Sluka, Luboš
Charakteristika: Skladatel
Datum narození/zahájení aktivity:13.9.1928
Text
Sluka, Luboš, skladatel, narozen 13. 9. 1928, Opočno.
Syn mnohostranného amatérského hudebníka Antonína Sluky. Po absolvování reálného gymnázia v Rychnově nad Kněžnou (1939–44) a odborné grafické školy v Novém Městě nad Metují (1944–47) pracoval v Opočně jako typograf (1944–50), ředitel kůru (1947–48) a sbormistr pěvecké jednoty Vorel (1948–50). V té době již vytvořil desítky většinou menších klavírních a písňových skladeb. Od roku 1950 studoval na pražské konzervatoři, kde získal tři absolutoria s vyznamenáním: v oboru bicích nástrojů (1954), dirigování – žák Bohumila Špidry a Antonína Klímy (1954) a skladby – žák Františka Píchy a Miroslava Krejčího (1955). V roce 1951 přijal Luboše Sluku Arthur Honegger za svého žáka a Georges Auric za svého asistenta. Z politických důvodů však byl Luboši Slukovi pobyt v Paříži znemožněn a z týchž důvodů bylo komplikované i jeho přijetí na AMU (1955), kde studoval skladbu zprvu u Jaroslava Řídkého, od roku 1956 u Pavla Bořkovce a též kompozici filmové a scénické hudby u Václava Trojana. Řada Slukových skladeb již ze studijních let se dočkala trvalé obliby. Za svou Sonátu pro violoncello a klavír (1956) získal stříbrnou medaili ve skladatelské soutěži Světového festivalu mládeže a studentstva v Moskvě 1957, při níž byl předsedou poroty Dmitrij Šostakovič. Toto dílo mimo jiné uváděl na svých kurzech Pablo Casals. Luboš Sluka absolvoval roku 1959 často uváděnou kantátou Ve jménu života. Poté působil jako skladatel ve svobodném povolání. V letech 1962–63 byl hudebním dramaturgem Československé televize, věnoval se také aranžování skladeb, korepetici a koncertní spolupráci s předními českými pěvci. Od roku 1963 působil v hudebním vydavatelství Panton zprvu jako odpovědný redaktor redakce hudebnin, od roku 1969 tamtéž jako šéfredaktor. V roce 1976 byl z politických důvodů propuštěn. Potom se opět věnoval výhradně skladatelské tvorbě.
Po listopadové revoluci (1989) spolupracoval na vytváření nové Společnosti skladatelů v rámci Asociace hudebních umělců a vědců. Zprvu byl předsedou dramaturgické komise Společnosti skladatelů, od roku 1992 jejím předsedou a od roku 1995 předsedou celé Asociace hudebních umělců a vědců. Tyto funkce vykonával do roku 1996. Na sklonku roku 2007 byl zvolen předsedou správní rady Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl.
Dílo Luboše Sluky je předznamenáno českou lyričností, zpěvností a srozumitelnou jasnou melodickou linií. Jeho skladatelská tvorba je zakořeněna v krajině českého lidového umění a tvůrců české národní hudby, především Bedřicha Smetany, k němuž se shodou okolností ve svém středním věku přiblížil i svou vizáží. Slukova hudba, svou vnější podobou poměrně jednoduchá, je naplněna vnitřní čistotou a vroucností. V rámci slohu středního proudu české hudby druhé poloviny dvacátého století, díky své bohaté invenci, Sluka hledá a nalézá nové hudební krásno, krystalizující v jeho hudebních obrazech. Tomu odpovídá výrazná převaha komorní instrumentální a vokální tvorby. A zde zase převažuje tematika poklidných krás přírody a kladných mezilidských vztahů, i když se skladatel dovede vyrovnat také s dramatickými a smutnými událostmi, jakými byla smrt Dmitrije Šostakoviče nebo Jana Zábrany. Památce optimisty Jaroslava Ježka, jehož smrt už přebolela, věnoval Sluka veselou suitu v duchu českého jazzu třicátých let minulého století. Výrazná je tvorba instrumentálních i vokálních cyklů pro dětské interprety (celkem víc než šedesát).
