Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Flosman, Oldřich

Tisk


Charakteristika: Skladatel

Datum narození/zahájení aktivity:5.4.1925
Datum úmrtí/ukončení aktivity:12.10.1998
Text
DíloLiteraturaArchiválie

Flosman, Oldřich,  skladatel, narozen 5. 4. 1925, Plzeň, zemřel 12. 10. 1998, Praha.
 
Na pražské konzervatoři studoval (1941–46) nejprve hru na harfu, poté hru na klarinet. Ve skladbě byl na konzervatoři žákem Karla Janečka (do 1946), na Akademii múzických umění v Praze Pavla Bořkovce (1946–50). Na AMU potom působil jako tajemník katedry skladby (1950–51). Už v době studií byl jedním z vedoucích uměleckých pracovníků Lidového souboru konzervatoře, v němž se tehdy sešlo několik nadaných mladých umělců s levicovým smýšlením (mimo jiné skladatel Radim Drejsl, choreografka Jiřina Mlíkovská a další). Flosman pak (společně s Lubomírem Železným)  úzce spolupracoval jako komponista a aranžér se skladatelem Radimem Drejslem na půdě Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, jehož se v roce 1960 sám stal uměleckým vedoucím a náčelníkem (do 1962). Pro AUS VN  napsal řadu skladeb. 1962–1977 byl ve svobodném povolání. V letech 1977–89 byl ředitelem Ochranného svazu autorského v Praze. Od roku 1972 až do 1989 působil  ve veřejných funkcích: byl členem Přípravného výboru a poté Ústředního výboru Svazu českých skladatelů a koncertních umělců a Svazu československých skladatelů, programové komise festivalu Pražské jaro, hlavním dramaturgem umělecké agentury Pragokoncert apod.
 
V prvé tvůrčí etapě (1949–69) byla jeho tvorba významně ovlivněna vzory Dmitrije Šostakoviče a Sergeje Prokofjeva a inspirací z folkloru; ve druhém období (1970–1998) dospěl k syntetičtějšímu hudebnímu jazyku, který byl opřen o výrazové prostředky evropské hudby prvé poloviny dvacátého století a resignoval na novější kompoziční přístupy; v tomto smyslu zůstala jeho velmi početná tvorba důsledně uzavřena v rámci konzervativnějšího hudebního myšlení, jak to v padesátých letech odpovídalo dobovému estetickému názoru. Pro osobitý hudební jazyk Flosmanových skladeb byla příznačná důsledná motivická práce s výraznými tématy. Jeho programní skladby byly v některých případech inspirovány mimohudebními podněty (taneční scény Partyzánka a Setkání, Ohně na horách, Kubánská předehra). Ráz Flosmanova hudebního projevu byl charakteristický optimistickým, někdy až ironizujícím výrazem.V době Flosmanova života byly jeho skladby často prováděny. Dosud (2007) se v koncertních programech objevují jeho skladby komorní, druhá symfonie a další. Vedle skladeb trvalejší hodnoty (například koncertantní skladba pro violu a orchestr Michelangelův kámen nebo kantáta Tři zastavení) jsou v soupisu jeho skladeb i díla méně významná, vzniklá často příležitostně z titulu společenské objednávky (Předehra pro dechové nástroje, orchestrální skladba Ohně na horách, kantáty Vojvoda Sámo, Vteřiny vítězství). Vděčně byly interprety i veřejností akceptovány jeho instrumentální koncerty, psané vesměs se znalostí specifických možností jednotlivých nástrojů (Michelangelův kámen, Koncert pro flétnu, Koncerty pro housle, z nichž druhý provedl poprvé belgický houslista André Gertler, Symfonie - koncert pro klavír, psaná pro amerického pianistu Leonarda Hokansona a další).  Flosman napsal rovněž několik operet, psal hudební doprovod ke krátkým i celovečerním filmům, hudbu k divadelním a rozhlasovým hrám, upravoval lidové písně, psal estrádní skladby, hudbu k celostátním spartakiádám, instruktivní skladby apod.
 
