Charakteristika: Dirigent
Datum narození/zahájení aktivity:15.11.1886
Datum úmrtí/ukončení aktivity:10.6.1959
Text
Barták Antonín, dirigent, narozen 15. 11. 1886 Praha, zemřel 10. 6. 1959 Rokycany.
Antonín Barták začal studium na pražské konzervatoři ve věku třinácti let, kde vstoupil do flétnové třídy Josefa Korába. Zároveň se zde zdokonalil v klavírní hře u Františka Reitmara. Těsně před absolutoriem v roce 1905 byl z konzervatoře vyloučen a vstoupil do České filharmonie. Zde působil dva roky, než přijal angažmá v bělehradské opeře (1907–08). Na základě doporučení Ladislava Václava Čeladenského byl v roce 1908 přijat do vinohradské zpěvohry jako sbormistr a dirigent. V roce 1916 začal spolupracovat s plzeňským divadlem, ve kterém působil až do roku 1948. Jeho zdejší umělecký postup byl poměrně rychlý. Hned roku 1916 byl jmenován druhým kapelníkem, o tři roky později prvním kapelníkem, v letech 1922–48 byl šéfem opery. V sezóně 1948/49 zde působil jako stálý host.
Společně s ředitelem divadla Bedřichem Jeřábkem se zasloužil o realizaci tři velkých operních cyklů. V sezóně 1924/25 byly provedeny všechny opery Bedřicha Smetany, v následujícím roce byla inscenována všechna jevištní díla Antonína Dvořáka, včetně opery Vanda, která se nehrála od premiéry v roce 1876. Třetí významný cyklus, pořádaný v sezóně 1926/27, byl věnován dílu Zdeňka Fibicha. Velkou pozornost věnoval také Leoši Janáčkovi a soudobým českým skladatelům.
Působil zároveň i v oblasti koncertní. Vedle divadelního orchestru spolupracoval s Lidovou filharmonií, hostoval v Šakově filharmonii a České filharmonii Praha. Po odchodu z divadla stanul v čele Orchestrálního sdružení.
Byl činný pedagogicky i skladatelsky; jeho skladby jsou však povětšinou ztraceny.
Dílo
Dílo hudební
Tarantella (1906) – pro flétnu;
Cyklus písní (1907);
Letní večer (1908) – balet;
Porcelánové figurky (1910) – balet.
I. Lexika:
ČSHS.
II. Ostatní:
Špelda, Antonín: Slavní plzeňské opery (Plzeň 1986, s. 109–115).
Štěpánek, Vladimír: 90 let stálého českého divadla v Plzni (Plzeň 1955, s. 25).
Kristýna Grycová