Vedle více než tří stovek autonomních kompozic je Sluka také autorem hudby k více než sedmdesáti filmům, mimo jiné k loutkovému filmu Jiřího Trnky Velké kouzlo, vyznamenaném v roce 1955 ve Varšavě první cenou a zlatou medailí a v následujícím roce mimořádným čestným uznáním v Cannes. Filmy s hudbou Luboše Sluky byly oceněny také na filmových festivalech v Padově, Bruselu, Montevideu a jinde, Sluka je dále autorem huby k více než třiceti televizním inscenacím a pěti seriálům a také autorem více než osmdesáti skladeb, náležejících do žánru populární hudby.
V roce 1999 začal Luboš Sluka ve vlastním nakladatelství Editio Musica Humana vydávat soubornou edici svého díla.
Luboš Sluka se vedle hudby věnuje také básnické tvorbě (sbírky Vstoupím do nebe a Až tu nebudu) a výtvarnictví (samostatná výstava kreseb v Opočně 1998).
Dílo
I. Dílo hudební
Orchestrální skladby
Oravská balada. Symfonická báseň pro velký orchestr (1954; premiéra 15. 6. 1955, Praha; Editio Musica Humana 0059);
Kočičí princ. Suita pro velký orchestr (1978; Editio Musica Humana 0063);
Serenati per orchestra d´archi (1983; Editio Musica Humana 0057);
Cesta uzdravení. Symfonická meditace (1983; premiéra 1985, Karlovy Vary, Editio Musica Humana 0060);
Ricordo (Vzpomínka), pro velký orchestr (partitura Editio Musica Humana 0058);
Rybářská suita, pro komorní orchestr (1989; premiéra květen 1989, České Budějovice);
Suita na paměť Jaroslava Ježka, verze pro smyčcový orchestr (2006; Editio Musica Humana 0093 b);
Lento affabile, pro velký smyčcový orchestr (tisk Editio Musica Humana 0094);
Samota, verze pro housle a smyčcový orchestr (2004; tisk Editio Musica Humana 0092 a).
Koncertantní skladby
Liala. Koncertní valčík, verze pro housle a velký orchestr (1951; Editio Musica Humana 0062 a);
Variační fantasie pro klavír a orchestr (1960);
Nokturna, pro violoncello a komorní orchestr (1957);
Suita in G, 1975, verze pro hoboj a smyčce (1975; Editio Musica Humana 0056);
Samota, verze pro housle a smyčcový orchestr (2004; tisk Editio Musica Humana 0092 a).
Skladby pro tři a více nástrojů
Trio pro dvoje housle a violu (1948);
Divertimento pro 3 flétny (1951);
Miniatury pro smyčcové kvarteto (1956; Editio Musica Humana 0008);
Pastorale pro klavírní trio různého obsazení (1973):
- pro housle, violu a klavír (premiéra září 1973, Praha; Editio Musica Humana 0018).
- pro housle, violoncello a klavír (Editio Musica Humana 0019).
- pro housle, klarinet a klavír (Editio Musica Humana 0020).
- pro flétnu, violu a klavír (Editio Musica Humana 0021).
- pro flétnu, violoncello a klavír (Editio Musica Humana 0022).
- pro flétnu, klarinet a klavír (Editio Musica Humana 0023).
- pro klarinet, violu a klavír (Editio Musica Humana 0024).
- pro klarinet, violoncello a klavír (Editio Musica Humana 0025).
Pohádka, pro flétnu, kytaru a violoncello (1973; Editio Musica Humana 0016);
Smyčcový kvartet č. 1 (1976–77; premiéra 9. 3. 1978, Praha; tisk Panton 1984);
Dětská suita, pro dechové kvinteto (1980);
Trio pro housle, violoncello a klavír č. 2 (1980–81; premiéra 16. 3. 1982, Praha; Editio Musica Humana 0015);
Smyčcový kvartet č. 2 (1986; premiéra 26. 9. 1990, Ostrov nad Ohří; Editio Musica Humana 0007);
Kvartet pro flétnu, housle, violu a violoncello (1991–92; premiéra 1993, Švýcarsko; Editio Musica Humana 0009);
Sunset Suite, pro smyčcové kvarteto (též verze s přidaným kontrabasem – 1991; poprvé zazněla 13.–16. 7. 1992, Praha při nahrávání na CD Pantonu; Editio Musica Humana 0010; CD Panton 1992);
Nénie pro 5 violoncell na paměť Jana Zábrany (1994; premiéra 20. 3. 1996, Luzern; Editio Musica Humana 0013);
Suita na paměť Jaroslava Ježka, pro různá obsazení:
- pro 2 housle, violu, violoncello a kontrabas (Editio Musica Humana 0011).
