Český hudební slovník osob a institucí

Brejšek, Jindřich

Brejšek, Jindřich, dirigent, skladatel a pedagog, narozen 7. 3. 1930, Praha, zemřel 4. 2. 2021, tamtéž.
 
Studoval na Vojenské hudební škole hru na trubku a křídlovku (1946–47). Na pražské konzervatoři studoval u Václava Paříka a Václava Junka hru na trubku a u Václava Smetáčka dirigování. Jeho činnost je spojena především s dlouholetým působením v oblasti dechové hudby. Od roku 1947 vykonával funkci sólisty v orchestru Hudby Hradní stráže prezidenta republiky a u jiných vojenských hudeb. V roce 1952 po kapelnických zkouškách začala jeho dirigentská kariéra u vojenských hudeb v ČSR. Byl prvním dirigentem (1962–70) a posléze šéfdirigentem a uměleckým vedoucím orchestru Ústřední hudby Československé lidové armády (1971–87), se kterým se zúčastnil mnoha zahraničních zájezdů především v bývalé NDR ale také Francii, Švýcarsku, Jugoslávii, Norsku, NSR, Švédsku, Rakousku, Bulharsku, Polsku a Belgii. S orchestrem Ústřední hudby ČSLA se úspěšně účastnil na festivalech a soutěžích dechových hudeb doma i v zahraničí. Po odchodu do důchodu v roce 1987 dirigoval symfonické orchestry (Filmový symfonický orchestr, Studiový orchestr, Vojenský symfonický orchestr). 
Kromě dirigování se věnoval i skladatelské činnosti a to především v oblasti komponování pro dechové orchestry, ale také instrumentoval a upravoval díla symfonická, operní a operetní. V roce 1997 se jeho skladba Kontrasty stala vítěznou skladbou v soutěži vypsané Společností dechové hudby při Asociaci hudebních umělců a vědců v Praze. Jarní rapsodie a Kontrasty byly vybrány jako povinné skladby nejvyšší třídy na různých festivalech. V oblasti instrumentace má na svém kontě přibližně 300 úprav pro velké dechové orchestry, mimo jiné množství skladeb Julia Fučíka (např. předehra Miramare, Dvorní intendant, valčík Zimní bouře, nebo Baletky), W. A. Mozarta
(především části z oper Figarova svatba a Don Giovanni), Antonína Dvořáka (Pekelný tanec z opery Čert a Káča) nebo Sergeje Prokofjeva (7 částí z baletu Romeo a Julie). Mnohé instrumentace jsou interpretačně vysoce náročná (např. Les Preludes Ference Liszta nebo Rossiniho La Danza).

Brejšek uskutečnil také množství rozhlasových i televizních nahrávek, spolupracoval s gramofonovými společnostmi Supraphon a Panton a nakladatelstvími Editio Bärenreiter Praha a Musikverlag Rundel GmbH Rot an der Rot.
Byl zván jako lektor na semináře pro dirigenty, kde se věnoval mimo jiné taktovací technice, práci s orchestrem, instrumentaci pro velké dechové orchestry apod. Soukromě připravoval adepty na dirigentské povolání a byl zván jako oponent k diplomovým pracím konzervatoristů.  
Od roku 1988 působil v hlavním výboru Českého hudebního fondu a v roce 1990 se stal předsedou organizačního výboru Pražského mezinárodního festivalu dechových hudeb. Dlouhodobě působil v útvaru neprofesionálního umění IPOS ARTAMA. V roce 1982 byl vyznamenán Cenou Svazu skladatelů a koncertních umělců.