Vorlová, Sláva
(vl. jm. Johnová, Miroslava, pseud. Kord, Mira)
Charakteristika: Skladatelka
Datum narození/zahájení aktivity:15.3.1894
Datum úmrtí/ukončení aktivity:24.8.1973
Text
Vorlová, Sláva (vl. jm. Vorlová, Miroslava, roz. Johnová, pseud. Kord, Mira), skladatelka, narozena 15. 3. 1894, Náchod, zemřela 24. 8. 1973, Praha.
Z matčiny strany vnučka regenschoriho Bedřicha Schmieda z Kuksu. Otec Rudolf John, hodinář, zlatník a radní v Náchodě, prosadil v 90. letech 19. stol. zřízení místní městské kapely. První hudební vzdělání poskytla Slávě Vorlové její matka Emílie, která ji od 6 let učila hře na klavír. Od 13 let zpívala Vorlová v náchodském zpěváckém spolku Hron. Započatá studia na reálném gymnáziu v Náchodě nedokončila. Roku 1911 vykonala přijímací zkoušky na Akademie für Musik und darstellende Kunst ve Vídni, kde studovala zpěv u Rosy Papierové a klavír u Springerové. Kvůli ztrátě hlasu, způsobené zděděnou tuberkulózou, však byla nucena po roce studií zanechat. Po zotavení začala roku 1916 studovat soukromě skladbu u Vítězslava Nováka a hru na klavír u Václava Štěpána. Stejného roku se přestěhovala do Prahy. V roce 1918 vykonala státní zkoušky z klavíru, zpěvu, řízení sboru a hudební pedagogiky a posléze krátce působila jako učitelka klavíru v Náchodě. Po sňatku s obchodníkem Rudolfem Vorlem (1919) přerušila na 15 let aktivní hudební činnost a věnovala se praktickému zaměstnání.
Od počátku 30. let pořádala společně s manželem soukromé hudební večery v rodinné vile na Barrandově, jichž se účastnily význačné osobnosti tehdejšího pražského hudebního života (Ondříčkovo kvarteto, Karel Hoffmann, Alois Hába, Miloš Sádlo, B. A. Wiedermann ad.). Ke skladatelské činnosti se Vorlová vrátila Smyčcovým kvartetem „Bezkydy", op. 1 (1933), psaným pro Ondříčkovo kvarteto. Následovalo soukromé studium klavíru u Františka Maxiána a skladby u Jaroslava Řídkého, které bylo završeno absolvováním Řídkého kompoziční třídy na mistrovské škole Pražské konzervatoře (1945–48). 8. května 1944 se Sláva Vorlová stala svědkem popravy svého manžela jednotkou SS, z čehož se po nějaký čas musela psychicky zotavovat v lázních Jeseník.
Zatímco Vorlové tvorba druhé poloviny 30. let byla naplněna spíše intimními skladbami komorními a písňovými, v době okupace vstupuje do jejích děl vlastenecká tematika a snaha o vyjádření naděje v osvobození. Tyto znaky se projevily např. v kantátě Maličká země či v cyklu ženských sborů Bílá oblaka s využitím skrytých názvuků české národní hymny. Po skončení války úspěšně pronikly některé skladatelčiny kompozice do zahraničí: Nonet F dur, op. 10 proveden ve švýcarském Radiu Beromünster roku 1946, Tři písně, op. 4 provedeny v Bruselu roku 1947. Po roce 1948 se Sláva Vorlová věnovala již výhradně kompoziční tvorbě. Významným mezníkem tohoto období byl především počátek spolupráce s básníkem V. H. Roklanem, jejím pozdějším manželem. Mezi jejich společné tvůrčí počiny se řadí symfonický epos Zpěvy Gondwany, orchestrální suita Božena Němcová, především však opery Zlaté ptáče, Rozmarýnka, Náchodská kasace a Dva světy. Pro Vorlové kompozice z 50. let je charakteristický příklon k folklórním inspiracím (Slovácký koncert pro violu a orchestr, Doudlebské tance aj.), v této době vznikly rovněž četné autorčiny instrumentální koncerty. Koncert pro basklarinet a smyčce, op. 50 (1961) je prvním koncertem pro tento nástroj ve světové hudební literatuře vůbec.
Od poloviny 60. let začala Vorlová ve svých skladbách aplikovat techniky tzv. Nové hudby. Z podnětu basklarinetisty Josefa Horáka se pokusila o aleatorickou kompozici (Drôleries basclarinettiques, op. 63). Na základě knihy Magie čísel Waltera B. Gibsona a studie Eduarda Herzoga Úplný rejstřík všeintervalových dvanáctitónových řad si posléze vytvořila vlastní numerologickou seriální kompoziční metodu, kterou využila např. v symfonické skladbě Bhukhar, op. 67, v Polarizacích pro harfu dechový orchestr a bicí nástroje, op. 84, v komorních dílech Spektra, op. 86, Esoterika, op. 87, či v žesťovém kvintetu "6 pro 5", op. 71, psaném na objednávku souboru Los Angeles Brass Quintet aj. Zemřela po dlouhém boji s rakovinou.
