Český hudební slovník osob a institucí

Kroměřížský hudební archiv

Kroměřížský hudební archiv (Hudební sbírka Arcibiskupství olomouckého; Hudební archiv Kroměříž; Kroměřížská hudební sbírka), hudebně dokumentační instituce, zahájení činnosti 1. polovina 17. století, Kroměříž.

Je jedním z nejvýznamnějších a největších historických hudebních archivů na území České republiky a jeho fond zahrnuje hudebniny vzniklé během 17. až 19. století. Skladby zde uložené jsou odrazem nejen hudebního provozu na kroměřížském zámku, ale také stavu hudební produkce v místních kostelích a piaristické koleji. Mimo tuto historickou část archivu, čítající přibližně pět tisíc hudebnin (signatura A1–A5075), je institucí spravována ještě novodobá část (signatura B1–B5019), zahrnující zhruba stejný počet hudebních rukopisů a tisků především z 20. století. Tato sbírka označená počáteční signaturou B již netvoří žádný systematický celek a vznikla akviziční činností od 70. let. Roku 1992 bylo uznáno vlastnictví Arcibiskupství olomouckého a v dnešní době je archiv, stejně jako všechny sbírky, deponován na Arcibiskupském zámku v Kroměříži, od roku 2006 pod správou Muzea umění Olomouc – Arcidiecézního muzea Kroměříž.

Podle místa nalezení skladeb a místa jejich dřívějšího provozování je dnes hudební archiv rozdělen do několika částí. Můžeme zde tedy nalézt skladby světského i duchovního charakteru. Skladby, které jsou nyní uchovány v depozitáři hudebního archivu v Kroměříži, byly většinou vždy uloženy na kroměřížském zámku, letní rezidenci olomouckých (arci)biskupů, či byly spjaty se zdejším hudebním provozem. Protože lze předpokládat, že velká část skladeb z původní zámecké sbírky byla zničena požárem v roce 1752, jedná se o muzikálie získávané především po tomto roce a spjaté s dobou episkopátu jen několika (arci)biskupů: biskup Ferdinand Julius Troyer (1745–58); biskup Leopold Egk (1758–60); biskup Maxmilián Hamilton (1761–76); kardinál Antonín Theodor Colloredo-Waldsee (1777–1811); kardinál Maria Tadeáš Trauttmansdorff (1811–19); kardinál Rudolf Jan Habsburský (1819–31), arcibiskup Ferdinand Maria Chotek (1831–36) a kardinál Maxmilián Josef Sommerau-Beck (1836–53).

Nejstarší část hudebního archivu tvoří hudebniny z období episkopátu biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelcorna (1664–95). Doba jeho působení na kroměřížském zámku je spojena se vznikem biskupské, později arcibiskupské kapely. Asi největší podíl skladeb z tohoto období můžeme připsat Pavlu Josefu Vejvanovskému (cca 1639/1643–93), jenž zde působil jako trubač, kapelník, skladatel a pro potřeby kapely pořídil velké množství opisů skladeb svých významných současníků. Ve službách biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelcorna od roku 1664 až do své smrti, vykonával funkci trubače, kapelníka a skladatele. Pro potřeby kapely pořídil mnoho opisů skladeb jiných skladatelů, z nichž mnohé jsou dnes již jejich jedinými dochovanými exempláři. Průzkum této lichtensteinské části hudebního fondu pak naznačuje, že více než třetina hudebnin je psána jeho rukou. Byl-li pouhým opisovačem, či přímo vlastníkem hudebnin, však zůstává doposud nezodpovězeno. Nápis „Cathalogus novus rerum Musicalium spectantium ad Paulum Weywanowsky Tubicinem Campestrem Kremsirii in Anno 1671. In Majo“ na obalu mše Missa sancti Stephani pak dokazuje Vejvanovského správu hudebního materiálu v kroměřížské rezidenci. Protože samotný inventář hudebnin dochován není, nelze vyhodnotit, zda hudebniny v něm obsažené se uplatňovaly v rámci zámeckého hudebního provozu, či svou povahou odpovídaly spíše potřebám kůru u sv. Mořice. Po smrti Karla z Lichtensteinu-Castelcorna však došlo pravděpodobně ke smísení hudebnin biskupské kapely s Vejvanovského opisy a kompozicemi a k jejich umístění na kůr kostela sv. Mořice.

