Novotný, Václav Juda
Charakteristika: Hudební publicista, překladatel a skladatel
Datum narození/zahájení aktivity:17.9.1849
Datum úmrtí/ukončení aktivity:1.8.1922
Text
Novotný, Václav Juda, hudební publicista, překladatel a skladatel, narozen 17. 9. 1849, Vesce (Počátky, okres Pelhřimov), zemřel 1. 8. 1922, Praha.
Základy hudebního vzdělání získal u učitele Herolda v Počátkách, během studia na gymnáziu v Jindřichově Hradci byl žákem Františka Karla Vacka. Poté studoval na Karlově univerzitě v Praze historii a filozofii a zároveň se hudebně vzdělával. Navštěvoval přednášky Augusta Wilhelma Ambrose, hru na housle studoval u Antonína Benewitze, harmonii u Františka Blažka, zpěv u Františka Pivody a později také u Augusta Appého. Ve hře na housle se zdokonalil natolik, že nastoupil jako houslista do orchestru Prozatímního divadla. V této době se již začal věnovat kompoziční činnosti a především hudební publicistice. V roce 1873 začal velmi intenzivně spolupracovat s časopisem Dalibor, v roce 1875 a poté v letech 1879–81 vykonával funkci redaktora tohoto časopisu. I poté psal do Dalibora pravidelně články a stati a po mnoho let byl jeden z hlavních přispěvatelů. Stál jednoznačně na straně přívrženců Bedřicha Smetany (v protikladu k Pivodovým Hudebním listům). Ostatně se samotným Smetanou se dobře znal a v roce 1875 ho dokonce doprovázel na cestě do zahraniční. Přátelství jej pojilo i s jinými osobnostmi českého hudebního života, stýkal se s Antonínem Dvořákem (doprovázel ho na zájezdu do Anglie v roce 1884), Josefem Richardem Rozkošným, Josefem Foersterem, Karlem Weisem a Oskarem Nedbalem. Kromě časopisu Dalibor publikoval Novotný také v deníku Pokrok (později přejmenován na Hlas národa), v Národních listech, Hudební revue, Osvětě, Zlaté Praze a v jiných periodikách. Tematicky měly jeho texty široký záběr, nejvíce se však soustředil na tvorbu českých skladatelů (Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich, Karel Bendl a další). Velmi významné byly také Novotného překlady operních libret. Této činnosti se věnoval přibližně od svých 25 let, nejintenzivněji v letech 1883–1900, kdy byl ředitelem Národního divadla František Adolf Šubert. Celkem přeložil asi stovku operních a operetních textů (mezi nimi texty E. Sribeho, A. Boita, A. Barbiera, R. Wagnera, P. Metastasia, L. Da Ponteho), přičemž dbal na dikci, deklamaci i melodický spád. Často byla jeho překladatelská práce spojena s dramaturgickými zásahy, které Novotný dělal také v případě některých českých oper (např. Braniboři v Čechách, Dalibor a Dvě vdovy Bedřicha Smetany). Svébytnou kapitolu tvoří Novotného skladatelská činnost. Komponoval převážně písně, které byly ve své době velmi populární a dlouhou dobu se držely v repertoáru významných českých pěvců (Josef Lev, Karel Burian). Mezi jeho písňové cykly patří Rozmarné romance, Čtvero písní, Poupátka, Písně lásky, Písně o marné lásce, Salonní písně české, Pivovarské písně, Nové pivovarské písně nebo Dumy z poroby a svobody, významné jsou však i úpravy lidových písní pro zpěv a klavír (z nejznámějších: Bechyňské písně, Libické písně, Řečické písně). Kromě písní skládal také chrámové skladby, instrumentální skladby (především pro housle) a opery (v mládí napsal operu O kupci a jeho nevěrné ženě, která nebyla nikdy provedena, ke konci života se pustil do komponování Klicperovy Veselohry na mostě). Mimo to sestavil a vydal Album operních árií pro baryton a bas a také Album písňové klassikův a romantikův.
