Brod, Max
Charakteristika: Spisovatel, dramatik, libretista, překladatel a skladatel
Datum narození/zahájení aktivity:27.5.1884Praha
Datum úmrtí/ukončení aktivity:20.12.1968Tel-Aviv
Text
Brod, Max, spisovatel, dramatik, libretista, překladatel a skladatel, narozen 27. 5. 1884, Praha, zemřel 20. 12. 1968, Tel-Aviv.
A. Biografie
B. Literární a teoretické dílo, překlady libret
C. Skladatelské dílo
A. Biografie
Max Brod se narodil v pražské židovské rodině jako syn bankovního ředitele. V letech 1902–07 studoval práva na Karlově univerzitě a poté byl až do roku 1924 zaměstnán na pražském poštovním ředitelství. V roce 1924 se vzdal místa sekčního šéfa poštovního ředitelství, aby se stal kulturním referentem československé vlády. Byl také vynikajícím hudebním a divadelním kritikem, v letech 1929 až 1939 přispíval do pražských německých novin Prager Tageblatt a Prager Abendblatt. Brod se od mládí intenzivně zajímal o literaturu a hudbu. Brzy začal publikovat vlastní poezii, prózu i divadelní dramata. Od dětství hrál na klavír, později i komponoval. Před první světovou válkou si začal silně uvědomovat své židovské kořeny a stal se přívržencem sionistického hnutí Theodora Herzla. Po ustavení samostatného Československa byl jmenován viceprezidentem Židovské národní rady. V roce 1939 se mu podařilo dostat posledním vlakem před příchodem Němců z Československa do exilu. Usadil se v Palestině, kde do konce života působil jako dramaturg v izraelském státním divadle Habimah. Nadále komponoval, věnoval se literatuře, překládal a psal divadelní a hudební kritiky. Dnes je Brod znám především jako propagátor díla Franze Kafky, Leoše Janáčka a Jaroslava Haška.
B. Literární a teoretické dílo, překlady libret
Max Brod byl od počátku své literární činnosti úspěšným autorem. Za první publikovaný sborník veršů (1907) si vysloužil pochvalu Rilkeho, první román Schloss Nornepygge (Zámek Nornepygge, 1909) jej proslavil a kniha byla zejména v Německu vysoce oceněna jako významný příklad expresionismu. Úspěšný byl také jeho román Tycho Brahes Weg zu Tod (Tychonova Brahe cesta k Bohu, 1915). Za historický román Rëubeni, Fürst der Juden (Rëubeni, kníže židovské, 1925) dostal českou státní cenu. V jeho literárních pracích se objevovaly postavy charakteristické vysokou inteligencí, poznamenané však fyzickým handicapem, což byl odraz Brodovy vlastní zkušenosti, neboť celý život trpěl následky vážného onemocnění páteře, které jej postihlo v dětství.
Brod se přátelil s pražskými německými židovskými spisovateli, především Franzem Kafkou. Patřil k nejbližším osobám z Kafkova okruhu přátel, podporoval jej a povzbuzoval v jeho literární činnosti, pomáhal mu s publikováním. Později podal nejvýznamnější svědectví o Kafkově životě a díle, zahrnuté v životopisné monografii (Franz Kafka, 1937) a dalších studiích a článcích včetně autobiografických prací Streitbares Leben (Život plný bojů, 1960) a Der Prager Kreis (Pražský kruh, 1966). Brod zachránil většinu Kafkova díla před zničením, neboť se rozhodl nerespektovat jeho výslovné přání, dvakrát vyjádřené v písemné podobě, aby veškeré nevydané rukopisy po jeho smrti spálil. Brod však začal po Kafkově smrti v roce 1924 jeho dílo postupně vydávat, nejprve ve dvacátých letech romány a ve třicátých letech šest dalších svazků Kafkovy tvorby.
