Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Vukdragovič, Mihailo

Tisk


Charakteristika: skladatel, dirigent a hudební pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:8.11.1900
Datum úmrtí/ukončení aktivity:14.3.1986
Text
DíloLiteratura

Vukdragović, Mihailo, skladatel, dirigent a hudební pedagog, narozen 8. 11. 1900, Okučani (Chorvatsko), zemřel 14. 3. 1986, Bělehrad (Srbsko).

 

V roce 1919 vystudoval gymnázium v srbském městě Sremski Karlovci a odjel do Bělehradu, kde se stal žákem Miloje Milojeviće. Své hudební vzdělání dokončil na Pražské konzervatoři v roce 1927. Hodiny komponování navštěvoval u Vítězslava Nováka a Karla Boleslava Jiráka a hodiny dirigování u Václava Talicha. Po návratu do Bělehradu se stal profesorem teoretických předmětů a ředitelem hudební školy Stanković. Mezi lety 1927–37 dirigoval sbor a orchestr hudebního spolku Stanković. Mezitím působil i jako dirigent záhřebské opery (1934–35). V letech 1937–40 byl dramaturgem Symfonického orchestru bělehradského rozhlasu a po druhé světové válce se stal jeho hudebním ředitelem a dirigentem. Působil na Hudební akademii v Bělehradě nejdříve jako externí vyučující, roku 1947 se stal jejím rektorem. Tuto funkci vykonával do roku 1951. Mezi léty 1950–62 zastával funkci generálního sekretáře Svazu skladatelů Jugoslávie. V roce 1965 dostal Vukovu cenu za celoživotní uměleckou práci. Po celou dobu svého působení aktivně přispíval do různých časopisů (Zvuk, Borba, Politika Ekspresa). Vukdragovićův skladatelský styl vznikl v Praze, v době největšího rozvoje soudobé hudby. V jeho hudebních dílech jsou patrné vlivy francouzského impresionismu, českého neoromantismu s jistými expresionistickými vlivy a srbského folkloru. Vokální lyrika je ve většině skladeb velmi výrazná. Instrumentální doprovod je komorního charakteru a je používán převážně jako podklad pro hlasový part.


Dílo

Dílo hudební:

 

Instrumentální skladby

Smyčcový kvartet F dur, 1925.

Mala svita za klavir, 1930.

Simfonijska meditacija za orkestar, 1938.

Put u pobedu, 1944 – symfonická báseň.

Smyčcový kvartet a moll, 1944.

 

Kantáty

Vezilja slobode, 1947.

Svetli grobovi, 1954.

Srbija, 1961.

Slavonija, 1967.

 

Sbory

Radost večeri, 1930.

Molitva šuma, 1930.

Tri narodne melodije sa Kosova, 1958.

Vrba, 1961.

Tri ženska hora, 1971.

Kanastiri, 1971.

 

Sólové písně

Uveo cvet, 1923.

Žene i iluzije, 1931.

Uspavanka, 1933.

Varnica, 1938.

Literatura

I. Lexika

HSPK.

MGG2.

Muzička enciklopedija 3 (Zagreb, 1977).

New Grove2.

 

II. Ostatní

Pejović, Roksanda a spol.: Istorija srpske muzike (Beograd, 2007).

www.riznicasrpska.net/muzika/index.php?topic=81.0

 

Silvana Karafiátová

Datum poslední změny: 17.1.2017