Český hudební slovník osob a institucí

Vignati, Miloš

Vignati, Miloš, skladatel, sbormistr a dirigent, narozen 28. 4. 1897, Přerov, zemřel 9. 11. 1966, Přerov.

Pocházel ze šesti dětí, všichni byli vedeni k hudbě a každé z dětí hrálo na nějaký hudební nástroj. Vignati sám začal navštěvovat hudební školu Bedřicha Kozánka v Přerově už od svých šesti let. Po základním vzdělání nastoupil na gymnázium v Přerově, kde v roce 1916 složil tzv. válečnou maturitu a narukoval do armády. Po válce začal studovat Právnickou fakultu Karlovy univerzity v Praze, zároveň ale navštěvoval hudebněvědné semináře Zdeňka Nejedlého. Za pobytu v Praze navázal osobní přátelství např. s Vítězslavem Novákem, Konstantinem Bieblem a Jiřím Wolkerem. Během studií se ve svém rodišti věnoval práci sbormistra. Roku 1919 založil sokolský pěvecký kroužek Tyrš, k 50. výročí Sokolské jednoty v Přerově roku 1920 dirigoval operu B. Smetany Prodaná nevěsta. Po studiích v Praze se vrátil do Přerova a založil si zde advokátní kancelář. Přesto se dál věnoval studiu hudby, v letech 1926 až 1929 studoval skladbu u Viléma Petrželky, krátce také u Josefa Bohuslava Foerstera. V letech 1929 až 1931 se ujal role sbormistra u pěveckého spolku Přerub v Přerově, za jeho éry spolek dosáhl nejlepší úrovně za celou svoji existenci, nastudovali např. Blodkovu operu V studni, Smetanovu Prodanou nevěstu a Hubičku. Přesto činnost spolku upadla pro malý zájem jeho členů. Od roku 1929 byl Vignati členem Klubu moravských skladatelů. Na počátku války, roku 1939, založil Orchestrální sdružení při Akademickém klubu v Přerově. V letech 1942 až 1944 pořádal přerovské hudební úterky, které se konaly v pravidelných 2 až 3týdenních intervalech. Programy úterků částečně pokrývali domácí instrumentalisté, zejména učitelé hudební školy v Přerově, částečně hostující umělci. V roce 1942 se stal členem Unie českých hudebníků v Praze. V roce 1949 vstoupil do Svazu československých skladatelů, roku 1953 vznikla olomoucká odbočka a Miloš Vignati se stal jejím předsedou. O dva roky později ale byla olomoucká odbočka Svazu zrušena (září 1955), členové olomoucké odbočky byli převedeni pod odbočku Svazu v Ostravě. Od poloviny 50. let se Vignati věnoval pedagogické činnosti, v Přerově vyučoval na střední pedagogické škole, od roku 1962 vyučoval jako externista klavírní hru z listu a improvizaci na pobočce brněnské konzervatoře v Kroměříži, kde působil až do roku 1966. Sám ještě vystudoval hudební vědu a výchovu na Filozofické fakultě v Brně (ukončil roku 1959).

Jeho tvorba je ovlivněna v první řadě zálibou v moravském a slovenském folkloru, napsal řadu úprav lidových písní, či vlastní skladby v duchu lidových písní. Folklorní vliv je pak zvláště patrný v nápěvnosti jeho instrumentálních skladeb. Ve druhé řadě je jeho tvorba silně ovlivněna autorovou současností a poplatností své době, ať už reagoval na fašistickou okupaci Československa, či později na nové společenské poměry po roce 1948. Dílo je ovlivněno také Vignatiho sbormistrovskou činností a působením v pěveckých spolcích či sborech. Z 66 opusů je téměř polovina díla věnována vokální tvorbě. Velkou část této tvorby pak věnoval Vignati dětem, kromě sborových skladeb jsou to také instruktivní skladby pro klavír. Na provádění jeho skladeb se podíleli významní čeští koncertní umělci, a to zásluhou činnosti Svazu československých skladatelů a jeho krajských odboček, kdy svaz inicioval jednak vznik nových skladeb, jednak organizoval přehrávky a veřejné koncerty.