Český hudební slovník osob a institucí

Pivodova pěvecká škola

Pivodova pěvecká škola, hudebně vzdělávací instituce, zahájení činnosti 1869, Praha, ukončení činnosti 1940.

Největší a nejznámější česká pěvecká škola druhé poloviny 19. století v Praze. Zakladatelem je František Pivoda, soukromý pěvecký pedagog. V rozsahu tří, později čtyř ročníků poskytovala ucelený pěvecký výcvik od elementární výuky až po přípravu pro operní vystoupení. Metoda výuky vycházela z moderní italské pěvecké školy ovlivněné fyziologickými výzkumy ve druhé polovině 19. století. Stěžejním principem bylo rozdělení hlasového rozsahu na 5 rejstříků. Pedagogickou úrovní přesahovala i tehdejší konzervatoř. Každoroční koncerty nejlepších žáků Pivodovy školy na Žofíně patřily mezi důležité a tiskem sledované vrcholy umělecké sezony. Pivodova škola stála na osobnosti svého zakladatele a jeho osobních preferencích. Po jeho smrti v roce 1898 dále vedla školu jeho neteř Marie Pivodová až do roku 1940. Z jeho školy vyšlo (po úplném či neúplném školení) 45 členů Pražského divadla a Národního divadla, 46 českých zpěváků zahraničních divadel, včetně zakladatelů národních scén ve slovanských zemích, a 31 významných pěveckých pedagogů. Mezi Pivodovy absolventy patří Marie Sittová, Miloslava Havelková-Pippichová, Olga Paršová Zikešová, Milada Červenková, Gabriela Roubalová (La Boëma), Věkoslava Blažková, Marie Lauschmannová (Laušmanová), Klementina Kalašová (Kalasch, Calasch, Clemena, Clementine), Ema Maislerová-Sáková, Irma Reichová, Vojtěch Šebesta, Václav Dobš (Dobeš, Wenzel Dobsch), Josef Paleček (Osip Osipovič, Josif Josifovič), Arnošt Grund, Václav Soukup, Leopold Stropnický, Václav Viktorin.