Český hudební slovník osob a institucí

Bláhová, Libuše

Bláhová, Libuše, pěvkyně-koloraturní sopranistka a klavíristka, narozena 1. 3. 1923, Praha, zemřela 27. 6. 2016, Plzeň.

Narodila se v rodině člena vojenské kapely. Po otcově přeložení do Bratislavy začala svá hudební studia na tamní Hudební a dramatické akademii, kde ji vyučoval na klavír ředitel Frico Kafenda a hudebně teoretické předměty Eugen Suchoň. Po nuceném přesunu rodiny zpět do Prahy v roce 1939 pokračovala ve studiu klavírní hry na místní konzervatoři pod dohledem Oldřicha Kredby. Ve čtvrtém ročníku začala navíc studovat sólový zpěv u Egona Fuchse. Po válce se úspěšně zúčastnila konkurzu do Divadla 5. května, kam však nenastoupila. Místo toho působila od roku 1946 v nově vzniknuvším Slezském divadle v Opavě. Zde se po dvě koncertní sezóny objevovala v řadě rolí v českých i světových operách. Účinkovala zde také na komorních večerech, na kterých uváděla písňové skladby a další vokální díla Ivo Jiráska, Eugena Suchoně a dalších. V roce 1948 odešla Bláhová do operního souboru v Ústí nad Labem, který však po výzvě k hostování v plzeňském Divadle Josefa Kajetána Tyla opustila. V další sezóně nastoupila již jako řádná členka operního souboru v oboru koloraturní a lyrický zpěv. Také se věnovala písňové tvorbě, v roce 1951 získala 3. cenu na Světovém festivalu mládeže v Berlíně za provedení písňového cyklu Boleslava Vomáčky a dalších českých lidových písní. Uváděla také písně Bohuslava Foerstera a množství děl svých současníků z řad českých a slovenských autorů. Její pěvecká činnost byla hodnocena tehdejší kritikou velmi kladně. Opera Bohuslava Martinů Hry o Marii byla úspěšně přijata, a tak s ní sbor během politického uvolnění v šedesátých letech hostoval v německém Regensburgu. V roce 1974 byla Bláhová za svou činnost oceněna Medailí Bedřicha Smetany. Pěveckou kariéru zakončila v roce 1980. Po dobu působení v Plzni se podílela na představení více než čtyřiceti oper světových i českých autorů. Ve výběru repertoáru převažovala hlavně spolupráce na osvědčených Mozartových vokálních dílech a operách skladatelů devatenáctého století, z nichž byl nejvíce zastoupen Giacomo Puccini a Giuseppe Verdi. Z českých děl nejčastěji účinkovala ve Smetanových zpěvohrách. Její velký rozptyl zahrnoval i Dvořákova, Fibichova, Kovařovicova, Janáčkova či Hurníkova díla. Bláhová byla obsazována také do operet, kde se dle dobových kritik zasadila mimo jiné i o úspěch Polské krve Oskara Nedbala, s rolí Giroflé-Giroflá pak hostovala ve stejnojmenném díle Charlese Lecocqa v pražském Hudebním divadle Karlín. Ve své kariéře vystupovala zejména pod dirigenty Karlem Vašatou, Františkem Belfínem, Bohumírem Liškou, Albertem Rosenem a Josefem Chaloupkou. Jako klavíristka spolupracovala v pořadech plzeňského rozhlasu.