Brod se zasloužil také o propagaci díla Jaroslava Haška, neboť se přičinil o divadelní uvedení Dobrého vojáka Švejka v Berlíně. Pro českou hudbu jsou nejvýznamnější Brodovy zásluhy o propagaci díla Leoše Janáčka. V roce 1916 upozornil Josef Suk Broda na premiéru Její pastorkyně v Praze, na kterou poté Brod napsal nadšenou kritiku do Schaubühne. Na základě toho se na něj Janáček obrátil s prosbou, aby přeložil libreto opery do němčiny. Brod souhlasil a začalo tak dlouholeté přátelství, přičemž Brod byl později překladatelem libreta Káti Kabanové, Příhod lišky Bystroušky, Věci Makropulos a Z mrtvého domu a přeložil i Zápisník zmizelého, Čtveřici mužských sborů a Kašpara Ruckého. Janáček byl otevřený i Brodovým dramaturgickým návrhům a připomínkám, které vznikaly práci při překladech. Brod je také autorem první podstatné Janáčkovy monografie, která je významná i tím, že jsou v ní informace pocházející přímo od skladatele. Z dalších českých oper Brod přeložil Weinbergrova Švandu dudáka, přičemž přepsal první jednání a přiměl tak skladatele i k hudebním změnám. Přeložil do němčiny i některé Novákovy opery. Kromě toho byl Brod autorem i několika vlastních operních libret: Nana (pro M. Gurlitta), libreto podle Gogolovy povídky Nos (pro W. Kaufmanna) a Dan Hashomer (pro M. Lavryho).
V literární činnosti Brod pokračoval i v Tel-Avivu, publikoval hudební kritiky a články v Jedioth Chadashoth. Napsal Die Musik Israels (1951), kde pojednává o raném vývoji izraelské hudby a o prvcích židovské hudby ve tvorbě Mendelssohna a Mahlera. Také jeho poslední román prostupuje hudební tematika, Die Verkaufte Braut: der abenteuerliche Lebensroman des Textdichters Karel Sabina (Prodaná nevěsta: dobrodružný román ze života libretisty Karla Sabiny, 1962) je obhajobou Karla Sabiny.
C. Skladatelské dílo
Brod začal hrát ve věku šesti let na klavír, v roce 1904 se seznámil se skladatelem a dirigentem Adolfem Schreiberem a učil se u něj kompozici. Schreiber později napsal scénickou hudbu k některým raným Brodovým divadelním hrám. Po Schreiberově sebevraždě Brod vydal několik jeho písní a napsal jeho životopis. Brod začal komponovat v roce 1900 a své dílo uspořádal celkem do 38 opusů. Jeho lyrickou, převážně vokální tvorbu lze rozdělit do dvou tvůrčích period, před a po odchodu do Palestiny. V některých skladbách, které vznikly ještě v Evropě, je patrný vliv české hudby, ale po odchodu do Tel-Avivu začal, podobně jako někteří další skladatelé, hledat spojení evropské a orientální hudební tradice. Vznikl tak styl, který Brod nazýval mediterrání a je patrný např. ve suitě La Méditerannée pro klavír nebo v Zwei israelische Bauerntänze. Na hebrejských kantilénách je založeno Requeim hebraicum, které Brod napsal na památku své manželky. Většina Brodových kompozic byla publikována Univeral Edition Wien a v Israeli Music Publications.
Dílo
I. Dílo literární a teoretické
Schloss Nornepygge (Berlín, 1908).
Tycho Brahes Weg zu Gott (Mnichov, 1915).
Adolf Schreiber: Ein Musikerschicksal (Berlín, 1921).
Sternenhimmel Musik-und Theatererlebnisse (Praha/Mnichov, 1923).
Leoš Janáček: život a dílo (Praha, 1924).
Rëubeni, Fürst der Juden (1925).
Franz Kafka, eine Biographie (1937).
Die Musik Israels (Tel-Aviv, 1951).
Die letzten vier Jahre (sborník Tschechische Komponisten, Musik der Zeit 8, Bonn 1954, Boosey & Hawkes).
Gustav Mahler: Beispiel einer deutsch-jüdischen Symbiose (Frankfurt, 1961).
Streitbares Leben. Autobiographie (Mnichov, 1960).
Die Verkaufte Braut: der abenteuerliche Lebensroman des Textdichters Karel Sabina (Mnichov, 1962).
II. Dílo hudební (výběr)
Vokální
Requiem hebraicum (Shin Shalom), op. 20 (baryton, klavír nebo orchestr).