Flosmanova tvorba se za skladatelova života dočkala řady ocenění (Státní cena Klementa Gottwalda – 1974, vyznamenání Za zásluhy o výstavbu  – 1975, Řád práce – 1975, titul Zasloužilý umělec 1979, titul Národní umělec – 1985). Jeho díla byla hojně vydávána na gramofonových deskách i zařazována do programů interpretů i do pořadů rozhlasu a televize.
Dílo
Skladby komorní
Tři dětské skladby pro klavír (1951);
Sonáta pro harfu (1951);
Zbojnická sonatina pro klarinet a klavír (1952);
Sonáta pro housle a harfu (1952);
Zbojnická sonatina pro klarinet a klavír (1952);
Scherzo pro pět nástrojů (1954);
Větrné scherzo pro flétnu a harfu (1955);
Jesenická suita pro violu a klavír (1956);
Smyčcový kvartet č. 1 (1956);
Strašidelná suita pro nonet (1956);
2. dechový kvintet (1962);
Romance a větrné scherzo pro flétnu pro flétnu a harfu (1962);
Sen o houslích (1962);
Smyčcový kvartet č. 2 (1963);
Tři etudy pro smyčce a klavír (1965);
Koncertantní hudba pro dechový kvintet a komorní orchestr (1965);
Smyčcový kvartet č. 3 (1966);
2. nonet (1967);
Čtyři fugy pro klavír (1967);
Sonáta pro soprán a smyčce (1967);
Kvintet pro kytaru a smyčcové kvarteto (1969);
Sonáta pro dechové kvinteto a klavír (1970);
Komorní hudba pro flétnu, hoboj, housle,violu a violoncello (1971);
Sonáta pro housle, violoncello a klavír (1971);
Žert pro dvoje housle a klavír (1972);
Venkovská partita pro komorní orchestr (1976);
Sonatina pro flétnu a klavír (1979);
Concertino pro kytaru a smyčce (1979);
Symfonie–koncert pro klavír a orchestr (1979);
Hudba pro kontrabas a smyčcové kvarteto (1980);
Vodní hry pro varhany (1981);
Serenáda pro žesťové kvinteto (1981);
Symfonické hry pro basklarinet, klavír a orchestr (1983);
Hudba pro flétnu (Sonatina pro  altovou flétnu  a klavír nebo kytaru (1984);
Svatební tance pro Karla IV. pro klavír a komorní orchestr (1984);
Concerto grosso pro smyčcový kvartet a smyčcový orchestr (1985);
Zpěv lásky k životu (Sonatina pro violu a klavír) (1985);
Koncertantní serenáda pro housle a malý orchestr (1986);
Sonatina pro hoboj a klavír (1987);
Tři kytarové nálady (1988);
Klavírní kvintet (1988);
České a moravské národní písně pro zobcové flétny (1988);
Smyčcový kvartet č. 4 (1988);
Hudba pro violu a klavír (1989);
Rozhovory (Nonet č. 3) (1989);
Koledy pro dvoje housle (1990);
Šest národních písní pro dvoje housle a bass (violoncello) (1991);
Rozverné serenády pro hoboj, fagot a kytaru (1991);
Opera parodica pro smyčce (1991);
Karlovarské kasace pro pět lesních rohů (1991);
Vyznání pro pět violoncell (1991);
Tance obřadné pro flétnu, housle a  ioloncello (1991);
Partita per Papillon pro flétnu, hoboj a klavír (1993);
Variace na „Tancuj, tancuj“ pro flétnu, hoboj a klavír (1994);
Suita pro dvoje housle (1995);
Tři preludia a fugy pro flétnový soubor (1996);
Suita per saxofono contraalto e fiati (1996).
 
Skladby pro orchestr
Dvojkoncert pro harfu a klarinet (1950);
Vrtěná (1951);
Vrták (1954);
Koncert pro klarinet  (1954);
Valčík (1955);
Dva burleskní tance (1955);
Hry, dětská suita pro komorní orchestr (1955);
Concertino pro fagot a orchestr (1956);
Koncert č. 1 pro housle a orchestr (1958);
Tance pro harfu a smyčcový kvartet nebo orchestr (1961);
Sen o houslích (1962);
Kubánská předehra (1963);
Koncertantní hudba pro dechové kvinteto a orchestr (1965);
Koncert pro flétnu a orchestr (1969);
Koncert pro lesní roh a orchestr (1970);
Fugy pro smyčce (1970);
Koncert č. 2  pro housle a orchestr (1972);
Ohně na horách, symfonická předehra (1973);
Předehra pro dechové nástroje (1974);
Symfonie č. 2 (1974);
Vesnická partita (1975);
Michelangelův kámen pro violu a orchestr (1975);
Symfonické fugy pro orchestr (1977);
Rapsodie pro violoncello a orchestr (1977);
Symfonie – koncert pro klavír a orchestr (1979);
Concertino pro kytaru a smyčce (1979);
Fraternita (1980);
Filharmonické variace (1980);
Cesta, předehra pro velký orchestr (1984);
Symfonie č. 3 (1984);
Symfonické vyprávění (1987);
Koncert pro hoboj a orchestr (1989);
Hudba pro klavír a smyčce (1993).
 
Skladby vokální
Tři zastavení, kantáta pro sóla, dětský a smíšený sbor a orchestr na text Ericha Sojky (1960);
Pět madrigalů (1965);
Milostné variace pro baryton a klavír (1966);
Vojvoda Sámo, kantáta pro sóla, sbor a orchestr na text Alexeje Pludka (1970);
Second of Victory, kantáta pro mužský sbor a komorní soubor na text Josefa Štěpána (1972);
Vteřiny vítězství, kantáta (1973);
Dopisy tobě, čtyři písně na texty Marie Mauerové pro soprán, flétnu a klavír  (1973);
Maškary pro hlas, komorní soubor (nebo trubku a klavír) na texty lidové poezie (1973);
O květinách, čtyři dívčí sbory (1988);
Zbojnická romance pro tři sóla, smíšený sbor a klavír (1988);
Koncert na dvoře pro dětský sbor a klavír (1988);
Zpívání o milování, pět národních písní pro dívčí sbor (1988);
Písně do náruče pro soprán, violu a klavír (1989);
Ten dělá to a ten zas tohle, deset národních písní pro dětský sbor a kytaru (1989).
 
