Kálík, Václav
Charakteristika: skladatel, sbormistr
Datum narození/zahájení aktivity:18.10.1891
Datum úmrtí/ukončení aktivity:18.11.1951
Text
Kálik, Václav, skladatel a sbormistr, narozen 18. 10. 1891, Opava, zemřel 18. 11. 1951, Praha.
Narodil se v rodině profesora dějepisu a zeměpisu gymnázia Ústřední matice školské v Opavě, slezského vlastence a buditele Františka Kahlika a Ludmily, rozené Rabasové. Matka byla zpěvačka a pianistka, věnovala se také překladům. Krátce po narození syna opustila rodinu, se synem se již nesetkala. V roce 1896 se Kálik s otcem přestěhoval do Zábřehu na Moravě, kde se začal učit hře na klavír a housle u místního regenschoriho Františka Hýbla. Od roku 1901 byl žákem profesora zábřežského gymnázia Františka Waice. Z jeho prvních skladatelských pokusů z té doby se zachovaly jen dvě klavírní skladby: Menuet a Horská ukolébavka (1908). Po maturitě v roce 1909 začal studoval na pražské konzervatoři – skladbu u Vítězslava Nováka, klavír u Adolfa Mikeše a housle u Jindřicha Bastaře. Současně studoval historii a dějiny umění na Karlově univerzitě. Roku 1912 pobýval v Drážďanech, kde studoval dirigování u šéfa drážďanské opery Ernsta von Schucha a navštěvoval hodiny Bianky Morillové, švýcarské učitelky zpěvu. Jejich zásluhou byl uveden do tamních uměleckých salónů a byl mu zprostředkován styk s vlivnými osobnostmi uměleckého světa. Po návratu z Drážďan opustil studium klavíru a houslí a věnoval se komponování, po 1. světové válce také řízení sborů a publikační činnosti ve Foersterem redigovaném časopise Hudba, dále v Daliboru, Hudební výchově, Za hudebním vzděláním a od roku 1935 také ve Věstníku pěveckém a hudebním. V té době také vznikla Kálikova učebnice Nauka o skladbě fugy. V letech 1924–26 studoval skladbu na mistrovské škole konzervatoře v Praze u skladatele Josefa Suka, a následně dostal stipendium na zahraniční pobyt v Itálii (1926–27, dále 1933, 1934), jenž mu byl inspirací pro některá jeho instrumentální a vokálně-instrumentální díla (první symfonie Mírová, opera Jarní jitro, Preludium pro smyčcový orchestr, Venezia – tři nokturna pro smyčce). Přechodně pobýval v Římě, ve Florencii, Neapoli a na Capri, kde měl přístup na konzervatoř Santa Cecilia a do divadla Teatro reale (zde se poznal s řadou hudebních osobností, jako např. s Mascagnim, Respighim, Casellou, Zecchim a F. de Valdésem).
Již od dob pražských studií se Kálik stále více věnoval řízení sboru (Hudební jednota absolventů a posluchačů vysokých škol v Praze, Pěvecké sdružení Svazu československého studenstva (1911–14), Hlahol (1919–20), sbor Dělnické akademie (1920–21), Pěvecké sdružení jihočeských učitelů v Táboře (1921–22). Byl dirigentem pěveckých sborů Dobroslav a Dobromila v Kolíně (1935–38) a Mužského sboru Janáček v Třebíči (1937–38). Spolu s Bořivojem Frommem založil pěveckou Župu západomoravskou. Jako orchestrální dirigent a klavírista se uplatnil doma (řídil Šakovu filharmonii a rozhlasové orchestry v Brně a Ostravě) a příležitostně i za hranicemi (Německo, Rakousko, Švýcarsko, Francie, Itálie, Jugoslávie).
Od roku 1933 se věnoval převážně komponování sborových děl – sborová tvorba je těžištěm Kálikova díla. Dále je autorem tří oper: Jarní jitro na vlastní libreto, premiéra 1943 v Městském divadle v Olomouci; Lásky div na vlastní libreto, premiéra 1950 a Posvěcení mládí podle Mahenovy pohádky Lavička (neprovedeno).
