební psychologie. Díl 1. (Praha 1972).
Sedlák, František, Fedor, Viliam: Úvod do hudební psychologie. Díl 2. (Praha 1975).
Úvod do psychologie hudby I. (Praha 1986).
Úvod do psychologie hudby II. (Praha 1986).
Studie ve sbornících
Strukturální složky hudebního vývoje člověka (In: Sborník katedry hudební výchovy 2, Praha, Univerzita Karlova, 1972, s. 33-64).
Metodologická východiska zkoumání hudebního vývoje člověka (In: Hudba v rozvoji lidské osobnosti.Sborník katedry hudební výchovy pedagogické fakulty 3, Praha, Univerzita Karlova, 1976, s. 9-82).
Některé psychologické aspekty hudebního vnímání (In: Hudební výchova v profilu žáka základní školy. Sborník katedry hudební výchovy pedagogické fakulty 4, Praha, Univerzita Karlova, 1980, s. 9-48).
Tvořivé prvky v hudebním vnímání (In: Hudební výchova v profilu žáka základní školy. Sborník katedry hudební výchovy 5, Praha, Univerzita Karlova, 1985, s. 11-26).
K psychologii hudebních dovedností (In: Teoretické základy hudební pedagogiky. Sborník katedry hudební výchovy 6, Praha, Univerzita Karlova, 1987, s. 11-38).
K psychologii emocí a citů spjatých s hudbou (In:Teoretické základy hudební pedagogiky. Sborník katedry hudební výchovy 7, Praha, Univerzita Karlova, 1990, s. 11-27).
Články v časopisech – výběr
Příčiny hudebního a pěveckého zaostávání žáků ZDŠ (Komenský, 1965, roč. 90, č. 4, s. 231–38).
Zkouška hudebnosti při vstupu do 6. třídy (Estetická výchova, 1965, roč. 8, č. 2, s. 59–61).
Práce s hudebně zaostávajícími (Estetická výchova, 1966, roč. 8, č. 5, s. 187–91).
Orffův Schulwerk a možnosti jeho použití v naší hudební výchově (Komenský, 1966, roč. 91, č. 4, s. 226–34).
Prověrka hudebnosti dětí při vstupu do školy (Komenský, 1966, roč. 90, č. 10, s. 613–17).
K postavení metodik hudební výchovy na PF (Estetická výchova, 1967, roč. 9, č. 10, s. 1–3).
Orffov Schulwerk a čo ďalej? (Slovenská hudba, 1967, roč. 11, č. 5, s. 211–13).
Pokus s Orffem (Učitelské noviny, 1967, roč. 16, č. 21, s. 8).
Orffův Schulwerk a naše mateřské školy (Předškolská výchova, 1968, roč. 22, č. 8, s. 211–15).
Bezkoncepčnost hudební výchovy v přípravě učitelů 1.-5. roč. ZDŠ (Hudební výchova, 1968, roč. 1, č. 3–4, s. 49–50).
Tradiční a nové hudební nástroje a zvukové pomůcky v hudební výchově (Hudební výchova, 1968, roč. 1, č. 3–4, s. 86–88).
Hudební psychologie na pedagogických fakultách (Hudební výchova, 1968, roč. 1, č. 3–4, s. 90–92).
Hudební výchova na málotřídních školách (Hudební výchova, 1968, roč. 1, č. 8, s. 145–46).
Osvojování písně v nejnižších třídách (Estetická výchova, 1971, roč. 12, č. 1, s. 12-13, č. 2, s. 44–45).
Dokumentace o vývoji české hudební výchovy (Estetická výchova, 1972, roč. 13, č. 2, s. 47).
Psychologické zvláštnosti vokální intonace (Estetická výchova, 1973, roč. 13, č. 7, s. 175–77).
K vokální intonaci na základní škole (Estetická výchova, 1973, roč. 13, č. 8, s. 203-204, č. 9, s. 231–32).