- pro 5 violoncell (1988; premiéra 13. 9. 1988, Praha; Editio Musica Humana 0012).
- pro 2 violoncella a klavír (Editio Musica Humana 0086; CD Music Vars 2001).
- pro flétnu, housle, violoncello a klavír (2005; Editio Musica Humana 0093 a).
Partita pro 3 flétny (1996);
Smyčcový kvartet č. 3 (Editio Musica Humana 0088);
Trio pro flétnu, violoncello a klavír (2002; premiéra 18. 11. 2003, Praha; Editio Musica Humana 0091);
Smyčcový kvartet č. 4, (2004; premiéra 11. 11. 2005, Praha; Editio Musica Humana 0089);
Kvintet pro flétnu, hoboj, klarinet, lesní roh a fagot "Infanzia" (Editio Musica Humana 0014);
Partita pro 3 flétny (Editio Musica Humana 0017).
Skladby pro dva nástroje
Dva elegické kusy pro housle a klavír (1951; Editio Musica Humana 0026);
Passacaglia, introdukce a fuga pro klavír (1953);
Z Oravy, duo pro housle a klavír (1954);
Sonáta pro violoncello a klavír (1956; premiéra 21. 6. 1956 Opočno; tisk Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění 1958; Editio Musica Humana 0001; LP Supraphon, CD Music Vars 2001);
Dvě nokturna pro violoncello a klavír (1956–57; premiéra 24. 5. 1968, Praha; Editio Musica Humana 0027);
Liala. Koncertní valčík, verze pro housle a klavír (1963; Editio Musica Humana 0062 b);
Sonáta pro housle a klavír (1970; premiéra 2. 3.1971, Praha; tisk Panton 1972, Editio Musica Humana 0042; LP Panton 1971);
Sonáta pro fagot a klavír (transkripce Sonáty pro violoncello a klavír; 1971; tisk Supraphon 1972, Editio Musica Humana 0002);
Sonáta pro basklarinet a klavír (transkripce Sonáty pro violoncello a klavír; 1971; premiéra 24. 7. 1971, Biberach; tisk Supraphon 1972, Editio Musica Humana 0003; LP Panton 1973);
Suita in G, pro hoboj (nebo flétnu nebo klarinet) a klavír (1975; Editio Musica Humana 0032);
D-S-C-H, pro basklarinet (nebo violoncello) a klavír (1976; premiéra 9. 2. 1976, Chelm; tisk Panton 1977);
D-S-C-H, pro klarinet a klavír (Editio Musica Humana 0043);
D-S-C-H, pro violoncello a klavír (Editio Musica Humana 0044; CD Music Vars 2001);
D-S-C-H, pro kontrabas a klavír (Editio Musica Humana 0045);
D-S-C-H, pro tenorový saxofon a klavír 1992 (Editio Musica Humana 0046);
Bagatela pro flétnu a klavír, 1982, premiéra 15. 11. 1987 Praha;
Duettina pro 2 violoncella (tisk Editio Musica Humana 0054);
Duettina pro flétnu (zobcovou flétnu, klarinet nebo housle) a fagot (nebo violoncello) (tisk Editio Musica Humana 0055);
Slavíček v keřku spievá, pro zobcovou flétnu (ad lib. pikolu, flétnu, hoboj, klarinet nebo housle) a klavír (1982; premiéra 9. 11. 1985, Praha; Editio Musica Humana 0080);
Con animo, verze pro violoncello a klavír (1986; premiéra na festivalu Beethovenův Hradec; Editio Musica Humana 0029);
Con animo(1986; verze pro fagot a klavír; Editio Musica Humana 0030);
Con animo(1986; verze pro basklarinet a klavír; Editio Musica Humana 0031; CD Music Vars 2001).
Klec pro dva slavíky, pro violoncello (nebo fagot nebo basklarinet) a klavír (1986; premiéra 24. 2. 1988, Šternberk; premiéra basklarinetové verze 17. 2. 1988, Praha; Editio Musica Humana 0028);
Tre composizioni, verze pro hoboj nebo klarinet a klavír (1987; tisk Editio Musica Humana 0033);
Tre composizioni, verze pro basklarinet a klavír (1987, tisk Editio Musica Humana 0034);
Andante con moto (1989):
- pro hoboj a klavír (tisk Editio Musica Humana 0035).