V roce 1951 se prudce zhoršil Kálikův zdravotní stav a krátce po šedesátých narozeninách zemřel. Poslední dokončenou skladbou je mužský sbor Srdce. V květnu 1955 byla odhalena pamětní deska na jeho rodném domě v Opavě. Také ZUŠ v Opavě nese ve svém názvu jeho jméno. Před vchodem je umístěna Kálikova busta od sochaře Jiřího Václava Hampla.
Václav Kálik skladatelsky zasáhl do oblastí komorní, symfonické a operní; nejvýraznější stopu však zanechal v tvorbě sborové. Od svých učitelů se naučil smyslu pro přísnou stavebnost a tektoniku skladeb, především základy imitační a harmonické techniky a polyfonie (Vítězslav Novák), Josef Suk se stal vzorem především v individualizaci jednotlivých hlasů a ve zvukové konkrétnosti určité hudební myšlenky. Pro Kálikův skladatelský projev je příznačný vroucí lyrismus velmi blízký Foersterovu, a proto vzhledem k vokální složce svého díla bývá Kálik uváděn jako Foersterův následovník. Vladimír Helfert označil Kálika v České moderní hudbě za tradicionalistu.
Dílo
Komorní
Horská ukolébavka pro klavír, 1908;
Menuet pro klavír, 1908;
Intermezzo (Letní den). 1. Ráno, pro tenor a klavír na slova lid. poezie moravské, 2. Odpoledne na mezi, pro housle a klavír, 3. Večer, pro tenor a klavír na vlastní slova, 1913;
Suita pro klavír. I. Fuga (Práce je údělem člověka; …), II. Fuga (Večerní rozjímání), III. Fuga (Vzpomínka na hory, kraj mého dětství), IV. Variace, 1915;
V horách (Praděd) pro klavír, (věnováno Marii Hellerové-Sadecké), 1915;
Fantasie cis moll pro housle a klavír (věnováno Marii Pokorné), 1915;
Sonáta pro housle a klavír. I. Fuga – II. Scherzo (Polka) – III. Finale (Balada), 1919;
Zlá láska. Cyklus zpěvů pro soprán, housle a klavír. 1. Po týdnu (J. S. Machar), 2. Po měsíci (H. Heine), 3. Po roce (S. K. Neumann), (věnováno dr. Vl. Balthasarovi), 1919.
Orchestrální
Fantasie cis moll pro housle a orchestr 1924;
Moře, symfonická báseň pro velký orchestr 1924;
I. symfonie „Mírová" se sopránovým sólem na vlastní slova, 1927;
Preludium pro smyčcový orchestr, 1931;
Venezia. Symfonický triptych (Tři nokturna) pro smyčcový orchestr, 1932;
II. Symfonie pro orchestr, 1943.
Vokální
Písně
Duma. Píseň pro hluboký hlas a orchestr na slova Ch. Baudelaira, 1911;
Lidové písně severomoravské pro soprán a klavír (1. Ztratila se kravarečka, 2. Zazpíval on sobě, 3. Trhala jahody, 4. U potoka, 5. Pod Zděchovem, 6. Okolo
Boutína, 7. U Janka), (věnováno „Památce mého otce, buditele Slezska a severní
Moravy"), 1911;
Návrat. Píseň pro soprán a klavír na slova Fr. L. Čelakovského, 1916.