Dílo
I. Dílo Hudební
Klavírní
Barevné noty pro klavír, op. 9 (1944).
Dvě taneční fantasie, op. 20 (1949–50).
Variace rozcestí, op. 21 (1949).
Zvířata v klavíru. Dvacet čtyři klavírních miniatur pro děti, op. 26 (1951). Vyd. SNKLHU, Praha 1954.
Šarády pro dva klavíry, op. 32 (1953).
Parafráze na husitské zpěvy pro klavír, op. 34 (1953).
Veselé intervaly. Dětské etudy pro klavír na čtyři ruce, op. 54 (1959–61). Vyd. Panton, Praha 11965, 21972, 31995.
Komorní
Smyčcový kvartet "Bezkydy", op. 1 (1933).
Thema con variazioni, op. 3 (1938).
Smyčcový kvartet č. 2, op. 5 (1939).
Nonet F dur, op. 10 (1944).
Pět bagatel pro violoncello a klavír, op. 15 (1947).
Melancholická ukolébavka a tance pro housle a klavír, op. 16 (1947).
Melodické variace pro smyčcové kvarteto, op. 22 (1950).
Fantazie na české národní písně pro violu, op. 33 (1953).
Pantumy pro harfu, op. 47 (1959). Vyd. Český hudební fond, Praha 1972.
Cikánovo srdce pro housle a cimbál, op. 52 (1961).
Miniatury pro basový klarinet a klavír, op. 55 (1962). Vyd. Panton, Praha 21973.
Serenáda pro hoboj a harfu, op. 57 (1962).
Serenata desta pro flétnu, basklarinet a klavír, op. 58 (1962).
Dessins tetraharpes pro 4 harfy, op. 60 (1963).
Dvě africké bajky pro vypravěče, altovo flétnu a bicí nástroje, op. 61 (1964).
Sonata Lirica Da Tre pro housle, violu a kytaru, op. 62 (1964).
Drôleries basclarinettiques (Basklarinetové šprýmy) pro basklarinet, op. 63 (1964).
Il Fauno Danzante pro basklarinet, op. 66 (1965).
Variace na téma G. F. Händela pro basklarinet a klavír, op. 68 (1965).
"6 pro 5" pro žesťový kvintet, op. 71 (1967).
Efemeridy pro cimbál, op. 83 (1969).
Spektra pro klarinet, violoncello a klavír, op. 86 (1970).
Esoterika pro flétnu a kytaru, op. 87 (1971).
Imanence pro flétnu, basklarinet, klavír a bicí, op. 88 (1971).
Orchestrální
Fantazie pro violoncello a orchestr, op. 6 (1940).
Symfonie JM pro velký orchestr, op. 18 (1947–48, absolventská práce, věnováno smrti Jana Masaryka).
Božena Němcová. Suita pro orchestr, op. 24 (1950-51).
Symfonická předehra FOK, op. 25 (1951).
Pastorální koncert pro hoboj a orchestr, op. 28 (1952).
Tři české tance, op. 29 (1952-53). Vyd. Český hudební fond, 1957 (partitura).
Dobrošovská stráž. Slavnostní pochod pro dechový orchestr, s. op. (1953).
Koncert pro trubku a orchestr, op. 31 (1953). Vyd. Český hudební fond, Praha 1958 (partitura); Státní hudební vydavatelství, Praha 11956, 21966 (klavírní výtah).
Slovácký koncert pro violu a orchestr, op. 35 (1954).
Doudlebské tance, op. 36 (1953-54).
Sláva vám! Pochod pro vojenskou hudbu, s. op. (1955).
Šarády pro symfonický orchestr, op. 32b (1956).
Koncert pro klarinet a orchestr, op. 41 (1957).
Memento. Experiment symphonique, op. 43 (1957).
Durynské tance, op. 44 (1957).
Jarní koncert pro flétnu a orchestr, op. 48 (1959).
Koncert pro basklarinet a smyčce, op. 50 (1961).
Kybernetické studie pro symfonický orchestr, op. 56 (1962).
Dvojkoncert pro hoboj, harfu a orchestr, op. 59 (1963).
Dedikace, op. 64 (1965).
Bhukhar (Horečkoví ptáci), op. 67 (1965). Vyd. Panton, Praha 1970 (partitura).
Model Kinetic. Baletní hudba, op. 69 (1967).
Komorní koncert pro kontrabas a smyčce, op. 74 (1968).
Korelace pro basklarinet, klavír a smyčce, op. 75 (1968).
Polarizace pro harfu, dechový orchestr a bicí nástroje, op. 84 (1970).
Perspektivy s prology na verše V. H. Roklana pro vypravěče a symfonický orchestr, op. 90 (1971).
Vokální
Tři písně pro střední hlas a klavír, op. 2 (na vlastní text, 1934).
Tři písně pro soprán a klavír, op. 4 (1939).
Malá země. Kantáta pro smíšený sbor a orchestr, op. 7 (na vlastní text, 1941-42).