- pro violoncello a klavír (tisk Editio Musica Humana 0036; CD Music Vars 2001).
- pro fagot a klavír (tisk Editio Musica Humana 0037).
- pro basklarinet a klavír (tisk Editio Musica Humana 0038).
Dvě skladby je souhrnný název pro skladby Andante con moto (1989) a Con animo (1986);
Samota, verze pro housle a klavír (2004; tisk Editio Musica Humana 0092 b);
Sonáta pro violu a klavír (tisk Editio Musica Humana 0090);
Consonanza con Mozart, pro housle nebo flétnu a klavír (2004; tisk Editio Musica Humana 0095).
Skladby pro sólové nástroje
Malá klavírní suita [ve snadném slohu] (1950; tisk Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění 1953, Editio Musica Humana 0047);
Sonatina pro klavír č. 1, (1950);
Jaro a mládí. Suita pro klavír ve snadném slohu (1953; tisk Panton 1978, Editio Musica Humana 0048);
Sonatina pro klavír č. 2 (1954);
Variace pro klavír (1955; tisk Editio Musica Humana 0039);
Hry a sny. Malé klavírní skladby (1963; tisk Státní hudební vydavatelství 1966, Editio Musica Humana 0049);
Dva veselé kousky, pro klavír ve snadném slohu (1965; tisk Státní hudební vydavatelství 1966);
Hrátky. Klavírní skladbičky pro děti (1969; tisk Panton 1970, Editio Musica Humana 0050);
Chvilky u klavíru. Kousky pro klavír (1969; tisk Panton, Editio Musica Humana 0051);
Klavírní školička – hudební část (1974; tisk Panton 1976);
Deset skladeb pro klavír [ve snadném slohu] (1980);
Cesta uzdravení, pro varhany (1983; premiéra 18. 3. 1984, Praha);
Suita piccola per chitarra [ve snadném slohu] (1984; premiéra 15. 12. 1984, Praha; Editio Musica Humana 0053);
Cesty. Tři skladby pro varhany (1. Cesta stínu, 1984, 2. Cesta ticha, 1964, 3. Cesta uzdravení, 1983; LP Supraphon 1984 – též jako samostatné skladby; 1964–85; premiéra 3. 6. 1985, Praha; tisk Panton 1989, Editio Musica Humana 0041, 2002);
Klavírní brevíř pro mladé i starší pianisty – 45 skladbiček (tisk Panton 1988, Editio Musica Humana 0052);
Tři skladby pro hoboj a klavír (1987; premiéra 13. 4. 1988, Praha);
Suita na paměť Jaroslava Ježka, verze pro klavír (Editio Musica Humana 0093 c);
Sonáta pro klavír na paměť Antonína Jemelíka (1988; premiéra 27. 3. 1991, Praha);
Návraty. 8 skladeb pro klavír (tisk Editio Musica Humana 0077);
Devatero. 9 skladeb pro klavír (tisk Editio Musica Humana 0078);
Ricapitolazioni per pianoforte (1994–95; premiéra 21. 2. 1996, Praha; tisk Editio Musica Humana 0040);
Devatero. Cyklus 9 klavírních skladeb (1999; tisk Editio Musica Humana 0078);
Due valzeri per pianoforte (tisk Editio Musica Humana 0083);
Vigilie, pro varhany (2000; premiéra 28. 10. 2000, Opava; tisk Editio Musica Humana 0079);
Samota, verze pro housle sólo (premiéra 9. 11. 2005, Brno).