Mužské sbory
Čtyři nokturna. 1. Večer (E. Mikhail), věnováno PPS Křížkovský, 2. Slezské lesy
(P. Bezruč), věnováno PPS Křížkovský, 3. Květnový večer (J. Rokyta), věnováno
PS Smetana v Plzni, 4. Večer v lukách (na slova lid. poezie moravské), 1912; Čtyři sbory. 1. Vánoční (na slova Des Knaben Wunderhorn, věnováno Jak. Tichému v Plzni), 2. Les (Nik. Lenau, věnováno Rud. Černému), 3. Vinice (A. Sova, věnováno F. Vachovi), 4. Září (K. Toman, věnováno dr. V. Helfertovi), 1916;
Můj kraj. Cyklus mužských sborů. 1. Pohled do kraje (J. Vrchlický), 2. Podzimní silnice (J. Vrchlický), 3. Rybníky (A. Sova), 4. Horský kraj (A. Sova), 5. Závěr (na vlastní slova), 1916;
Návrat do vlasti. Mužský sbor na slova Otakara Theera (věnováno Marii Pokorné), 1917;
Letní den. Dva mužské sbory. 1. Jitro (J. Tkadlec), 2. Večer, (J. V. Sládek), 1919;
Pěvecké heslo pro Jasoň Německý Brod, na slova K. H. Borovského, 1919;
Apostrofa. Dva mužské sbory (č. 1 a č. 2) na slova J. V. Sládka (věnováno „Bratřím v JPSU"), 1920;
Pěvecké heslo pro mužský sbor Typografia Praha, na vlastní slova 1920;
Slovácký čtyřlístek (1. Boleraz, 2. Vrť sa dievča, 3. Vysoko zornička, 4. Tancuj), 1921–23;
Jihočeský čtyřlístek (1. Pršívalo, 2. Protivínská, 3. Zazpívej, slavíčku, 4. K Budějicům cesta; věnováno Zpěváckému spolku Hlahol v Českých Budějovicích), 1921–23;
Sedm lidových písní (1. Náš táta – věnováno PS Smetana v Plzni, 2. A já sám – věnováno PS Smetana v Plzni, 3. Zamiloval som si, 4. Mau som mrcha ženu, 5. Ja keď sa Janoško, 6. Pres Javorničky, 7. Akože tym starým babám), 1921–23;
O přeboleném bolu. Cyklus tří mužských sborů. 1. Jitro (J. Neruda), 2. V bouři, (J. V. Sládek), 3. Slavík a vrabci (J. V. Sládek), (věnováno APS Moravan), 1933;
Tříšť, na slova J. V. Sládka, 1933;
Pěvecké heslo pro mužský sbor Janáček Třebíč, na vlastní slova, 1934;
Z domoviny. Cyklus čtyř mužských sborů. 1. Uhodilo (J. V. Sládek), 2. Kosatec, (J. V. Sládek), 3. Večer (J. Vrchlický), 4. Vápeníci (V. Nezval), (věnováno PSPU a PS Smetana v Plzni), 1936;
Pěvecké heslo pro mužský sbor Foerster Jihlava, na slova D. Daňka, 1937;
Čtyřlístek lidových písní z krajů nám odervaných mnichovským rozhodnutím (1. Říkaj děvče, očenáš /Slezsko/, 2. Nemyslete se, děvčata /severní Morava/, 3. Má milá se hněvá /jižní Čechy/, 4. Za tou naší storoličkou /Chodsko/; věnováno PSPU a jejich dirigentu Met. Doležilovi, 1939;
Pražské obrazy. Cyklus čtyř mužských sborů o Praze. 1. Na Uhelném trhu, (B. Mikysková), 2. Na Petříně (L. Brejcha), 3. Hudba (J. Vrchlický), 4. Praha (J. Vrchlický), (sbory Hudba a Praha věnovány ASP Moravan), 1950;
Laudetur Jesus Christus, 1950;
Srdce. Mužský sbor na vlastní slova, (věnováno APS Moravan), 1951.
Ženské sbory
Návrat. Cyklus tří ženských sborů na slova Annie Vivantiové, v překladu J. Vrchlického. 1. Návrat, 2. Uvítání. 3. Oslovení (věnováno F. Vachovi), 1916;
Její kraj. Cyklus tří ženských sborů. 1. Oblaky (J. Neruda), 2. Pole (A. Sova), 3. Most (J. Mahen); (věnováno sboru Jasoň v Německém Brodě a PS pražských učitelek), 1917;
Duben (sbor na vlastní slova), 1919;
Pěvecké heslo pro Jasoň v Německém Brodě, na slova V. Padovské, 1919;
Podzimní den. Cyklus ženských sborů. 1. Ráno (J. S. Machar), 2. Večer (dvojsbor, V. Padovská); (věnováno B. Pojeznému), 1925;