Rozvoj dětské hudební tvořivosti v 1. a 5. ročníku (Komenský, 1973, roč. 97, č. 6, s. 345–50).
Vývoj vysokoškolské přípravy učitelů hudební výchovy v ČSSR (Estetická výchova, 1973, roč. 14, č. 2, s. 37–39, 48).
Vokální sluch (Estetická výchova, 1973, roč. 14, č. 4, s. 93–94).
Pěvecká výchova na základní devítileté škole (Estetická výchova, 1974, roč. 14, č. 5, s. 122–23, č. 6, s. 147–49).
Hudební výchova a možnosti kooperace (Estetická výchova, 1974, roč. 14, č. 10, s. 261, 269).
Rozvoj rytmického cítění u dětí (Estetická výchova, 1974, roč. 15, č. 3, s. 63–65).
K hudebněvýchovnému procesu na základní škole (Estetická výchova, 1975, roč. 15, č. 8, s. 203–04).
Hudební připravenost dětí při vstupu do školy (Estetická výchova, 1975, roč. 16, č. 2, s. 35–36).
Zamyšlení více perspektivní - ale reálné (Estetická výchova, 1975, roč. 16, č. 3, s. 63–64, č. 4, s. 91–92).
Hudebnost a její zvláštnosti u pubescentů (Estetická výchova, 1976, roč. 16, č. 9, s. 231–33, č. 4, s. 91–92).
K diagnostice hudebních schopností (Estetická výchova, 1976, roč. 17, č. 1, s. 9–10, č. 2, s. 36–38 č. 3, s. 66–67).
Příprava učitelů a nové pojetí hudební výchovy (Estetická výchova, 1977, roč. 17, č. 9, s. 231–33).
Nutnost jednotné vokálně intonační metody (Estetická výchova, 1977, roč. 18, č. 4, s. 91–92, č. 5, s. 119–120).
Prověřování a hodnocení /klasifikace/ v hudební výchově (Estetická výchova, 1978, roč. 18, č. 8, s. 203–04).
Diferenciace žáků v hudební výchově (Estetická výchova, 1978, roč. 18, č. 9, s. 231–32).
K hudebnímu vývoji dítěte předškolního věku (Předškolská výchova, 1978, roč. 32, č. 6, s. 155–57).
Poruchy hudebních schopností (Estetická výchova, 1978, roč. 19, č. 1, s. 7–9).
Příprava učitele hudební výchovy na vyučování (Estetická výchova, 1978, roč. 19, č. 3, s. 63–64).
Prověrka hudebnosti žáků při přechodu na II. stupeň základní školy (Estetická výchova, 1979, roč. 19, č. 6, s. 147–48, 150).
Učitel – nositel hudební kultury (Estetická výchova, 1979, roč. 19, č. 9, s. 231).
Hudební vývoj lidského jedince (Estetická výchova, 1979, roč. 19, č. 9, s. 241–42, 245).
Hudebnost člověka v konfrontaci názorů a psychologických výzkumů (Opus musicum, 1979, roč. 11, č. 1, s. 1–7, č. 2, s. 35–40).
Rozvoj hudebních schopností žáků 1. stupně základní školy (Estetická výchova, 1979, roč. 20, č. 1, s. 7, 21, č. 2, s. 35–37, č. 3, s. 63–64).
Znovu k práci s hudebně zaostávajícími žáky (Estetická výchova, 1980, roč. 20, č. 7, s. 175–77).
Chápeme správně aktivitu v hudební výchově? (Estetická výchova, 1980, roč. 21, č. 1, s. 7–9).
K podstatě a funkci hudební paměti (Opus musicum, 1981, roč. 13, č. 3, s. 76–79).
K psychologii hudebního vnímání (Předškolská výchova, 1981, roč. 35, č. 11, s. 8–11).
Vývoj hudebního vnímání v předškolním věku (Estetická výchova, 1982, roč. 22, č. 5, s. 119–20).
