Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Pivoňka, Gustav

Tisk


Charakteristika: Hudební pedagog, sbormistr a skladatel

Datum narození/zahájení aktivity:24.8.1895
Datum úmrtí/ukončení aktivity:3.10.1977
Text
DíloLiteratura

Pivoňka, Gustav, hudební pedagog, sbormistr a skladatel, narozen 24. 8. 1895, Paskov (okres Frýdek-Místek), zemřel 3. 10. 1977, Olomouc.

 

V době 1907–11, kdy studoval na místeckém gymnáziu, se hudebně vzdělával u Františka Kolaříka, z jehož popudu pak v letech 1912–15 navštěvoval v Brně Janáčkovu varhanickou školu a soukromě též studoval hru na klavír u Marie Dvořákové (v roce 1920 vykonal v Brně státní zkoušky ze sborového zpěvu a hry na klavír). V letech 1915–16 před odchodem na italskou frontu, kde byl do konce 1. světové války, řídil kůr v Koryčanech. Od roku 1919 žil v Olomouci, kde působil v chrámu sv. Václava jako choralista (1919–31), pak po Petzoldově smrti jako kapelník a ředitel kúru (1931–75). V Olomouci také učil hře na klavír v hudební škole Žerotína, kde od roku 1921 působil 24 let jako správce a ředitel školy. Dále vyučoval na Státním reálném gymnáziu (1919–20, 1925–26), Státním dívčím reálném gymnáziu (1919–21) a učitelském ústavu (1920–21). Po obnovení Univerzity Palackého učil jako lektor v letech 1946-1964 na katedře hudební vědy a výchovy klavír, zpěv, sborový zpěv a řízení pěveckého sboru. Do olomouckého hudebního života se začlenil hlavně v období mezi dvěma světovými válkami jako pianista (zejména interpret Leoše Janáčka – klavírních cyklů Po zarostlém chodníčku a V mlhách) a organizátor (jako místopředseda Volného sdružení přátel moderní hudby v Olomouci a významný člen následného Spolku pro komorní hudbu účinkoval na koncertech a slovem popularizoval skladby soudobých autorů).

 

Gustav Pivoňka se uplatňoval i jako skladatel, byť jen příležitostně. Přesto byl autorem asi 50 skladeb, převážně psaných pro církevní účely, ale také světské skladby – mužské sbory. Byl činný i v oblasti hudební publicistiky (ve sborníku Ostravský kraj k 30. výročí úmrtí Leoše Janáčka (Ostrava 1958) je otištěna Pivoňkova vzpomínka Pan ředitel Janáček na stranách 9–15 nebo v almanachu Do druhé padesátky). V Památníku olomouckého Žerotína 1930–40 (Olomouc 1941, s. 32–38) je jeho stať Hudební škola Žerotína 1931–41. V časopisu Opus musicum (8, 1976, č. 7–8, s. 234–236) Pivoňka publikoval článek Janáček očima mých vzpomínek. Čtyři měsíce před smrtí se Pivoňka aktivně zúčastnil jako poslední žijící Janáčkův žák založení nové Společnosti Leoše Janáčka v Ostravě (1. června 1977).


Dílo

Dílo hudební

Skladby světské

,1919´ Bezruči Petře, dáme jim Těšín? (mužský sbor na slova Cherubína Oskoláka, 1919);

Přání (mužský sbor s tenorovým sólem, text František Střížovský, 1933);

Hodina jedenáctá (mužský sbor, text Jan Vrba, 1936);

Vesna (mužský sbor, František Nechvátal, 1968).

 

Skladby církevní

Graduale Dominabitur pro smíšený sbor a varhany (1931);

Ofertorium Postula a me pro smíšený sbor a varhany (1931);

Ecce sacerdos magnus I pro smíšený sbor a varhany (1932);

Graduale Propter veritatem pro smíšený sbor a varhany (1932);

Ofertorium Confirma hoc Deus pro mezzosoprán sólo a varhany (1932);

Tantum ergo pro mužský sbor a capella (1932);

Tractus Saepe expugnaverunt pro mužský sbor (1932);

Offertorium Bonu mest confiteri pro smíšený sbor a varhany (1933);

Offertorium Scapulis suis pro smíšený sbor a varhany (1933);

Ave Maria pro tenorové sólo (1934);

Graduale Omnes de Saba pro smíšený sbor a varhany (1935);

Zdravice Ad multos annos I, II, III pro mužský sbor (1935);

Offertorium Gloria et honore pro smíšený sbor a varhany (1937);

Missa in hon. Scti Laurentii pro mužský sbor (1938);

Ad multos annos I, II, III pro mužský sbor (1942);

Ecce sacerdos magnus III pro mužský sbor a varhany (1942);

Graduale Aleluja-Emite Spiritum pro mužský sbor a varhany (1942);

Graduale Aleluja-Juravit Dominus pro mužský sbor a varhany (1942);

Graduale Protector noster pro mužský sbor (1942);

Offertorium Afferentur regi pro mužský sbor (1942);

Offertorium De pro fundis pro mužský sbor a varhany (1942);

Offertorium Dextera Domini pro mužský sbor a varhany (1942);

Svatý Václave pro mužský sbor (1942);

Veni Sancte Spiritus pro mužský sbor a varhany (1942);

Graduale Respice gentes pro mužský sbor (1943);

Graduale Sciant gentes pro mužský sbor (1943);

Graduale Timebunt gentes pro mužský sbor (1943);

Miserere pro mužský sbor (1943);

Graduale Beatus vir pro mužský sbor s tenorovým sólem a varhany (1944);

Offertorium Confirma hoc Deus pro sopránové sólo a varhany (1946);

Proper veritatem pro smíšený sbor (1947);

Zdrávas Maria – Ave Maria pro dětský sbor (1952);

Communio Ergo sum vitis (1971).

 

Literatura

I. Lexika

ČSHS.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy 7 (Ostrava 1996).

 

II. Ostatní

Štědroň, Bohumír – Stolařík, Ivo: K dějinám hudby v Ostravském kraji (Slezský sborník 53, 1955, č. 2, s. 204).

Kučerová, Dagmar: K osmdesátinám Gustava Pivoňky (Sborník Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, 1977, s. 232–237).

Hradil, František Míťa: Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka (Ostrava 1981, s. 53–54). 

Gregor, Vladimír: Hudební místopis Severomoravského kraje (Ostrava 1987, s. 118).

Slavíčková, Eva: Gustav Pivoňka v olomouckém hudebním životě (Bakalářská práce Filozofické fakulty Univerzity Palackého Olomouc, 1994).

Slavíčková, Eva: Olomoucký dómský kůr a jeho hlavní představitelé 1872–1975 (Diplomová práce Filozofické fakulty Univerzity Palackého Olomouc, 1996).

Slavíčková, Eva: Hudební pedagog Gustav Pivoňka (Dějiny hudební výchovy – osobnosti, koncepce, Ostrava 1996).

Vičarová, Eva: Gustav Pivoňka v olomouckém hudebním životě 1919–1977 (Hudba v Olomouci a na střední Moravě II., Olomouc 2008, s. 111–136).

Vičarová, Eva: Gustav Pivoňka – olomoucký nositel Janáčkova odkazu (Leoš Janáček světový a regionální, Ostrava 2008, s. 107–111).

Vičarová, Eva: Hudba v olomoucké katedrále (1872–1985) (Olomouc 2012, s. 133–135).

Vičar, Jan a kolektiv: Hudba v Olomouci 1945–2013 (Olomouc 2014).

 

Karel Steinmetz

Datum poslední změny: 23.1.2024