Steinhard, Erich
Charakteristika: Hudební publicista
Datum narození/zahájení aktivity:26.5.1886
Datum úmrtí/ukončení aktivity:26.10.1941
Text
Steinhard, Erich, hudební publicista, narozen 26. 5. 1886, Praha, zemřel po 26. 10. 1941 (koncentrační tábor Łódź).
A. Biografie
B. Dílo
A. Biografie
Erich Steinhhard studoval hudbu soukromě u Josefa Bohuslava Foerstera, Vítězslava Nováka a Karla Knittla, krátce na Německé univerzitě v Praze práva a přešel na hudební vědu k Heinrichu Rietschovi. Po krátkém studijním pobytu v Berlíně (u Hermanna Kretzschmara, Johannese Wolfa a jiných) roku 1920 promoval na základě disertační práce Zur Frühgeschichte der Mehrstimmigkeit a po kritikovi Felixu Adlerovi převzal jím založený hudební časopis Der Auftakt, který pak vedl až do jeho zastavení v dubnu 1938. Roku 1920 se stal členem státní zkušební komise hudby a aktivním členem Německého hudebněpedagogického svazu (Deutscher Musikpädagogischer Verband). Od roku 1921 pracoval v hudebním oddělení Univerzitní knihovny v Praze a vyučoval dějiny hudby a estetiku na Německé akademii hudby a divadelních umění, u jejíhož založení stál a kde byl roku 1928 jmenován profesorem. Od roku 1925 působil jako hudební referent Prager Tagblattu, přispíval také do časopisů Deutsche Arbeit, Die Musik a dalších (německých, holandských a jiných) listů. Jeho publicistická a recenzentská činnost se však soustředila především na jím vydávaný časopis Der Auftakt (některé ze Steinhardových článků převzal vídeňský časopis Musikblätter des Anburch). Roku 1923 spoluzaložil hudební sekci Literárně-uměleckého spolku (Literarisch-künstlerischer Verein), který roku 1924 de facto splynul s pražskou pobočkou Spolku pro soukromé provozování hudby (Verein für musikalische Privataufführungen), založeného roku 1918 ve Vídni Arnolden Schönbergem. Pražská pobočka fungovala po zastavení činnosti vídeňského spolku v letech 1922–24, načež se rozpustila v Literárně-hudebním spolku, jenž od roku zároveň tvořil německou subsekci československé sekce Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM). Roku 1927 byl Erich Steinhard také zakládajícím členem pražské Mozartovy obce a členem jejího prvního výboru.
Steinhard se organizačně podílel na koncertech, organizovaných Německým hudebněpedagogickým svazem organizoval v letech 1927–33 (tzv. Auftakt-Konzerte), které se konaly ve Steinhardově bytě a měly charakter podniků Spolku pro soukromé provozování hudby, tj. byly přístupny jen zvanému okruhu a probíhaly jako jakási tvůrčí dílna (evidováno celkem devět koncertů). Německý hudebně-pedagogický svaz se ovšem později přiklonil k Henleinovu hnutí, začal vydávat nacionalisticky orientovaný časopis Musikblätter der Sudetendeutschen a docílil zastavení časopisu Steinhardem redigovaného časopisu Der Auftakt. Jako vedoucí německé subsekce československé sekce ISCM byl Steinhard zodpovědný za organizaci festivalu ISCM v roce 1935, který se měl původně konat v Karlových Varech, vzhledem k bojkotu zpolitizovaného vedení města však byl přeložen do Prahy a jeho uskutečnění se po komplikovaných peripetiích uskutečnilo především zásluhou české subsekce, vedené Aloisem Hábou.
Dne 26. října 1941 byl Erich Steinhard spolu s manželkou Gertrudou Mühlstein (1897–1942) deportován do koncentračního tábora v Łódźi (Transport C, č. 533), kde byli zavražděni.
