Arnoldi, Quido
Charakteristika: Dirigent, skladatel a pedagog
Datum narození/zahájení aktivity:19.12.1896
Datum úmrtí/ukončení aktivity:13.6.1958
Text
• Literatura •
Arnoldi, Quido, dirigent, skladatel a pedagog, narozen 19. 12. 1896, Innsbruck (Rakousko), zemřel 13. 6. 1958, Trento (Itálie).
Skladbu a dirigování studoval na brněnské konzervatoři u Františka Neumanna (abs. 1923 se svou symfonickou básní Pouť do Kevlaaru). Ve školním roce 1923/24 byl zaměstnán jako ředitel hudební školy v Prostějově. Poté odcestoval do Itálie, kde se uplatnil jako dirigent operních stagion (1924–25). Záhy se však vrátil zpět do Československa. V letech 1926–30 působil jako dirigent opery Městského divadla v Pardubicích (dnes Východočeského divadla v Pardubicích), 1930–36 dirigoval orchestr libereckého Městského divadla (dnes Divadlo F. X. Šaldy). V letech 1936–42 byl dirigentem brněnského Národního (později Zemského) divadla (dnes Národní divadlo Brno) a pedagogem na konzervatoři tamtéž. Poté odešel do Itálie, kde se stal dirigentem milánské Scaly, s jejímiž pěvci vedl po osvobození v roce 1945 zájezdy do Československa. Dirigoval řadu významných italských symfonických orchestrů. Jako první uvedl v Itálii Tarase Bulbu Leoše Janáčka, v rozhlase pak jeho Příhody Lišky Bystroušky. Arnoldi byl též činný jako skladatel. K jeho významným dílům patří především šest symfonií a písně na texty Jiřího Wolkera. Českému publiku se jako skladatel poprvé představil (s IV. symfonii) na Mezinárodním festivalu Pražské jaro roku 1954.
Literatura
I. Lexika
ČSHS.
II. Ostatní
Bachtlík, Josef: Společné vystoupení Quido Arnoldiho a Harolda Rubense (Hudební rozhledy 7, 1954, č. 13, s. 581).
Marie Jandová Datum poslední změny: 15.1.2008