(Císařské královské privilegované vlastenské divadlo v hraběcím Sweertským domě blíž Kapucínů; Malostranské divadlo;)
Charakteristika: Baletní soubor
Text
• Literatura •
Balet ve Vlastenském divadle.
Na Koňském trhu bylo postaveno dřevěné divadlo – Bouda, první profesionální česká scéna. Hrálo se v něm v letech 1786–89. Divadlo Bouda mělo početný baletní soubor, čtyřiadvacet členů, které vedl baletní mistr František Xaver Seve. V zahajovacím představení se baletní soubor předvedl baletem Pražské kuchyňky aneb Uhořelí sedláci (1786). Podobné krátké veselé balety uváděl Seve často a hudbu k nim psal skladatel Václav Sýkora. Následovaly tituly jako: Čihadlo, aneb Tak vás čížky chytáme (19. 9. 1786), Sedlská svadba (Die Bauernhochzeit, 3. 2. 1788), Chinesky svatební zapuzení, aneb Jeden ženich a tři svatby jednoho dne (20. 4. 1788), Nepodařený prodej, aneb Živý vůz se senem (1789). Souběžně se vznikem Boudy bylo pro letní měsíce zřízeno za Poříčskou branou divadlo jako jakási vedlejší scéna Vlastenského divadla, nazvané Divadlo v Růžodole (1787–89). Hrála v něm herecká společnost z Boudy a někdy také zpěváci z Nostitzova divadla. Seve tu uvedl balet Die türkische Redoute (Turecký maškarní ples, 28. 6. 1787). Nejvíce v Divadle v Růžodole působil tanečník a baletní mistr Johann Georg Bogner (nar. 1759 ve Zhořelci). Od něj známe balety Lstiví sedláci, aneb Krása a ošklivost (14. 6. 1789), uvedený v Boudě, a z Divadla v Růžodole Veselí bečváři (12. 6. 1789), Nezvaný host (29. 6. 1789), Příšery Harlekýna (5. a 12. 6. 1789), Kratochvíl cikánů v sedmihradské zemi (19. 7. a 23. 8. 1789), Volení příznivé sultánky v tureckém serailu v Konstantinopoli (2. 8. a 9. 8. 1789), Venkovské kratochvíle, aneb Zahanbený zrádce (6. 9. 1789), Harlekýn, znamenitý paštičkář aneb Nesnesitelný posvícenský koláč (27. a 29. 9. 1789). V roce 1789 byla Bouda zbořena a provoz byl převeden do Divadla u Hybernů, kde pokračoval Seve jako baletní mistr. Vytvořil zde dětský soubor, který existoval až do jeho smrti v roce 1791. Jako odezvu na válku s Tureckem uvedl Seve balet Rychlí poslové z Bělehradu, aneb Vídeňské veselí, v němž se zpíval chvalozpěv na generála Laudona. (14. 12. 1789). Velký úspěch měl jeho balet Velký a malý mezi upejpavými pastýřkami, nebo Šťastné zoufalství, jenž byl 4x reprizován. Uplatňoval se tu také spolupodnikatel Divadla u Hybernů, Jean Butteau, jenž uvedl balet Dobrá rybařina (1790). Nový nájemce Mihule angažoval v roce 1792 baletního mistra Rollanda, jehož sólovým tanečníkem byl Antonio Vigano; za podnikatele barona Jana Stenze, jenž si potrpěl na dobrý balet, působil v divadle v letech 1797–98 baletní mistr Barghielli (též Barchielli) se sólovým tanečníkem Cossanim, jeho ženou a paní Barchielli. Hudbu k jeho baletům psal Antonín Volánek. Uvedl tituly Rudolf der Siegende (Vítězný Rudolf, 17. 4. 1797), Die Zeichenschule oder Der dumme Bräutigam (Škola kreslení aneb Hloupý ženich, 1. 5. 1797), Die Spanier in Amerika (Španělé v Americe, 8. 5. 1797). Další nájemce K. Steinsberg, jenž byl ředitelem na obou jevištích (Národním i Vlasteneckém divadle), měl v sezóně 1797/98 baletního mistra Jungheima a sólovými tanečníky byli Heiss, Uhlich, Roller a Jungheim, sólistkami paní Spania, rozená Viganó, paní Jungheim a paní Kurz. Nakonec Steinsberg baletní soubor rozpustil a Vlastenské divadlo ztratilo v novém století svou samostatnost.
Literatura
I. Lexika
Český taneční slovník (Praha 2001).
II. Ostatní
Teuber, Oscar: Geschichte des Prager Theaters II. (Prag 1885).
Vondráček, Jan: Dějiny českého divadla. Doba obrozenská (Praha 1956).
Brodská, Božena: Dějiny českého baletu (skripta HAMU, v tisku).
Božena Brodská Datum poslední změny: 8.12.2004