Český hudební slovník osob a institucí

Jaroš, Bedřich

Jaroš, Bedřich, violoncellista, narozen 2. 2. 1896, Radonice nad Ohří (u Loun), zemřel 7. 12. 1977, Praha.

Pocházel z rodiny radonického hostinského, nadšeného hudebníka. Od šesti let se učil hrát housle; na hodiny dojížděl do Loun k Eduardu Treglerovi, který tam působil jako dirigent místní filharmonie. Později se přestěhoval s rodinou do Prahy, kde nastoupil na pražskou konzervatoř (1910) do houslové třídy Štěpána Suchého. Za dva a půl roku vyměnil nástroj a přestoupil do třídy Jana Buriana, u kterého od roku 1912 studoval hru na violoncello. Mezi lety 1915−18 se účastnil první světové války, ale na konzervatoř se vrátil a absolvoval ji v roce 1922. Pokračoval v dalším studiu violoncella na mistrovské škole (1922−23). Komorní hudbě se učil u Rudolfa Reissiga a Hanuše Wihana. Již za studií hrál druhé violoncello s Českým kvartetem (v případě kvintetů či sextetů) a brzy se stal také koncertním mistrem České filharmonie (1918−21). Dočasně působil i v Symfonickém orchestru pražského rozhlasu. Byl zakládajícím členem Ondříčkova kvarteta, které vzniklo 1. 9. 1921 po vzoru Českého kvarteta a kde hrál spolu s Kamilem Vyskočilem, Jaroslavem Pekelským a Vincencem Zahradníkem. V kvartetu působil čtyřicet let a absolvoval s ním zá­jezdy do Francie (1924), Německa, Itálie, Polska, Rakouska, Holandska, Švédska či Anglie (1946); také s ním hojně nahrával pro Český rozhlas (některé nahrávky jsou dosud uchovány v rozhlasovém archivu). Ve třicátých letech založil klavírní trio s Františkem Danielem a Romanem Veselým, s nimiž nahrál na desky skladby Mozartovy, Beethovenovy či Brahmsovy. Byl komorním, symfonickým i sólovým hráčem; jako sólista například poprvé provedl violoncellový koncert op. 14 Jaroslava Řídkého.

Kromě aktivního hraní se věnoval i pedagogické činnosti: v roce 1926 začal učit na pražské konzervatoři violoncello a violu da gamba, později učil i na AMU. Mezi jeho žáky patřil například Stanislav Srp. Vychoval nejen skvělé violoncellisty, ale také dirigenty a další hudebníky, které inspiroval svým přístupem k práci a výuce. Od roku 1951 hrál v Komorním sdružení profesorů konzervatoře, s nímž koncertoval v Německu (1954) a Rusku (1955). Na mezinárodních violoncellových soutěžích býval členem poroty. Dostalo se mu pocty od Otakara Šína, který mu věnoval svoji sonátu pro violoncello a klavír. Byl mu propůjčen titul Zasloužilý umělec a posmrtně mu byla na rodném domě odhalena pamětní deska.