Čtyřlístek lidových písní. 1. Vydávaj sa, moja milá (slovenská), 2. Říkaj děvče, Očenáš (slezská), 3. Bodaj by vás, vy mládenci (moravská), 4. Včera se mě něco zdálo (česká); (věnováno PS Hlahol v Nymburce a jeho dir. A.Polmanové-Preclíkové), 1934;
Král Jiří Poděbradský, na slova J. V. Sládka (věnováno PS pražských učitelek), 1934;
Pěvecké heslo pro PS Hlahol v Třebíči, na vlastní slova, 1936;
Pěvecké heslo pro PS Kálik v Jihlavě, na slova D. Vaňka, 1937;
Ráj, na slova J. V. Sládka (věnováno VSMU a jeho dir. B. Bakalovi), 1938;
Šotek, na slova J. V. Sládka (věnováno VSMU a jeho dir. B. Bakalovi), 1939;
Čtyřlístek lidových písní z našeho pohraničí. 1. Proč pa se, mládenci, neženíte (Chodsko), 2. A ta naša rychtářka (východomoravská), 3. Pršelo, bylo tma (slezská), 4. Okolo Boutína (severomoravská), 1939;
Tři žertovné sbory, na slova J. V. Sládka. 1. Ulekaná Nána, 2. Trpaslík, 3. Smíšek (původně komponováno pro dětský sbor v r. 1935, přepracováno); (věnováno
nymburskému Hlaholu), 1941;
Zimní den, na vlastní slova (přepracované znění pův. sboru Větrná noc z r. 1918, věnované francouzským ženám), (věnováno B. Krškovi a PS Hlahol v Třebíči), 1941;
Mladé chase, na slova J. V. Sládka, 1946;
Malé requiem, na slova H. Hudcové (věnováno PS východočeských učitelek), 1946;
Svět dětí, na slova J. Hory (věnováno PSVU a jeho dir. dr. J. Plavcovi), 1949;
Anděl strážný-maminka, na slova J. V. Sládka (věnováno dr. J. Plavcovi a jeho choti k narození syna), 1949;
Jaro, na slova J. V. Sládka, 1949.
Smíšené sbory
Za otcem, na slova J. V. Sládka (věnováno PS Hlahol v Nymburce), 1934;
Jarní den, na slova J. Šulce, 1935;
Čtyřlístek lidových písní. 1. Prídi, Janík premilený (moravská), 2. Prídi ty šuhajko (slovenská), 3. Ty bechyňský zvony (jihočeská), 4. Rozchodná (slezská), 1935;
Pěvecké heslo pro PS Hlahol v Nymburce, na vlastní slova, 1935;
Dvojí moudrost. Dvě humoresky pro smíš. sbor. 1. Moudrost česká (J. V. Sládek). 2. Moudrost orientální (J. Vrchlický), 1938;
Domov, na slova J. V. Sládka, 1939;
Hrom a housle, na slova J. V. Sládka, 1939;
Horácká. Humoreska pro smíšený sbor na vlastní slova (věnováno PS Hlahol
v Nymburku), 1940;
Tři české tance, na slova lidové poezie a vlastní. 1. Polka, 2. Sousedská, 3. Šáteček
(č. 2 a 3 věnováno PS Smetana v Telči a jeho sbormistru dr. Jos. Mátlovi), 1940;
Šest českých tanců. 1. Zpátečná, 2. Věneček, 3. Svatební, 4. Kolovrat, 5. Milostná, 6. Šupaná, 1940;
Polabský čtyřlístek. Čtyři lidové písně z Polabí. 1. Andulko, hubinko, 2. Vy hvězdičky, 3. Poděbradská brána, 4. Teče voda proti vodě, (věnováno PS Hlahol v Nymburku a jeho dir. A Polmanové), 1940;
Pěvecké heslo pro PS Stojmír v Dolním Bousově, na vlastní slova, 1941;
Čtyřlístek lidových písní. 1. Ty nitranské hodiny (slovenská), 2. Proč jsi k nám nepřišel (slovácká), 3. A já sám (česká), 4. Mám já ženu starú (slovácká), (věnováno PS Smetana v Telči a jeho dir. Jos. Mátlovi), 1942;
Peřeje, na slova J. V. Sládka, 1946;
Září, na slova J. Seiferta, 1946;
Zdravice, na slova J. V. Sládka, 1946;
Zpěv noci osvobození, na slova V. Dyka (věnováno Pěvecké župě Podbělohorské-
Drahorandově a jejímu starostovi J. Pacltovi), 1946;
Pěvecké heslo pro PS Vít. Novák Znojmo, na slova D. Vaňka, 1947.
