Český hudební slovník osob a institucí

Adler, Guido

Adler, Guido, muzikolog, narozen 1. 11. 1855, Ivančice, zemřel 15. 2. 1941, Vídeň.

Dětství prožil v Jihlavě, po smrti otce (1864) se rodina usadila ve Vídni, v roce 1868 začal studovat teorii a kompozici u Antona Brucknera a Otto Dessoffova na vídeňské konzervatoři. Práva vystudoval na univerzitě ve Vídni (JUDr. 1878). Adlerův zájem o hudební historii byl vzbuzen Ambrosovými, Jahnovými, Spittovými a Chrysanderovými spisy. Navštěvoval Hanslickovy přednášky na univerzitě, v roce 1880 získal doktorát z hudební vědy na základě disertační práce Die historischen Grundklassen der christlich-abendländischen Musik bis 1600. V roce 1882 dokončil habilitační práci věnovanou dějinám harmonie Studie zur Geschichte der Harmonie, ve stejném roce se u Eduarda Hanslicka ve Vídni habilitoval. V letech 1886–98 působil jako profesor hudební vědy na německé univerzitě v Praze. Nevěnoval ovšem pozornost českému hudebnímu prostředí, ale prosazoval koncepci německého pojetí „internacionální“ hudební vědy jak tematikou svých přednášek, tak i zaměřením zadávaných a přijímaných disertačních prací. Po třináctiletém působení v Praze (1885–98) odešel na vídeňskou univerzitu (1898–1927) a jeho post v Praze obsadil Adlerův žák Heinrich Rietsch.

Roku 1885 založil Guido Adler spolu s Philippem Spittou a Friedrichem Chrysanderem hudebněvědný čtvrtletník Vierteljahrsschrift für Musikwissenschaft, do něhož v následujícím desetiletí (1885–94) přispíval. Adler uvedl čtvrtletník proslulou programovou statí Umfang, Methode und Ziel der Musikwissenschaft, v níž provedl první klasifikaci oboru, rozčleněného do dvou základních skupin hudební vědy, historické a systematické. K oborové problematice se pak Adler vrátil ještě přednáškou Musik und Musikwissenschaft (1898).

Adler navázal na vídeňské univerzitě na ambrosovsko-hanslickovské tradice, za jeho působení dosáhla vídeňská univerzitní muzikologie nejvyššího vlivu, a to zejména propracovaným výkladem metodologických základů hudební historiografie. Adler sám dokázal historii organicky začlenit do celku hudební vědy a tematickou jednostrannost své historické orientace vyvažoval zájmem o soudobou hudbu, zejména o Mahlera (s kterým ho pojilo také osobní přátelství). Adler svými přednáškami přilákal široký okruh studentů z celé Evropy, z nichž mnozí později dosáhli slávy jako skladatelé nebo muzikologové.

Adler vyšel z vývojové linie hudebního dějepisectví a zkonstituoval hudební vědu především jako vědu hudebně historiografickou. Svou koncepci uceleně zformuloval ve spisech Der Stil in der Musik (1911) a Methode der Musikgeschichte (1919). Jeho pojetím dějin hudby jako dějin hudebního stylu byl ovlivněn i Vladimír Helfert, který zavedl tento pojem do české muzikologie.

Adler založil a řídil (1894–1938) hudební edici Denkmäler der Tonkunst in Österreich, pro kterou sám zpracoval několik svazků (m.j. Biberovy houslové sonáty). Z podnětu Adlera byla v roce 1927 založená dnešní Internationale Gesellschaft für Musikwissenschaft v Basileji (do smrti čestný předseda).