V roce 1666 vstoupil do služeb olomouckého biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelcorna významný skladatel a houslový virtuos Heinrich Ignatz Franz Biber (1644–1704). I když byl v biskupových službách pouhé dva roky, významně ovlivnil kvalitu hudební produkce na kroměřížském zámku a i po svém odchodu dál zasílal do Kroměříže své kompozice. Díky biskupovým intenzivním kontaktům s vídeňským dvorem navázal přátelství s Johannem Heinrichem Schmelzerem (1620/1623–80), kapelníkem ve službách Leopolda I. (1657–1705), který mu rovněž věnoval několik svých děl. Unikátem sbírky je také sonáta Georga Muffata (1653–1704) z roku 1677, jedná se doposud o jeho jedinou známou kompozici pro sólové housle.

Lze tvrdit, že každý z vlastníků kroměřížského zámku zasáhl i do podoby hudební produkce. Olomoucký biskup, kardinál Wolfgang Hannibal ze Schrattenbachu (1711–38) podporoval především operní produkci, a hudební archiv tak dnes uchovává několik významných moravských operních libret. Spíše komorní repertoár pochází z dob episkopátu arcibiskupa Antonína Theodora Colloredo-Waldsee (1777–1811). Významnou část hudebního archivu tvoří také torzo hudební sbírky olomouckého arcibiskupa Rudolfa Jana Habsburského (1819–31), ke které byla přičleněna jeho hudební pozůstalost u olomoucké rezidence. Tento mecenáš a aktivní hudebník studoval kompozici u Ludwiga van Beethovena (1770–1827). Z tohoto období pochází většina jeho skladeb, které obsahují i množství Beethovenových vlastnoručních zásahů a návrhů na úpravu kompozic. Součástí pozůstalosti je také unikátní Sonáta pro dva klavíry v rukopisu Wolfganga Amadea Mozarta (1756–91).

Dnešní uspořádání sbírky v podstatě dodržuje původní uspořádání dané postupným zpracováváním sbírky od konce 19. století. Archiv je rozčleněn do několika uzavřených celků dle místa nálezu skladeb, jejich druhového označení a místa jejich dřívějšího provozování. Postupně jsou v historické části archivu za sebou umístěny tyto sbírky a podsbírky: I. Sbírka hudebnin z doby episkopátu Karla z Lichtensteinu-Castelcorna, II. Hudební sbírka kolegiálního kostela svatého Mořice v Kroměříži, III. Hudební sbírka kostela Panny Marie v Kroměříži, IV. Hudební sbírka dřívější piaristické koleje a kostela sv. Jana Křtitele v Kroměříži, V. Torzo hudební sbírky kardinála arcibiskupa Rudolfa Habsburského (1819–31), VI. Sbírka arcibiskupské rezidence, zvaná původní zámecká sbírka (hudebniny z episkopátu posledního olomouckého biskupa Maxmiliána Hamiltona (1760–76), hudebniny z episkopátu prvního olomouckého arcibiskupa Antona Theodora Colloredo-Waldsee (1777–1811), hudebniny z episkopátu arcibiskupa Maria Thadeuse Trautmannsdorfa (1811–19), VII. Membra disjekta sbírky z doby episkopátu Karla z Lichtensteinu-Castelcorna.

Od konce 19. století probíhalo postupné zpracování hudebnin archiváři olomoucké arcidiecéze Františkem Hrbáčkem a Antonínem Breitenbacherem (1874–1937). Právě druhý jmenovaný započal se systematickými katalogizačními pracemi všech sbírek v sídle olomouckých biskupů a arcibiskupů a též na jeho popud byl celých archiv umístěn, s povolením arcibiskupa Leopolda Prečana (1923–47), do prostor zámku. Arcibiskupovým povolením ze dne 19. května 1927 započaly katalogizační práce a první systematické katalogy vydané tiskem. Protože Antonín Breitenbacher neměl muzikologické vzdělání, oslovil s žádostí o pomoc s identifikací hudebnin hudebního historika Emiliana Troldu (1871–1949). Z doposud roztříštěné sbírky byl vytvořen celek v podobě, v jaké ho můžeme víceméně nalézt i dnes. Mezi léty 1958–68 byly hudebniny přesignovány tehdejším správcem Jiřím Šafaříkem. Novodobé zpracování většiny sbírky bylo řízeno Oddělením dějin hudby Moravského zemského muzea. Pověřením Vladimíra Helferta (1886–1945) vypracoval Karel Vetterl (1898–1979) lístkový tematický katalog sbírek III–IV a části VI (dle novodobých signatur A955–A4982), který je dnes k dispozici v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea. Sbírku I a VII (nová signatura A1–A954, A4995–A4997, A5075) zpracoval do podoby lístkového katalogu Jiří Sehnal. Týž vypracoval i lískový katalog, který je uchován v hudebním oddělení Národní knihovny České republiky v Praze.