Písně
Vojna, slova Jaroslav Tumlíř (1946);
O sanctissima, pro vyšší hlas, housle a varhany (1947; tisk Editio Musica Humana 0081);
Zpíváno dětem. Písňový cyklus pro vyšší hlas a klavír, slova Josef Václav Sládek (1952; premiéra 15. 7. 1952, Československý rozhlas Praha; tisk Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění 1957, Editio Musica Humana 0066 a);
Ave Maria I.–IV, pro střední hlas a varhany (1946, 1948, 1950, 1952; tisk Editio Musica Humana 0081);
Tři zpěvy pro střední hlas a klavír, slova Johan Wolfgang Goethe, Otakar Theer a Vladimír Kučera (1952);
Šest písní na slova moravské lidové poezie, pro vyšší hlas a klavír (1954; tisk Editio Musica Humana 0070);
Tři písně na slova švédské lidové poezie, pro baryton a klavír (1954; tisk Editio Musica Humana 0071);
Velikonoční čas přišel (1955);
Písně renesanční, pro střední hlas a klavír, slova Angelo Poliziano, Torquato Tasso a Michelangelo Buonarotti (1957; premiéra 30. 10. 1958, Praha; tisk Státní hudební vydavatelství 1961, Editio Musica Humana 0072, 1998, LP Supraphon 1974);
Mém pěsničkám, slova F. X. Procházka (1962);
Písničky, slova František Hrubín (1962);
Písničky, slova Václav Čtvrtek (1963);
Tři zpěvy pro střední hlas a klavír, 1968, slova Johan Wolfgang Goethe, Otakar Theer, Vladimír Kučera (tisk Editio Musica Humana 0073);
Květomluva. Písňový cyklus pro střední hlas a klavír (1. Úvod, 2. Hortenzie, 3. Gardénie, 4. Sněženka, 5. Poměnka, 6. Mezihra, 7. Pustoryl), slova Robert Desnos ve volném přebásnění Kamila Bednáře (1973; tisk Panton 1975, tisk Editio Musica Humana 0074; LP Panton 1979);
Martínek a králíci, slova Miloň Čepelka (1977);
Voják v poli, slova Vilém Závada (1978);
Pojďte si hrát s námi, slova Ondřej Neff, Václav Fischer, Václav Čtvrtek (1975–77);
Sazíkovy písničky, slova Miloň Čepelka (1977–79);
Množiny, slova O. Dudek, F. Barták (1978–80);
Dobře je na zemi, slova Miloň Čepelka (1981);
Písničky z Klavírní školičky (1974–82);
Kladské písně a balady ze sbírky J. Š. Kubína pro bas a klavír (1984; premiéra výběru z cyklu 22. 3. 1985, Praha);
Kladské písně a balady ze sbírky J. Š. Kubína pro střední nebo nižší hlas a klavír, rozšířená verze (1991; premiéra 11. 5. 1991, Nové Město nad Metují; tisk Editio Musica Humana 0075);
Vyznání. Monolog na verše Michelangela Buonarottiho (1985):
– pro hluboký hlas a smyčcový orchestr (partitura Editio Musica Humana 064 a),
– pro hluboký hlas a varhany (premiéra 4. 11. 1996 Praha; partitura Editio Musica Humana 0064 b),
– pro střední hlas a varhany (partitura Editio Musica Humana 0064 c).
Jako tehdy. 13 písní pro mezzosoprán a klavír (tisk Editio Musica Humana 0084);
Bezový keř. 11 písní pro baryton a klavír (tisk Editio Musica Humana 0085);
Svou káru táhnu za sebou. Tři šansony po střední hlas a klavír, slova Jiří Sternwald (2004; tisk Editio Musica Humana 0096).
Sbory
Dva ženské sbory na slova ukrajinské lidové poezie (1962);
Zpíváno dětem, verze pro dětský sbor (2–5 hlasů) a klavír, slova František Hrubín (1962; tisk Editio usica Humana 0066 b);
Překrásná zem. Ženský sbor, slova František Nechvátal (1973; tisk Panton);
Na konci tisíciletí. Tři smíšené sbory – 1. Voják v poli, slova Vilém Závada, 2. Země překrásná, slova František Nechvátal, 3. Na konci tisíciletí, slova Kamil Bednář (1988; premiéra 12. 3. 1989, Praha; tisk Editio Musica Humana 0076);
Čekání na Ježíška, pro dětský nebo ženský sbor, klarinet a klavír, slova Václav Fischer (tisk Editio Musica Humana 0069);
Pange lingua I., II., pro smíšený sbor (tisk Editio Musica Humana 0087).
Kantáty
Ve jménu života, pro mužský sbor, recitátora a symfonický orchestr, slova Stanislav Kostka Neumann (1959; premiéra 1960, Praha; tisk Editio Musica Humana 0061; LP Supraphon 1975);
Radosti není nikdy dost. Kantáta pro dětský sbor a klavír, slova Vladimír Šefl (tisk Editio Musica Humana 0067);
Praha – Tokio. Kantáta pro dětský sbor a klavír, slova Václav Fischer (tisk Editio Musica Humana 0068).
