Český hudební slovník osob a institucí

Balcar, Milan

Balcar, Milan, skladatel, klavírista, hudební pedagog a kritik, narozen 13. 12. 1886, Ostrava, zemřel 16. 4. 1954, Frýdek-Místek.

Základní hudební vzdělání získal u své matky a u skladatele a dirigenta Cyrila Metoděje Hrazdiry. V letech 1897–1904 studoval ostravskou reálku a poté rok stavební inženýrství na technice v Praze, odkud ale brzy odešel na pražskou konzervatoř. Zde studoval v letech 1905-10 hru na varhany u Josefa Kličky, teorii u Karla Steckra, klavír u Karla Hoffmeistra a skladbu u Vítězslava Nováka. Konzervatoř absolvoval skladbou Balada večerní pro střední hlas a orchestr.

V letech 1910–13 žil v dalmatském Zadaru, kde se živil jako učitel klavíru a houslí chorvatského hudebního spolku Zoranić, sbormistr srbského pěveckého spolku Branko a učitel klavíru a houslí na tamním učitelském ústavu. V roce 1913 se přestěhoval do Prahy, kde pracoval dva roky jako učitel hudby, klavírista a doprovazeč. Na koncertech vystupoval často s houslistou Františkem Ondříčkem. Za první světové války strávil dva roky na italské frontě a v roce 1919 se vrátil do Ostravy, kde působil dalších 26 let jako skladatel, hudební a divadelní referent, pianista a soukromý učitel hudby.

Účinkoval v hudebních pořadech ostravského rozhlasu, na jehož založení se spolupodílel. Pořádal hudební večery a přednášky na Masarykově vyšší škole lidové, kde sám vystupoval jako pianista. Seznamoval posluchače především s Fibichovými a Foerstrovými skladbami a snažil se o hudebně-výchovnou osvětu na Ostravsku. V roce 1927 provedl poprvé souborně Fibichův klavírní cyklus Nálady, dojmy a upomínky na osmi večerech v Praze. Od roku 1919 psal kritiky hudebních koncertů a divadelních představení, až do roku 1941 působil jako hudební referent Moravskoslezského deníku. Svými recenzemi dále přispíval do Národní politiky, Národních listů, Práce, Moravskoslezské revue, Hudebních rozhledů, Černé země a do Ročenky Kulturní rady v Ostravě.

V roce 1945 se přestěhoval do Frenštátu pod Radhoštěm, kde pokračoval v profesní dráze soukromého učitele hudby a od roku 1950 byl zaměstnán jako učitel klavíru na frenštátské hudební škole. V letech 1929–54 spolupracoval s rozhlasem, ve kterém přednesl více než 180 přednášek. Svým působením na ostravské Vyšší škole lidové a přednáškovou činností se zasloužil o hudební osvětu ostravského kraje.

Složil 62 skladeb klavírních, vokálních a komorních. Díla byla veřejně provedena například Ondříčkovým kvartetem, Pražským dechovým kvintetem, Bedřichem Jarošem a Otakarem Vondrovicem. Ve své tvorbě byl ovlivněn Fibichovým intimním romantismem a Foerstrovým lyrismem. Napsal mnoho písňových cyklů na texty předních českých básníků (Machar, Neruda, Bezruč), z nichž si vybíral náměty lyrické a melancholické s obdivem ke slezské přírodě. Rodné Ostravsko oslavil v mnoha skladbách (Beskydské písně, Písně z Horeček, Hornické písně, Jen jedenkrát). Kromě vokálních skladeb napsal i tři smyčcové kvartety, dva dechové kvintety a mnoho skladeb klavírních (Trojzpěv mého života, Sonáta srdce, Jáchymovská suita). Získal ocenění za Hornické písně (1948) na slova Jana Rohla, které byly v roce 1951 vydány Slezským studijním ústavem.