Český hudební slovník osob a institucí

Suda, Stanislav 2)

Suda, Stanislav, flétnista, skladatel a hudební pedagog, narozen 30. 4. 1865, Starý Plzenec, zemřel 1. 9. 1931, Plzeň.

Po infekční chorobě v kojeneckém věku oslepl. Přesto se od šesti let začal učit hrát na klavír. V devíti letech byl umístěn v pražském ústavu nevidomých na Hradčanech, kde začal hrát na housle a flétnu a přes zákaz vedení ústavu tajně připojil i klavír. V hudebně-teoretických disciplínách se vzdělával jako soukromý žák varhanické školy u Františka Zdeňka Skuherského. V roce 1881 mu zemřel otec a Suda se vrátil do Seče u Blovic, kde žila jeho matka a sourozenci. Již jako čtrnáctiletý se hrou na flétnu podílel na koncertě barytonisty Leopolda Stropnického. Po odchodu z Prahy uspořádal několik koncertů ve prospěch obnovy vyhořelého Národního divadla. Jako flétnista se dostal až do Německa. V roce 1887 se rodina trvale usadila v Plzni, kde se Suda stal učitelem hudby a ladičem pian. Podle potřeby účinkoval jako klavírista na koncertech. Brzy začal komponovat, ale skladeb z tohoto období se zachovalo málo. Na popud člena plzeňského divadla Karla Želenského začal pracovat na své první jednoaktové opeře U božích muk (libreto Karla Želenského na slovenský text). Dílo bylo vzápětí s úspěchem uvedeno v Plzni a posléze i v Národním divadle v Praze (1897). Suda se zde vědomě hlásil ke smetanovskému odkazu. Klavírní výtah opery vydalo Urbánkovo nakladatelství ještě před premiérou. Další opera Lešetínský kovář vznikla v letech 1900–02. Opera o třech jednáních měla premiéru opět v Plzni (1903) a byla uvedena také v pražském Divadle na Vinohradech (1909). Tříaktová opera Bar Kochba měla v Plzni premiéru v roce vzniku (1905). Opera Il divino Boemo o třech jednáních z let 1909–12 se premiérovala opět v Plzni (1927). Poslední nedokončená aktovka Haydnova nevěsta je z roku 1931.

Po přelomu století začal Suda komponovat také skladby symfonické, např. Tarantula, kterou uvedla Česká filharmonie. Svými symfonickými skladbami se po první světové válce začal hlásit k předním soudobým českým komponistům (Česká moderna). Symfonické básně Slepcova píseň a Hudba světlem i velká symfonie Život ve tmách (z let 1921–23) vyjadřují citový život slepce, čímž upoutaly pozornost hudební veřejnosti. Jako reprezentační díla Stanislava Sudy byla rovněž provedena Českou filharmonií.