Bílá oblaka. 10 písní pro ženský sbor a orchestr, op. 8 (na vlastní text, 1942-43).
Deset národních písní pro dětský sbor, op. 11 (1944).
Ezop. Deset ženských sborů, op. 12 (na básně Rudolfa Kuthana podle Ezopa, 1945).
Touze. Cyklus písní pro střední hlas a klavír, op. 13 (na slova Olgy Scheinpflugové , 1946).
O lásce. Cyklus písní pro střední hlas a klavír, op. 17 (na vlastní text, 1947).
Zpěvy Gondwany. Symfonický epos pro sóla, smíšený sbor a orchestr, op. 19 (text V. H. Roklan a Emanuel z Lešehradu, 1948-49).
The Dear Little Moon pro ženský sbor a klavír, op. 39 (báseň K. H. Máchy v překladu H. H. McGoverna, 1958).
The Gift of Song pro ženský sbor, op. 40 (básně V. Hálka v překladu Otto Kotouče, 1956).
My, lidé dvacátého století. Symphonic ode pro dětské hlasy, smíšený sbor a orchestr, op. 46 (1959).
Oratorium nového věku pro sóla a dětské hlasy, smíšený sbor a orchestr na slova V. H. Roklana, op. 49 (1960).
Maliniarky. Devět písní pro ženský sbor na slova P. O. Hviezdoslava, op. 51 (1961).
Cikánovy písně pro baryton a klavír, op. 53 (1961).
Neučesané myšlenky pro baryton a klavír, op. 70 (slova St. Jerzy Lece v překladu Bořivoje Křemeňáka, 1967).
Prsten třeboňské madony pro tenor a klavír, op. 72 (na verše Jaroslava Seiferta, 1967).
Tři kouzla. Dětské sbory, op. 76 (na slova Františka Branislava, 1968).
Bílé rekviem. Čtyři smíšené sbory na slova V. Němce, op. 80 (1969).
Abeceda pro dva hlasy a klavír, op. 91 (1972).
Scénická hudba
Hajníkova žena, op. 38 (scénická hudba se zpěvy a melodramy k dramatizaci básně P. O. Hviezdoslava od Jarmily Killerové, 1956).
Caesar a Kleopatra, op. 42 (scénická hudba ke hře G. B. Shawa, 1956–57).
Opery
Zlaté ptáče. Pohádková opera v 6 scénách, op. 27 (libreto V. H. Roklan, 1949-50).
Rozmarýnka. Lidová hra se zpěvy o 4 aktech, op. 30 (libreto V. H. Roklan podle povídky Vítězslava Hálka Muzikantská Liduška, 1952-53).
Náchodská kasace. Historická zpěvohra v 6 scénách, op. 37 (libreto V. H. Roklan na námět podle románu Aloise Jiráska Na dvoře vévodském, 1955).
Dva světy. Jednoaktová opera, op. 45 (libreto V. H. Roklan, 1958).
I. Lexika
Matějček, Jan: Tschechische komponisten von heute (Praha 1957).
Gardavský, Čeněk a kol.: Skladatelé dneška (Praha 1961).
ČSHS.
MGG1.
Riemann12 (Ergänzungsband M–Z, 1972).
ČSS.
MEH.
Sadie, Julie Anne – Rhian, Samuel (ed.): The Grove Dictionary of Women Composers (London 1995).
II. Ostatní
Vacková, Jiřina: Sláva Vorlová: Maličká země. K prvnímu provedení 13. ledna 1948 (Tempo 20, 1947–48, č. 5, s. 133–138).
Gardavský, Čeněk: Životní jubileum Slávy Vorlové (Hudební rozhledy 7, 1954, č. 4, s. 165)
Šefl, Vladimír: Rozmarýnka – lidová zpěvohra Slávy Vorlové (Hudební rozhledy 8, 1955, č. 9, s. 472).
čg [= Gardavský, Čeněk]: Už třicet šest let [...] (Hudební rozhledy 22, 1969, č. 5, s. 152).
Pensdorfová, Eva: Na památku statečné ženy skladatelky (Hudební rozhledy 10, 1973, č. ?, s. 463–464).
Vorlová, Sláva – Roklan, V. H.: Konfese Slávy Vorlové (Opus musicum 5, 1973, č. 5–6, s. 155–161).
Šerých, Anna: Programní skladby Slávy Vorlové (in: Hudba a literatura. Sympozium ve Frýdku-Místku 20.–21. listopadu 1981, Frýdek-Místek 1983, s. 74–79).
RK: Sláva Vorlová (Náš čas 33, č. 35, 31. 8. 1993, s. 5).
zb: Její skladby hrajeme s láskou. Ke stému výročí narození náchodské Slávy Vorlové bude odhalena pamětní deska (Hradecké noviny 3, č. 112, 13. 5. 1994, s. 6).
ArchivalieČeské muzeum hudby, Praha (pozůstalost).
Ondřej Pivoda
Datum poslední změny: 27.1.2017