B. Dílo
Erich Steinhard patřil v období mezi světovými válkami k nejvýznamnějším osobnostem pražské hudební žurnalistiky. Ač muzikologicky vyškolen, badatelské činnosti se nevěnoval a veškeré úsilí soustředil na popularizační, organizační, pedagogickou a kritickou činnost. Byl autorem některých hesel Pazdírkova hudebního slovníku naučného a přeložil Dějepis hudby Graciana Černušáka do němčiny (tiskem nevyšlo), jazykově redigoval vydání Neue Harmonielehre des diatonischen, chromatischen, Viertel-, Drittel-, Sechstel- und Zwölftel-Tonsystems Aloise Háby (Liepizg 1927). Jeho hudebněkritická činnost (značka std.) byla soustředěna na všechna hudební období, především však se věnoval současné hudbě (včetně české) a její propagaci. Jeho recenze a hodnotící stati, zřídka přesahující dvě tiskové strany, byly vždy koncizně formulované, s jasným názorem, jsou významným svědectvím a dokumentem ke studiu dobové recepce.
Dílo
Dílo literární (výběr)
Zur Geschichte des gregorianischen Chorals (Musica sacra, 1914, č. 1, s. 2–3).
Zum 300. Geburtstag des deutsch-böhmischen Musikers Andreas Hammerschmidt (Prag 1914).
Ziel der Musikhochschulen (Der Auftakt 1, 1920–1921, s. 9–10).
Zur Frühgeschichte der Mehrstimmigkeit (Archiv für Musikwissenschaft 3, 1921, s. 220–231).
Gliederung neuerer deutschen Tonkunst in der Tschechoslowakei (Prag 1922).
Die Musik in der Tschechoslowakischen Republik (spolu s Vladimírem Helfertem), Prag 1936, 21938).
Gustav Mahler in Prag (Der Auftakt 1, 1920–1921, s. 117–118).
Zum I. Kongress des Musikpaedagogischen Verbandes in der Tschechoslowakischen Republik (Der Auftakt 1, 1920–1921, s. 181).
Zemlinsky als Dirigent (Der Auftakt 1, 1920–1921, s. 207–210).
Orient und abendländische Kunst (Der Auftakt 1, 1920–1921, s. 281–282).
Fidelio Finke (Der Auftakt 2, 1922, s. 5–7).
Neue Musik in Donaueschingen (Der Auftakt 2, 1922, s. 215–216)
Neue Musik in Salzburg (Der Auftakt 2, 1922, s. 293–294).
Hindemith und Finke (Der Auftakt 3, 1923, s. 8–9).
Hindemithopern (Der Auftakt 3, 1923, s. 88–89).
Suk (Der Auftakt 4, 1924, s. 8–10).
Deutsche Tondichter in der Tschechoslowakei (Der Auftakt 4, 1924, s. 149–155).
Das Prager Musikfest (Der Auftakt 4, 1924, s. 192–195).
Die Grenze der neuen Musik (Der Auftakt 5, 1925, s. 8–11).
Vom musikalischen Zustand Europas (Der Auftakt 5, 1925, s. 125–126).
Die Händel-Renaissance (Der Auftakt 5, 1925, s. 213–214).
Vincent d’Indy in Prag (Der Auftakt 5, 1925, s. 299–300).
Alban Berg. Nach der Wozzeck Uraufführung an der Berliner Staatsoper (Der Aufakt 6, 1926, s. 10–12).
Nachexpressionismus. Bemerkungen zur Internationalen Musikfest in Zürich (Der Auftakt 6, 1926, s. 147–152).
Theaterkrise in Prag (Der Auftakt 6, 1926, s. 169).
Wozzeck am tschechischen Nationaltheater in Prag (Der Auftakt 6, 1926, s. 242–243).
Hindemiths Cardillac (Der Auftakt 7, 1927, s. 76–77).
Zur Musikgeschichte Böhmens (Der Auftakt 7, 1927, s. 81–82).
Zug aus der Physiognomie der Zeit (Der Auftakt 7, 1927, s. 143–144).
Menschen- und Maschinenmusik (Der Auftakt 7, 1927, s. 203–208).
L. Janáček Die Sache Makropulos. Ertaufführung Tschechisches Nationaltheater in Prag (Der Auftakt 8, 1928, s. 96–97).
Martinů Soldat und Tänzerin. Uraufführung am Brünner Tschechischen Nationaltheater (Der Auftakt 8, 1928, s. 135–136).
