Český hudební slovník osob a institucí

Vukdragovič, Mihailo

Vukdragović, Mihailo, skladatel, dirigent a hudební pedagog, narozen 8. 11. 1900, Okučani (Chorvatsko), zemřel 14. 3. 1986, Bělehrad (Srbsko).

V roce 1919 vystudoval gymnázium v srbském městě Sremski Karlovci a odjel do Bělehradu, kde se stal žákem Miloje Milojeviće. Své hudební vzdělání dokončil na Pražské konzervatoři v roce 1927. Hodiny komponování navštěvoval u Vítězslava Nováka a Karla Boleslava Jiráka a hodiny dirigování u Václava Talicha. Po návratu do Bělehradu se stal profesorem teoretických předmětů a ředitelem hudební školy Stanković. Mezi lety 1927–37 dirigoval sbor a orchestr hudebního spolku Stanković. Mezitím působil i jako dirigent záhřebské opery (1934–35). V letech 1937–40 byl dramaturgem Symfonického orchestru bělehradského rozhlasu a po druhé světové válce se stal jeho hudebním ředitelem a dirigentem. Působil na Hudební akademii v Bělehradě nejdříve jako externí vyučující, roku 1947 se stal jejím rektorem. Tuto funkci vykonával do roku 1951. Mezi léty 1950–62 zastával funkci generálního sekretáře Svazu skladatelů Jugoslávie. V roce 1965 dostal Vukovu cenu za celoživotní uměleckou práci. Po celou dobu svého působení aktivně přispíval do různých časopisů (Zvuk, Borba, Politika Ekspresa). Vukdragovićův skladatelský styl vznikl v Praze, v době největšího rozvoje soudobé hudby. V jeho hudebních dílech jsou patrné vlivy francouzského impresionismu, českého neoromantismu s jistými expresionistickými vlivy a srbského folkloru. Vokální lyrika je ve většině skladeb velmi výrazná. Instrumentální doprovod je komorního charakteru a je používán převážně jako podklad pro hlasový part.