Apolín, Stanislav
Charakteristika: Violoncellista
Datum narození/zahájení aktivity:20.2.1931
Datum úmrtí/ukončení aktivity:24.9.2010
Text
Apolín, Stanislav, violoncellista, narozen 20. 2. 1931, Seč (Plzeň), zemřel 24. 9. 2010, Praha.
Studoval na konzervatoři v Brně (1945–49) a JAMU (1949–53) pod pedagogickým vedením Váši Černého, u kterého svá studia zakončil tříletou uměleckou aspiranturou (1953–56). Působil jako asistent a odborný asistent na hudební fakultě JAMU v Brně (1956–62), byl docentem JAMU (1968–70), mimořádným profesorem na hudební akademii v Bělehradě (1970–72), vyučoval na konzervatoři v Lucernu (1972–96), pražské konzervatoři (1962–65) a v sedmdesátých a osmdesátých letech na AMU.
Je světově uznávaným interpretem naší i zahraniční violoncellové literatury. Mezi vrcholné výkony patří Dvořákův Violoncellový koncert h moll, Čajkovského Rokokové variace, Prokofjevova Symfonie-koncert nebo Šostakovičova Violoncellová sonáta d moll, op. 40.
Symfonie-koncert se stal, vedle Dvořákova koncertu h moll, profilovou ukázkou Apolínova interpretačního umění, oceňovanou v dobových kritikách českého tisku (za vynikající interpretaci Dvořákova koncertu h moll byl v roce 1977 vyznamenán Národní cenou ČSR a v roce 1987 obdržel za nahrávku Symfonie-koncertu Zlatý štít Pantonu). Dvořákův Violoncellový koncert h moll provedl doma i v zahraničí více než stokrát (provedení s Jiřím Bělohlávkem se dočkalo kladných kritik britského tisku). Darius Milhaud nadšeně komentoval nahrávku svých dvou violoncellových koncertů (1969). Jeho umělecké výkony jsou zaznamenány společnostmi Supraphon a Panton. Za svůj dlouholetý přínos byl vyznamenán titulem zasloužilý umělec (1980).
Dlouholetá a významná je jeho spolupráce s Radoslavem Kvapilem (od roku 1956) a členství ve Smetanově triu (společně s Josefem Hálou a Václavem Snítilem účinkovali v letech 1968–93), se kterými podnikl turné nejen po Evropě, ale i USA, Japonsku, Taiwanu nebo Turecku. Společně s Kvapilem premiéroval Rhapsodii Miloslava Ištvana, nastudoval Pohádku Leoše Janáčka, Brittenovu Violoncellovou sonátu a mnoho jiných. Johannes Paul Thilman věnoval duu svou skladbu Kleine Sonate.
Od roku 1950 byl spolu s Liborem Hlaváčkem, Milošem Sedlákem a Ferdinandem Rušákem členem Hlaváčkova kvarteta se kterým poprvé uvedl smyčcový kvartet Jaromíra Podešvy. V roce 1965 byl členem několika souborů se kterými podnikl turné v Dánsku a Švédsku (Profesoři pražské konzervatoře, Československé kvarteto). V letech 1967–69 byl členem Pražského smyčcového tria (Štefan Czapáry hrál na housle, Hubert Šimáček na violu).
Působil rovněž jako sólista v Moravské filharmonii (1964–67) a Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK (1977–88). S klavírním triem (s Antonínem Moravcem a Milanem Mášou, 1954–62) účinkoval při premiérách Klavírního tria Miloslava Ištvana (1959) nebo Trojkoncertu Jaromíra Podešvy (1959).
Koncertoval v republikách bývalého SSSR, obou částech Německa, v Polsku, Rumunsku, Bulharsku, Řecku, Maďarsku, bývalé Jugoslávii, Turecku, Egyptě, Tchaiwanu, Dánsku, Irsku, na Islandu, ve Švédsku, Velké Británii a Španělsku.