Některé problémy hudební didaktiky jako vědní disciplíny (Estetická výchova, 1982, roč. 22, č. 7, s. 175–76).
Psychologické základy zpěvu (Předškolská výchova, 1982, roč. 36, č. 12, s. 5–7).
Nové hudební nástroje pro školu (Estetická výchova, 1983, roč. 23, č. 8, s. 208).
Prvky tvořivosti v hudebním vnímání (Estetická výchova, 1983, roč. 24, č. 1, s. 11–13).
K perspektivám přípravy učitelů hudební výchovy (Estetická výchova, 1985, roč. 26, č. 1, s. 11–12).
Problém dědičnosti hudebního nadání (Estetická výchova, 1986, roč. 26, č. 8, s. 233–34).
K pojmu umělecké geniality (Opus musicum, 1986, roč. 18, č. 2, s. 41–44).
Tvořivé schopnosti v oblasti hudby (Estetická výchova, 1987, roč. 28, č. 1, s. 11–12).
Můžeme opět vychovat učitele – muzikanta? (Hudební rozhledy, 1989, roč. 42, č. 1, s. 10–12).
Nulový bod ve vývoji naší hudební výchovy? (Estetická výchova, 1990, roč. 31, č. 1, s. 9–11).
Projekt Obecná škola a hudební výchova (Hudební výchova, 1997, roč. 5, č. 4, s. 55–58).
Vnímat hudbu znamená zúčastnit se (Hudební výchova, 1998, roč. 6, č. 1, s. 1–3).
Účinný nástroj diagnostiky hudebních schopností (Hudební výchova, 1998, roč. 6, č. 2, s. 19–21).
Příspěvek k přípravnému zpěvu (Hudební výchova, 1998, roč. 6, č. 3, s. 47–49).
Hlasové poruchy dětí a hudebnost (Hudební výchova, 1999, roč. 7, č. 2, s. 29–30).
LiteraturaKadlec, O.: Partitura významné životní práce (Estetická výchova, 1976, roč. 16, č. 10, s. 264).
Dušek, B.: K pětašedesátinám Františku Sedlákovi (Estetická výchova, 1981, roč. 22, č. 1, s. 17).
Kodejška, M.:František Sedlák - šlechetný člověk a hudební pedagog (Múzy ve škole, 2002, č. 4, s. 2, 31).
Kolář, J.: Za Františkem Sedlákem (Hudební výchova, 2002, roč. 10, č. 4, s. 62–63).
Váňová, Hana: Aktualizace hudebně didaktického odkazu Františka Sedláka (In: Česká hudební pedagogika a vzdělávání dospělých na počátku 21. století. Praha, Divadelní ústav, 2006, str. 95–106).
Siebr, Rudolf: K nedožitým devadesátinám Františka Sedláka (Hudební výchova, 2006, roč. 14, č. 3, s. 45–46).
Váňová, Hana: Aktualizace hudebně psychologického odkazu Františka Sedláka (In: Kontexty hudební pedagogiky I., Praha, Univerzita Karlova, 2007, s. 50–52).
Kodejška, M.: Integrita osobnosti a etika práce Františka Sedláka (In: Kontexty hudební pedagogiky I, Praha, Univerzita Karlova, 2007, s. 47–49).
Langsteinová, E.: Hudebno-didaktický odkaz Františka Sedláka a jeho aktualizácia (In: Kontexty hudební pedagogiky I, Praha, Univerzita Karlova, 2007, s. 20–25).
Váňová, Hana: Historie, současné potřeby a poslání časopisu Hudební výchova pro
hudebně pedagogickou teorii a praxi (In: Višegradské semináře Praha 2008, Praha, Univerzita Karlova 2009, s. 86–88).
Dolejšová, P.: Hudebně didaktický a psychologický odkaz Františka Sedláka (diplomová práce, Praha 2011).
Hana Váňová
Datum poslední změny: 22.8.2016