Český hudební slovník osob a institucí

Jelínek, Josef 1)

Jelínek, Josef 1) (psán též Gelinek; Gelineck; Abbé), klavírista a skladatel, narozen 3. 12. 1758, Sedlec (Sedlec-Prčice), zemřel 13. 4. 1825, Vídeň.

Vystudoval jezuitské gymnázium na Svaté Hoře u Příbrami, potom postoupil na teologii v Praze. Roku 1786 se stal knězem. Hudebně se vzdělával u Josefa Segerta. Osobně se účastnil premiéry Mozartovy opery Figarova svatba i obou osobních návštěv Mozarta v Praze, zvl. 20. 2. 1787, kdy Mozart ohromil Nosticovo divadlo svými improvizacemi. Mozartovo variační umění zasáhlo Jelínkovo improvizační hudební myšlení natolik, že celý svůj další skladatelský život zasvětil jenom variaci a improvizaci po Mozartově vzoru. Při druhé Mozartově návštěvě se stali přáteli. Díky tomuto přátelství se dostal na místo domácího kaplana, hofmistra a učitele klavírní hry u Filipa Josefa Kinského v Praze, který jej potom učinil kaplanem v Chroustovicích u Vysokého Mýta. V rodině hrabat Kinských zůstal Jelínek i ve Vídni, kde učil hudbě u Josefa Leopolda Kinského (1789–1814). V té době se zdokonaloval v kontrapunktu u Johanna Georga Albrechtsbergera.

Patřil k předním vídeňským pianistům a skladatelům pro klavír. Kromě Mozarta se přátelil i s Josefem Haydnem a Ludwigem van Beethovenem (i když po roce 1800 jeho vztah k Beethovenovi ochladl). Jeho přátelství s vídeňskými klasiky mělo pozitivní vliv na jeho tvůrčí, klavíristické i pedagogické zdatnosti, se kterými se uplatnil v těžké konkurenci s Josefem Antonínem Štěpánem, Janem Křtitelem Vaňhalem, Leopoldem Koželuhem i Václavem Černým. Skládal tehdy módní variace na cizí oblíbená témata v Mozartově stylu. Mezi prvními tiskem vydanými variacemi byly La ci darem la mano. Inspiroval se i dílem Josepha Haydna, jehož skladby upravoval a psal na jejich témata variace. Lehkost tvoření, značnou působivost i rytmickou vynalézavost při běžné technice, formě i harmonických prostředcích ukazují jeho Variations pour le pianoforte sur une Ecossaise tre favorite a jeho Sonata in Ut maior pro cembalo. Obliba jeho skladeb byla taková, že pod jeho jménem byly vydávány i skladby cizí (uvádí se kolem 1000 podvrhů). Carl Maria von Weber oslavil jeho variační dovednost epigramem, Mozart mu věnoval některé kadence ke svým slavnostním koncertům. Neměl rád pozdní hudbu Beethovena, ačkoliv byl svědkem jeho růstu do poslední doby, zvl. když působil u knížete Mikuláše II. Esterházyho z Gálanty (od 1814), v jehož domě nakonec zemřel. Napsal více než sto skladeb, většinou pro klavír (variace, fantazie, tance a sonáty), z nichž dvacet pět vyšlo tiskem u světových nakladatelů ve Vídni (Artaria), v Berlíně, Lipsku, Paříži, Florencii a jinde. Jeho sonáty, polonézy a četné variace jsou uchovány v Národním muzeu (tisky i rukopisy). Sonata in Ut maior pro cembalo byla nahrána v edici Musicae bohemicae anthologia. Díky své šetrnosti nahromadil značné jmění, které zdědil jeho bratr Václav Jelínek a sestra Marie Milková. Kromě toho v rodném Sedlci založil tři nadace: pro studující, na ošacení chudých dítek školních a na opatřování hudebních nástrojů při kostele sedleckém.