Straka, Vincenc
Charakteristika: Hudební historik, kritik, pedagog, skladatel, dirigent a pianista
Datum narození/zahájení aktivity:1.1.1912
Datum úmrtí/ukončení aktivity:15.5.1975
Text
• Dílo • Archiválie •
Straka, Vincenc, hudební historik, kritik, pedagog, skladatel, dirigent a pianista, narozen 1. 1. 1912, Kvasice, zemřel 15. 5. 1975, Brno.
Syn Adolfa Straky. Po studiu na kroměřížské reálce (1924–31) a složení doplňující maturity na tamním gymnáziu studoval v Praze v letech 1932–34 hudební vědu (u Zdeňka Nejedlého) a práva na Karlově universitě a pak v letech 1934–39 hudební vědu na Masarykově universitě v Brně (u Vladimíra Helferta).
Během studia na Masarykově universitě pracoval jako pomocná vědecká síla v hudebně historickém oddělení Zemského musea v Brně. Za fašistické okupace byl v roce 1939 zatčen a vězněn v koncentračním táboře. Po osvobození obhájil disertaci Život a dílo P. Simona a Scto Bartholomeo (Brno 1946) a stal se asistentem hudebně vědeckého semináře Masarykovy university (před Únorem 1948 byl zároveň předsedou Spolku posluchačů filozofie, za což byl
po nástupu komunistického režimu zatčen a vězněn v táboře nucených prací 1949–50). Poté se nesměl vrátit ke svému povolání, proto v letech 1950–57 pracoval jako úředník Keramických závodů v Rájci nad Svitavou a pak byl od září 1957 až do roku 1972 archivářem Státní konzervatoře Brno. V letech 1968–69 byla jeho perzekuce projednávána rehabilitační komisí při Svazu československých skladatelů. Vzhledem k útlaku totalitního režimu byla jeho vědecká i pedagogická kariéra na svém začátku násilně přerušena a nedostal již možnost na ni plnohodnotně navázat.
Psal stovky recenzí a článků do denního tisku (Národní politika, Práce, Lidová demokracie atd.), revue (Smetana, Akord, Tempo, Musikologie) apod., byl autorem hesel v ČSHS (šifra V. S.). Podílel se na vydávání kritické pramenné edice Musica antiqua bohemica. Jako externí pracovník Národní knihovny ČR v Praze katalogizoval hudebniny pro Souborný hudební katalog v NK ČR a pro oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea.
Celý život se věnoval také praktickému provozování hudby, v této oblasti se vzdělal u svého otce a na hudební škole Moravana v Kroměříži. Od studentských let byl činný jako pianista, účinkoval rovněž v rozhlase, kde byly uváděny i jeho vlastní skladby. Těsně před okupací byl Veselkovým zástupcem sbormistra brněnského Moravana, od roku 1955 řídil ženský sbor v Lelekovicích, kde také vedl chrámový sbor a působil jako varhaník.
Vlastní skladatelská tvorba zahrnuje hudbu duchovní, scénickou, populární, zejména taneční. Dále se věnoval úpravám taneční a populární hudby, hudby k liturgii, lidových písní a spartaci hudby starších období.
Jeho pozůstalost je uložena v oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea.
Dílo
Dílo literární
Studie a články
Chrámová hudba a její význam pro české hudební dějiny XVII. a XVIII. věku (Československý varhaník 5, 1939, č.11/12, s. 75–78);
Příspěvek k dějinám varhanních portatvů a positivů (Hudební věstník 33, 1940, s. 177 a další);
Dvořákovo Stabat Mater in: Osudy Dvořákova díla na Moravě (Zlín 1941, s. 18–32);
Vánoce v české hudbě minulých století (Československý varhaník 6, 1941 č. 1/2, s. 10–12);
Piaristé v české hudbě minulých století (Smetana 34, 1941, s. 48 a další);
Česká varhanní tvorba v období vrcholného baroku (Morava v barokní hudbě, Brno 1942, s. 30–35);
České varhanářské smlouvy z konce 17. století (Musikologie II–1949, s. 165–70, srv. též Československý varhaník 5, 1940, s. 54 a další);
20 let od smrti Leoše Janáčka (Brno 1948);
Melodika offertorií Václava Kalouse (Musikologie 5, 1958, s. 49–70);
Prvních deset let Ženského pěveckého sdružení Elišky Krásnohorské v Brně (Brno 1963).
Simona Šindlářová Archivalie
Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně. Text
Text
Datum poslední změny: 7.7.2008