Burešová, Marie

Burešová, Marie (roz. Súkopová, podruhé prov. Staňková), pěvkyně-sopranistka, narozena 23. 7. 1922, Dražovice (u Vyškova), zemřela 21. 6. 1963, Olomouc.

Pocházela z rodiny účetního rady Zemědělské banky v Bučovicích. Vystudovala reálné gymnázium v Brně (1933–41), poté nastoupila na brněnskou konzervatoř, kde se učila sólovému zpěvu u Marie Řezníčkové (1941–47, s přerušením 1944–45 kvůli válečným okolnostem). Po absolvování pokračovala na Janáčkově akademii múzických umění u Bohumila Soběského (1948–51). Již v době studií byla stálým hostem brněnské opery (1945–53), kde se objevila v sopránových rolích (Lidunka ve Smetanových Dvou vdovách, Mimi v Pucciniho Bohémě). V roce 1953 získala angažmá jako sólistka opery v Olomouci (do 1957), kde rozšířila svůj repertoár o mladodramatické postavy českých oper, se kterými dosáhla ohlasu (Karolina ve Smetanových Dvou vdovách, Blaženka ve Smetanově Tajemství, Xenie v Dvořákově Dimitriji). Uspěla i s koloraturními rolemi (hlavní postava ve Verdiho Traviatě nebo Antonie v Offenbachových Hoffmanových povídkách). Její význačnou rolí byla Šemachánská carevna ve Zlatém kohoutkovi Rimského-Korsakova; díky dojmu, který vzbudila výkonem v této úloze, byla angažována do opery tehdejšího Státního divadla v Ostravě (1957). Spolupracovala i ostravskou Komorní operou. Její zpěv se vyznačoval měkkým nasazením, jistou koloraturní technikou a příjemnou barvou. Kromě nastudování několika desítek sopránových rolí zpívala i koncertně a spolupracovala s rozhlasem; byla schopna interpretovat jak soudobé skladby, tak hudbu 17. a 18. století. V roce 1954 získala čestné uznání 1. stupně na mezinárodní pěvecké soutěži Emy Destinnové a Karla Buriana v Praze, roku 1956 pak čestné uznání 3. stupně v sopránovém oboru na mezinárodní soutěži v s´Hertogenbosch v Holandsku. Byla dvakrát vdaná – poprvé za technika Vladimíra Bureše, podruhé za dirigenta a pedagoga Josefa Staňka. Zemřela náhle na leukémii.