Český hudební slovník osob a institucí

Jedlička, Rudolf

Jedlička, Rudolf, pěvec-barytonista, 22. 1. 1920 Skalice (u Tábora), zemřel 3. 11. 1989, Praha.

Po maturitě na reálném gymnáziu v Čáslavi (1939) se zapsal na lékařskou fakultu, ale nakonec se věnoval zpěvu, violoncellu a operní režii, které studoval u Karla Pravoslava Sádla a Ferdinanda Pujmana. Za okupace byl nasazen ve sboru u Německého divadla v Praze (1941–42), Olomouci (1943–44) a Drážďanech (1943–44). Po válce studoval hudební vědu na filozofické fakultě Karlovy univerzity, kterou ukončil v roce 1949. Dále se učil sólovému zpěvu u Pavla Ludikara, Emy Fierlingerové, Augusty Fassatiové a Fernanda Carpiho. Krátce působil v operním tělese Divadla 5. května (1945/46) a v Ústí nad Labem (1946–49). Dne 1. 8. 1949 se stal členem Národního divadla. Účastnil se pohostinského vystoupení ve Vídni (Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany, 1948) a potom zpíval s Národním divadlem v Moskvě (1955) a v Berlíně (1956). V období 1955/56 učil na AMU. Propagoval ruskou a sovětskou hudbu, v roce 1950 podnikl zájezd do Sovětského svazu. Působil jako hlasový poradce souboru ČKD Stalingrad, za což byl vyznamenán jubilejním fučíkovým odznakem. Od roku 1958 hostoval ve státní opeře v Berlíně v rolích Oněgina (Evžen Oněgin Pjotra Iljiče Čajkovského), Dona Giovanniho (Don Giovanni Wolfganga Amadea Mozarta) a Germonta (Traviata Giusseppe Verdiho).

Zpočátku zpíval menší role: Krušina (Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany), Budivoj (Dalibor Antonína Dvořáka), Radovan (Libuše Bedřicha Smetany), Marullo (Rigoletto Giusseppe Verdiho). Později zpíval jako Kalina (Tajemství), Tomeš (Hubička Bedřicha Smetany), Bohuš (Jakobín Antonína Dvořáka), Ondřej (Honzovo království Otakara Ostrčila), Oněgin (Evžen Oněgin Pjotra Iljiče Čajkovského), Figaro (Lazebník Sevillský Gioacchina Rossiniho), Tausendmark (Tannhäuser Richarda Wagnera), Marcel (Bohéma Giacoma Pucciniho), Ivan (Bratři Karamazovi Otakara Jeremiáše), Oleň (Krútňavě Eugena Suchoně) a Paša Ibrahim (Beda Bajazid Jána Cikkera). K jeho největším operním rolím patřili Don Giovanni a Oněgin, které zpíval na významných evropských scénách.

Byl chválen jako inteligentní pěvec a barytonista tenorového zabarvení a měkkého lyrického hlasu. Věnoval se též režii. Za inscenaci Halky Stanisława Moniuszka v Ústí nad Labem dostal druhou cenu celostátní soutěže. Spolupracoval se sovětským režisérem Nikolajem Severjanovem Dombrovským na režii Borise Godunova Modesta Petroviče Musorgského v Praze a Bratislavě (1954) a s drážďanským Kurtem Eichhornem na inscenaci Tannhäusera Richarda Wagnera v Praze (1956). V Československé televizi zpíval Kudrjáše v Káti Kabanové Leoše Janáčka a knížete Otakara v Čarostřelci Carla Marii von Webera. V Německé demokratické republice byl vyznamenán titulem Komorní pěvec.