Jevištní tvorba
Hraběnka z Belforu (Zahradníkův pes). Hudební komedie, námět Lope de Vega (1962);
Stará historie. Hudební komedie, námět Julius Zeyer (1964);
Beránci a beránky. Scénické hrátky, slova Václav Fischer (1975; premiéra 22. 4. 1989; Editio Musica Humana 0065).
II. Dílo literární
[Vzpomínky], v knize Pondělníci (Praha 2002, s. 92–101);
Vstoupím do nebe. Sbírka básní (Editio Musica Humana 03);
Až tu nebudu. Sbírka básní (Editio Musica Humana 05)
Sonáta pro fagot a klavír (Melodija, rok vydání neuveden) – dále Bohuslav Martinů;
Sonáta pro violoncello a klavír (Supraphon, rok vydání neuveden);
Sonáta pro housle a klavír (Panton 1971) – dále Alois Piňos, Jindřich Feld, Arnošt Parsch;
Sonáta pro basklarinet a klavír (Panton 1973);
Sonáta pro fagot a klavír (Panton 1974) – dále Johan Sebastian Bach, Niccolo Paganini, Bohuslav Martinů;
Květomluva (Panton 1974);
Písně renesanční(Supraphon 1974);
Ve jménu života(Supraphon 1975) – dále Antonín Dvořák, Leoš Janáček;
D-S-C-H, pro basklarinet a klavír (Panton 1977);
Smyčcový kvartet [č. 1] (Panton 1978);
Květomluva, Smyčcový kvartet [č. 1] (Panton 1979);
Klavírní trio č. 2 (Supraphon 1982);
Sonáta pro fagot a klavír (Supraphon 1983);
Cesta uzdravení (Supraphon 1984);
Cesty. Cyklus pro varhany (Panton 1985);
Kladské písně a balady [verze 1984] (Panton 1985);
Na konci tisíciletí (Panton 1989);
Sonáta pro violoncello a klavír (Panton 1986);
Sunset Suite (Panton 1992) – dále Karel Hašler, Scot Joplin, František Domažlický;
Cello Works by Jaroslav Řídký and Luboš Sluka (Music Vars 2001) – Sonáta pro violoncelo a klavír, D-S-C-H pro violoncello a klavír, Dvě skladby pro violoncello a klavír, Na paměť Jaroslava Ježka pro 2 violoncella a klavír;
Smyčcový kvartet [č. 1] (Radioservis 2001).
I. Lexika, komentované adresáře a katalogy
Gardavský, Čeněk a kol.: Skladatelé dneška (Praha 1961, s. 198).
ČSHS.
Burjanek, Josef – Zapletal, Petar a kol.: SČSKU (Praha 1975, s. 201–202).
MEH.
ČSS.
Dizionario enciclopedico universale delle musice e dei musicisti diretto de Alberto Basso, le biografie, díl 7. (Torino 1988, s. 323).
II. Ostatní
a) pasáže v knižních publiacích
Smolka, Jaroslav: Česká hudba našeho století (Praha, 1961, s. 169).
Smolka, Jaroslav: Česká kantáta a oratorium (Praha 1970, s. 69, 390, 399).
Vanišová, Dagmar: Český spolek pro komorní hudbu (Praha 1994, s. 115).
Matzner, Antonín, Pilka, Jiří: Česká filmová hudba (Praha 2002, s. 267, 376–378).
Motlová, Miilada (redakce): Pondělníci (Praha 2002, s. 9, 10, 49, 74, 136).
b) články v časopisech a novinách
Smolka, Jaroslav: Skladatel Luboš Sluka (Hudební rozhledy 28, 1975, č. 28, s. 407–408).
(FC): Autorský večer Luboše Sluky (Rudé právo 4. 4. 1980).
Petrdlík, Jiří: Třikrát 25 let Luboše Sluky (Hudební rozhledy 55, 2003, č. 11–12, s. 23–24).
Teml, Jiří: A Cage for Two Nightingales (Hudební rozhledy 54, 2002, č. 9 s. 48).
Mojmír Sobotka