Skladby jevištní
Zavinil to Ferkl?, opereta (1953);
Setkání, taneční scéna (1953);
Vyznání, rozhlasová jednoaktovka (1953);
Ženich v kleci (1955);
Napálená Káča (1956);
Pierot a Kolombina, pantomima (1957);
Zverbovali šohajíčka, taneční scéna (1958);
Partyzánka, taneční scéna (1959);
Osolená pohádka.  Balet na motivy Boženy Němcové (libreto Ivo Havlů). (1982).
 
Hudba k filmům
Bylo nás deset, režie Anotnín Kachlík (1963);
Čas lásky a naděje, režie Antonín Kachlík (1976);
Náš dědek Josef, režie Antonín Kachlík (1976);
Na koho to slovo padne, režie Antonín Kachlík (1980);
Kouzelné dobrodružství, režie Antonín Kachlík (1982).
 
Ostatní skladby, úpravy apod.
Zbojnické písně (1951);
Slovenské lidové písně (1052);
Sovětské písně (1953);
Lidové písně a tance SSSR (1953);
Slovenský tanec (1953);
Písně ke hře Bdělý strážný (1954);
Hudba k celostátní spartakiádě (1955);
Hudba k celostátní spartakiádě (1960).
Literatura
I. Lexika
Matějček, Jan: Čeští skladatelé dneška (Tschechische Komponisten von heute) (Praha 1957).
ČSHS.
MEH.
ČSS.
 
II. Ostatní
Felix, Václav: Oldřich Flosman (Hudební rozhledy 12,  1960, č. 1, s. 7).
Kříž, Jaromír: Flosmanova symfonie (Hudební rozhledy  23, 1970, č. 2, s. 57).
Zapletal, Petar: Druhý houslový koncert Oldřicha Flosmana (Hudební rozhledy 27, 1974, č. 1, s. 39–41).
Skála, Pavel: Týden nové tvorby. Dvořáček, Matys, Flosman, Jirásek, Dřízga (Hudební rozhledy 27, 1974, č. 5, s. 197–199).
Zapletal, Petar: Padesát let Oldřicha Flosmana (Hudební rozhledy 28, 1975, č. 4, str. 176–178).
Smolka, Jaroslav: Týden nové tvorby. Válek, Flosman (Hudební rozhledy 28, 1975, č. 5, s. 196–198).
Zapletal, Petar: K tvorbě Oldřicha Flosmana. Nad Koncertinem pro kytaru a smyčce.
Archivalie
Rukopisy skladeb Oldřicha Flosmana jsou uloženy vesměs v archivu Nadace Český hudební fond, část je v  majetku jeho manželky Jany Flossmannové–Kolářové a syna Jiřího Flossmanna.  Tiskem vyšla jeho díla v Supraphonu (1. a 2. symfonie, 2. koncert pro housle, Rapsodie pro violoncello, Concertino pro kytaru a smyčce, Smyčcový kvartet č. 1, Sen o houslích, Sonáta pro dechový kvintet, Serenáda pro dechový kvintet, Vojvoda Sámo), v Pantonu (Tři etudy pro smyčce a klavír, Hudba pro dechový kvintet a komorní orchestr, Fugy pro smyčce, Venkovská partita, 1. koncert pro housle, Koncert pro lesní roh, Michelangelův kámen, Concertino pro kytaru a smyčce, Symfonie-koncert pro klavír a orchestr, Romance a Větrné scherzo pro flétnu a harfu, 2. dechový kvintet, 3. smyčcový kvartet, Čtyři fugy pro klavír, Sonáta pro housle, violoncello a klavír, Vodní hry pro varhany, Pět madrigalů), ve vydavatelství DILIA (jevištní skladby) a v Českém hudebním fondu (Kubánská předehra, Symfonie č. 1, Ohně na horách, Předehra pro dechové nástroje, Filharmonické variace, Concertino pro fagot, Koncert pro flétnu, Koncert pro lesní roh, Rapsodie pro violoncello, Concertino pro kytaru, Symfonické hry pro basklarinet, klavír a orchestr, Svatební tance Karla IV., 2. dechový kvintet, 2. a 3. smyčcový kvartet, Tři zastavení, Second of Victory,  Čtyři fugy pro klavír, 2. nonet, Komorní hudba pro flétnu, hoboj, housle, violu a violoncello, Sonatina pro flétnu a klavír, Pět madrigalů, Dopisy Tobě. Koncert pro hoboj a orchestr vydal Český rozhlas, Partitu per trio Papillon a Tři preludia a fugy pro flétnový soubor vydalo nakladatelství Zimmermann ve Frankfurtu n. M.  Na gramofonových deskách byly Flosmanovy skladby vydány firmami Supraphon a Panton.

Petar Zapletal
Datum poslední změny: 15.10.2007