Opery
Jarní jitro. Jednoaktová opera na vlastní slova, komponováno s přerušeními v Praze, Nymburce, Římě a Mentonu, 1923–33, nastudováno operním souborem Městského divadla v Olomouci za řízení Karla Nedbala (premiéra 1. 10. 1943)
Lásky div. Jednoaktová opera na vlastní slova, 1942–43, nastudováno operním souborem Severočeského divadla v Liberci za řízení O. Pipka (premiéra 20. 11. 1950). Poctěna 1. cenou České akademie věd a umění v roce 1951;
Posvěcení mládí. Opera o pěti obrazech na vlastní libreto, volně podle dramatické pohádky Jiřího Mahena Lavička; první verze z let 1946–48, zcela přepracována v letech 1948–51, třetí a pátý obraz v instrumentaci nedokončen. Neprovedeno.
I. Lexika
PHSN.
ČSHS.
New Grove1.
New Grove2.
MGG.
MEH.
ČSS.
HSPK.
II. Ostatní
a) Monografie
Vratislavský, Jan: Václav Kálik. Obraz života a díla českého skladatele (Ostrava 1961).
Stolařík, Ivo: Umělecká hudba v Ostravě (1918–1938) (Ostrava 1997).
b) Stati, studie a články v časopisech a sbornících
Plavec, Josef: Dva profily soudobých českých skladatelů (Věstník pěvecký a hudební 51, 1947, s. 56).
Plavec, Josef: Za velkým realistou sborové tvorby (Hudební rozhledy 5, 1952, č. 1, s. 32).
Stolařík, Ivo – Štědroň, Bohumír: K dějinám hudby v Ostravském kraji (Slezský sborník 53–1955, č. 2, s. 195–229).
Kapusta, Jan: Sborová tvorba Václava Kálika (Hudební rozhledy 15, 1962, č. 12, s. 995-997).
Boženek, Karel: Václav Kálik a jeho místo v české hudební kultuře. In Sborník z konference Václav Kálik a jeho místo v české kultuře. Opava: Slezské muzeum 1971, s. 2–12.
Felix, Václav: Tektonická stránka tvorby Václava Kálika. In Sborník z konference
Václav Kálik a jeho místo v české hudební kultuře. 21–39.
Fikrle, Rudolf: Prameny Kálikovy tvůrčí činnosti. In Sborník z konference Václav Kálik a jeho místo v české kultuře. Opava: Slezské muzeum 1971, s. 156–184.
Gregor, Vladimír: Hudební místopis Severomoravského kraje. Ostrava: Profil, 1987.
Kapusta, Jan: Zábřežská léta Václava Kálika. In Sborník z konference Václav Kálik a jeho místo v české kultuře. Opava: Slezské muzeum 1971, s. 139–147.
Malura, Miroslav: Václav Kálik a kulturní proudy meziválečného období. In Sborník z konference Václav Kálik a jeho místo v české kultuře. Opava: Slezské muzeum 1971, s. 148–155.
Plavec, Josef: Symfonická tvorba Václava Kálika. In Sborník z konference Václav Kálik a jeho místo v české kultuře. Opava: Slezské muzeum 1971, s. 68–97.
Procházka, Jaroslav: Václav Kálik v České filharmonii. In Sborník z konference Václav Kálik a jeho místo v české kultuře. Opava: Slezské muzeum 1971, s. 98–115.
Rouček, Rudolf: Kálikova operní tvorba. In Sborník z konference Václav Kálik a jeho místo v české kultuře. Opava: Slezské muzeum 1971, s. 116–128.
Stolařík, Ivo – Štědroň, Bohumír: K dějinám hudby v Ostravském kraji. In Slezský sborník roč. 53, 1955, č. 2, s. 195–229.
Suderová, Emilie: Sborová tvorba Václava Kálika. In Sborník z konference Václav Kálik a jeho místo v české kultuře. Opava: Slezské muzeum 1971, s. 49–67.
Šeda, Jaroslav: Preludium V. Kálika. In Sborník z konference Václav Kálik a jeho místo v české kultuře. Opava: Slezské muzeum, 1971, s. 13–20.
Štědroň, Bohumír: Kálikova mladá léta. In Sborník z konference Václav Kálik a jeho místo v české kultuře. Opava: Slezské muzeum 1971, s. 129–138.
Vratislavský, Jan: Komorní tvorba Václava Kálika. In Sborník z konference Václav Kálik a jeho místo v české kultuře. Opava: Slezské zemské muzeum, 1971, s. 40–67.
ArchivaliePozůstalost Václava Kálika je uložena v muzikologickém oddělení Slezského zemského muzea v Opavě a částečně též v hudebně historickém oddělení Ostravského muzea.
Barbora Bortlová