V letech 1960–2000 každoročně vyučoval na letních kurzech nejen v ČR, ale i ve Švýcarsku, Švédsku, Černé Hoře, Španělsku, Holandsku a na Taiwanu. K jeho žákům patřili: Boris Vybíral, Evžen Rattay (zakladatelský člen Talichova kvarteta), Peter Leisegang (docent na Hochschule der Künste Zürich), Conradin Brotbek (Konservatorium Biel), Fredy Felder (Konservatorium Schaffhausen), Hans-Ulrich Munzinger (Winterthur), Pi-Chin Chien (Zürich; Aulos Quartet), Christina Meiβner (Weimar), Stefan Heinemayer (Berlin), Markus Nyikos (Hochschule der Künste Berlin). Je autorem odborných studií Suity J. S. Bacha pro violoncello solo a O kráse tónu.
Byl členem porot mezinárodních violoncellových soutěží v Praze, Brně, Ženevě, Moskvě, Mnichově, Bělehradu, Poznani a Drážďanech.
Dílo
Suity J. S. Bacha pro violoncello solo (Editio Moravia 1995);
O kráse tonu (Praha 2007, vyšlo též v srbském překladu).
Diskografie
Diskografie (výběr)
Antonín Dvořák: Dumky (Smetanovo trio, Panton);
Benjamin Britten: Violoncellová sonáta (klavír Radoslav Kvapil);
Darius Milhaud: 2 violoncellové koncerty (dirigent Jiří Waldhans, Supraphon 1969);
Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič: Violloncelová sonáta op. 40 (Supraphon);
Jožka Matěj: Koncert pro violoncello (Janáčkova filharmonie Ostrava, dirigent Otakar Trhlík, Panton);
Leoš Janáček: Pohádka pro violoncello (klavír Radoslav Kvapil, Supraphon);
Lubomír Železný: Klavírní trio (společně s Josefem Hálou a Václavem Snítilem, Panton);
Miloslav Ištvan trio (společně s Antonínem Moravcem a Milanem Mášou, Supraphon);
Petr Iljič Čajkovskij: Rokokové variace (Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, dirigent Václav Smetáček, Supraphon);
Sergej Prokofjev: Symfonie-koncert pro violoncello a orchestr, op. 125 (dirigent Miloš Konvalinka, Panton, 1986);
Sergej Prokofjev: Violoncellová sonáta (klavír Josef Hála, Supraphon);
Schumann, Lalo: Violoncellové koncerty (Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, dirigent Vladimír Válek, Supraphon 1986).
I. Lexika
Malá Československá encyklopedie (věd. red. Miroslav Štěpánek, 6 svazků, Praha 1984–1987).
MEH.
Who is …? (v České republice)1 (Hübners blaues Who is Who, Zug 2002)
II. Ostatní
Pražští symfonikové (interpretace Prokofjevova Symfonie-koncertu; Hudební rozhledy 34, 1981, č. 3, s. 104–105). Tři nástrojové koncerty (Rudé právo, úterý 19. prosince 1978).
Výtečný večer Stanislava Apolína (k interpretaci Šostakovičovy Violoncellové sonáty, op. 40 a některých dalších děl; Hudební rozhledy 29, 1976, č. 5, s. 214–215).
Stanislav Apolín (Politika, 30. 1. 1971, Bělehrad).
Records and Recordings (k interpretaci Čajkovského rokokových variací, Londýn, říjen 1974).
Sólo pro Stanislava Apolína (k interpretaci violoncellových koncertů Schumanna a Laly; Gramorevue 1985, č. 7).
Apolín hraje Prokofjeva (k nahrávce společnosti Panton, Symfonie-koncert Sergeje Prokofjeva, Gramorevue 1986, č. 1).
Matoušková, Šárka: Stanislav Apolín. Kronika života českého hudebníka (Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, Katedra hudební vědy, Olomouc 1993).
http://www.konzervator.brno.indos.cz/Cello/Encyklopedie/metodika-rejst%f8%edk/apolin/1Predmluva.htm
Jakub V. Vlček Datum poslední změny: 6.10.2010