Dílo
I. Dílo hudební
Vokální tvorba (výběr)
Rozmarné romance (Praha, F. A. Urbánek, 1879);
Čtvero písní (Praha, F. A. Urbánek, 1879);
Lípy (Praha, F. A. Urbánek, 1880);
V háji (Praha, Starý, 1880);
Bechyňské písně (Praha, F. A. Urbánek, 1900);
Písně lásky (Praha, M. Urbánek, 1900);
Poupátka (Praha, Kotrba, 1900);
Libické písně (Praha, M. Urbánek, 1901);
Polednice (Praha, F. A. Urbánek, 1906);
Řečické písně (Praha, Hudební matice Umělecké besedy, 1907);
Nové pivovarské písně (Praha, Novotný, 1918);
22 slovenských lidových písní (Praha, F. A. Urbánek, 1920);
Hřích dědičný (Praha, F. Urbánek, 1920);
Vánoční kantáta (Praha, Barvitius, 1920);
Dumy z poroby a svobody (Praha, M. Urbánek, 1921);
Slovácké písně (Praha, V. Kotrba, 1922).
II. Dílo literární
Články a stati(výběr)
O vývinu písně národní a jejím významu (Dalibor 2, 1874, s. 1–2, 9–10, 17–20, 25–27, 33–36, 41–43, 49–51);
Toman a lesní panna (Dalibor 2, 1874, s. 265–267, 273–277);
Smetanova vlastenecká zpěvohra „Libuše“ (Dalibor 2, 1874, s. 345–347, 353–355, 361–364, 369–371, 377–379);
Štědrý den (Dalibor 3, 1875, č. 49, s. 389–392);
Nové myšlénky o krásnu hudebním (Dalibor 3, 1881, s. 9–10, 25–26, 41–43);
Fibichovy skladby (Dalibor 3, 1881, s. 73–74, 89–91, 99–101);
O moderním houslařství (Dalibor 3, 1881, č. 23, s. 179–181);
Černohorci (Dalibor 3, 1881, s. 211–212, 219–220, 229–230, 245–248);
Uvedení do Fibichovy zpěvohry Blaník (Dalibor 3, 1881, s. 261–263, 269–271, 285–287);
Před desíti lety (Dalibor 7, 1885, č. 18–19, s. 175–177);
Smetanova operní škola (Dalibor 8, 1886, č. 18, s. 180–181);
Dvořákových „Slovanských tanců“ řada druhá (Dalibor 8, 1886, s. 353–354, 363–365, 395–397, 401–403);
Jozefa Foerstra Nauka o harmonii (Dalibor 9, 1887, č. 26, s. 201–204);
Dvořákova nová mše (Dalibor 9, 1887, s. 217–220, 225–227);
Nová data o Karlu Luytonovi (Dalibor 21, 1899, č. 34, s. 261–263);
O Tomáškovi (Dalibor 22, 1900, č. 17–18, s. 133–135);
Nové bádání o původu houslí (Dalibor 24, 1901, č. 1, s. 3–4);
Z mých vzpomínek na Bedřicha Smetanu. I. Dvě vdovy (Hudební revue 1, 1908, s. 4–7, 65–69, 129–134);
Za Vilémem Hešem (Hudební revue 1, 1908, č. 2, s. 122–123);
Vzpomínka na Lva (Hudební revue 1, 1908, č. 4, s. 202–204);
Paní Marta Procházková (Hudební revue 1, 1908, č. 7, s. 354–355);
Mé první styky se Smetanou (Hudební revue 2, 1909, č. 5, s. 253–255);
Nad ssutinami (Dalibor 33, 1910, s. 25–26, 35–36, 55–57);
Lilli Lehmannová (Dalibor 33, 1910, č. 4–5, s. 38);
Adolf Kroesing (Dalibor 33, 1910, č. 9, s. 65–67);
Pestré obrázky z Dvořákova života (Dalibor 33, 1910, s. 206–208, 213–214, 293–294);
S Dvořákem v Anglii (Hudební revue 4, 1911, č. 8–9, s. 444–448);
Jak jsme sbírali písničky (Věstník pěvecký a hudební 20, 1916, č. 8, s. 58–59).
LiteraturaI. Lexika
OSN.
MSN.
ČSHS.
II. Ostatní
Dalibor 3, 1881, s. 97.
Dalibor 18, 1896, s. 180.
Hudební revue 2, 1909, s. 426–428.
Hrobský, Karel Emanuel: V. J. Novotný (Česká hudba 15, 1909, s. 69–70).
Vacek, Jaroslav Václav: Václav Juda Novotný (Česká hudba 26, 1922, s. 22–23).
Jan Karafiát
Datum poslední změny: 25.1.2012