Sudetendeutsche Komponisten (Der Auftakt 8, 1928, s. 157–159).
Janáček-Nekrolog (Der Auftakt 8, 1928, s. 191–193).
Die Brüder Karamasoff als Oper. Tschechisches Nationaltheater in Prag (Der Auftakt 8, 1928, s. 228–229).
Zur Geschichte der sudetendeutschen Musik (Sudetendeutsche Monatshefte 26, 1928, s. 126–
128).
Modenmusiker Erwin Schulhoff (Der Auftakt 9, 1929, s. 80–81).
Die Miniaturopern von Toch, Hindemith, Křenek (Der Auftakt 9, 1929, s. 309–312).
Kurt Weill: Aufstieg und Fall der Stadt Mahagonny (Der Auftakt 10, 1930, s. 176–178).
Dalibor. Oper von Friedrich Smetana (Der Auftakt 10, 1930, s. 179–181).
Manfred Gurlitt Soldaten. Opernpremiere im Prager neuen Deutschen Theater (Der Auftakt 11, 1931, s. 65–66).
Aus einem Totenhaus, Janáček-Premiere im Tschechischen Nationaltheater (Der Auftakt 11, 1931, s. 85).
Jaroslav Křička Spuk im Schloß (Der Auftakt 11, 1931, s. 283–284).
Renaissance der Prager deutschen Theaters (Der Auftakt 12,1932, s. 227–228).
Hans Krasa: Verlobung im Traum. Uraufführung im Prager Deutschen Theater (Der Auftakt 13, 1933, s. 76–77).
Suks Epilog (Der Auftakt 14, 1934, s. 16–18).
Karl Hába Janošík (Der Auftakt 14, 1934, s. 59–60).
Dvořák und Der Jakobiner. Erstaufführung am Prager Deutschen Theater (Der Auftakt 14, 1934, s. 119–121).
Paul Hindemith: Symphonie Mathis der Maler in der Tschechischen Philharmonie (Der Auftakt 14, 1934, s. 188–189).
Hans Feiertag, ein junger sudetendeutscher Komponist (Der Auftakt 15, 1935, s. 23).
Alois Hábas Symphonie Weg des Lebens (Der Auftakt 15, 1935, s. 47–48).
Theodor Veidl: Die Kleinstädter (Der Auftakt 15, 1935, s. 84–85).
Fidelio Finke: Die Jakobsfahrt (Der Auftakt 16, 1936, s. 191–193).
LiteraturaI. Lexika
ČSHS.
Einstein.
Riemann12.
LdM (s bibliografií).
Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950, 60 Lieferung, Wien 2008.
II. Ostatní
Patzaková Jandová, Anna: Prvních deset let Československého rozhlasu (Praha 1935).
Vysloužil, Jiří: Alois Hába. Život a dílo (Praha 1974).
Ludvová, Jitka: Německý hudební život v Praze 1880–1930 (Uměnovědné studie IV, Praha 1983, s. 53–180, zvl. s. 165–166).
Kárný, Miroslav a kol.: Terezínská pamětní kniha. Židovské oběti nacistických deportací z Čech a Moravy 1941–1945 (2 svazky, Praha 1995).
Benetková, Vlasta (= Reittererová): K historii československé sekce Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu a jejích festivalů (Hudební věda 33, 1996, s. 139–158, 245–259, 337–356).
Vojtěch, Ivan: Verein für musikalische Privataufführungen in Prag. Versuch einer Dokumentation (Miscellanea musicologica 36, Praha 1999, s. 9–128).
Reittererová, Vlasta – Reitterer, Hubert: Musik und Politik – Musikpolitik. Die Internationale Gesellschaft für Neue Musik im Spiegel des brieflichen Nachlasses von Alois Hába 1931–1938 (Miscellanea musicologica 36, Praha 1999, s. 129–310, s bibliografií Steinhardových článků v pražských hudebních časopisech).
Vlasta Reittererová
Datum poslední změny: 1.12.2011