Český hudební slovník osob a institucí

Urbanec, Rudolf

Urbanec, Rudolf, vojenský kapelník, dirigent a skladatel, narozen 3. 12. 1907, Dačice, zemřel 28. 12. 1976, Praha.

Vystudoval obecnou a měšťanskou školu. Hudební základy dostal ve svém rodišti. V letech 1924–26 studoval hru na housle a zpěv na Vojenské hudební škole v Praze, potom působil u hudby pěšího pluku 35 v Plzni (1926–32), přitom prohluboval studium hry na housle na zdejší hudební škole. Po dobu letní sezóny v roce 1932 hrál v luhačovickém lázeňském orchestru řízeném Janem Elsnicem, na podzim téhož roku vstoupil na pedagogické oddělení pražské konzervatoře, kde studoval hru na housle u Bedřicha Voldana, harmonii u Jaroslava Křičky a didaktiku u Adolfa Cmírala (absolutorium 1936). V tomto období příležitostně vystupoval s Heřmanovým šramlem. V řízení orchestru byl soukromým žákem Pavla Dědečka. Roku 1936 se stal houslistou orchestru hlavního města Prahy FOK. V lednu 1937 nastoupil jako poručík kapelník na Vojenské hudební škole v Praze, o rok později převzal hudbu pěšího pluku 17 v Trenčíně. V roce 1939 odjel do Teheránu, kde vyučoval hru na lesní roh a trubku na hudební škole Honaresthan Musighi a řídil její orchestr na veřejných koncertech a v rozhlase. V únoru 1942 se zde přihlásil do československého zahraničního vojska a byl prezentován u československé vojenské mise v Jeruzalému. Zde byl pověřen sestavením a řízením vojenské hudby u skupiny československé armády na Středním východě. S ní uspořádal v Káhiře v roce 1943 hudební festival k poctě Edvarda Beneše a k výročí vzniku Rudé armády. Hudba byla následně přesunuta do Velké Británie a sloučena s orchestrem československé samostatné brigády. Těleso zde slavilo velký úspěch. V roce 1944 působil na exilovém Ministerstvu národní obrany v Londýně, hned po skončení války se vrátil do vlasti. Stal se kapelníkem Posádkové hudby Praha (hudby pěšího pluku 5) a v letech 1946–51 zastával funkci kapelníka Hudby Hradní stráže, s níž dosáhl vynikajících úspěchů. Později vedl Vojenskou hudební školu ve Spišském Podhradí (1951–52). Poté, co byl ze svazku československé armády propuštěn, stal se hudebním referentem a režisérem Gramofonových závodů. Tehdy přetvořil amatérský orchestr Krajského národního výboru (KNV) Praha na Smíchově na Dechový orchestr KNV Praha, který tvořili bývalí vojenští hudebníci a členové orchestrů Národního divadla, České filharmonie, Českého rozhlasu a Symfonického orchestru FOK. Tento soubor přešel v lednu 1954 pod Gramofonové závody jako Velký dechový orchestr Gramofonových závodů. V roce 1961 se stal redaktorem Státního hudebního vydavatelství. Dne 3. 12. 1967 dirigoval Ústřední hudbu Československé lidové armády u příležitosti koncertu z vlastních skladeb k oslavě svých 60. narozenin, o rok později odešel do penze. Je autorem příležitostných skladeb (polka Proč jsi mi lásku sliboval, 1933, Groteskní polka pro dechový kvintet, Hezký den, Květinová polka, valčík Květy jara, 1939, Pochod Mathausovců, Vlaj prapore náš, 1944, Na tu svatú Katerinu, 1952) a úprav. Šlo o mimořádně nadanou hudební osobnost. Byl nositelem medaile za zásluhy II. stupně a pamětní medaile Africa Star 1939–45.