Písně
Tagebuch in Liedern (Frühe Klange), (G. E. Lessing, O. J. Bierbaum, H. Heine, M. Brod, H. Salus), (19 písní, op. 2, 1903–10).
11 Goethe Lieder (op. 4, 1901–10).
4 Lieder (W. Shakespeare), (op. 5, 1901–10).
4 Lieder (J.W. von Goethe, G. Flaubert, F. von Schiller, Anon. Psalm 126), (op. 10, 1908–21, rev. 1953).
8 Lieder aus den „Chinesisch-Deutsches Jahres-und-Tageszeiten“ von Johann Wolfgang von Goethe (op. 32, 1949).
Tod und Paradies. Zwei Lieder nach Texten von Franz Kafka (op. 35, 1951, pro orchestr 1952
46 dalších písní).
Scénická hudba
Die Höhe des Gefühls (op. 14 [M. Brod], 1912).
Die Fälscher (op. 15a [M. Brod], 1922).
Eine Königin Ester (op. 15b [M. Brod], 1918).
Orchestrální
2 Israelische Bauerntänze (op. 30, pro orchestr).
Komorní
Sonata (op. 11, pro housle a klavír).
Élégie dramatique (klavírní kvintet , op. 33).
Klavírní
Schlägt vom Hradschin die Uhr (Hradčanské hodiny). Variationen über ein tschechisches Volkslied (op. 12, 1916).
Elegie auf den Tod eines Freundes (Max Bäumel) (op. 13, 1908).
Aphorismen (op. 17, 1938–39).
Sonatine (op. 18).
Sonata č. 2 (op. 23).
La Méditerannée (op. 28).
Unseren Toten (op. 29).
Hayishuv suita (op. 34).
LiteraturaI. Lexika
Grove (J. Tyrrell).
MGG (Matthias Henke).
ČSHS.
II. Ostatní
Korespondence Leoše Janáčka s Maxem Brodem. Editoři J. Racek, A. Rektorys (Praha, 1953).
Cohen, Y: Das mus. Oeuvre von Max Brod. Erste Veröffentlichung des vollständigen Verzeichnisses seiner Kompositionen (in H. Gold 1969 [s. Lit.], s. 284–287).
Max Brod: Ein Gedenbuch, (1884-1968) Editor H. Gold (Tel-Aviv, 1969).
Wessling, B.W.: Max Brod: Ein Portret (Stuttgart, 1969).
Hilmar, E.: Ergenzungen zum Briefwechsel Janáček/Brod und Dokumente zum musikalischen Wirken des Dichter-Komponisten Brod’. Festschrift Othmar Wessely , ed. M. Angerer a další (Tutzing, 1982, s. 253–64).
Susskind, C.: Janáček and Brod (New Haven, CT a Londýn, 1985).
Jost, P.: “Max Brods Kafka-Vertonungen Tod und Paradies op. 35” (Archiv für Musikzeitschrift, xliv, 1987, s. 282–305).
Shaked, Y.: Max Brod a hudba (Hudební rozhledy, 1991, s. 454–458).
Tyrrell, J.: Janáček’s operas: a Documentary Account (Londýn, 1992).
Vysloužilová, V.: Max Brod als Übersetzer und Librettist. Der jüdische Beitrag zur Musikgeschichte Böhmens und Mährens (Regensburg, 1992, s. 25–37).
Ludvová, J.: Hudební texty v překladech Maxe Broda. Die Verwandlung: Věstník Společnosti Franze Kafky (1995), no. 1, s. 22–5).
Veselý, Radek. Max Brod. Maskil [online], prosinec 2008, roč. 8, čís. 3 [cit. 2011-1-22], (s. 16–17).
Bartoš, Josef; Kovářová, Stanislava; Trapl, Miloš. Osobnosti českých dějin. (Olomouc : Alda, 1995. Kapitola Brod Max, s. 33).
Horáčková, Květoslava: Janáčkovy opery v překladech Maxe Broda (JAMU Brno, 2007).
Tyrrell, John: Janáček: Years of a life. Vol. 1: (1854–1914), The Lonely Blackbird;. Vol. 2: (1914–28), Tsar of the Forest. Faber & Faber, London 2006, 2007.
Jiří Zahrádka
Datum poslední změny: 6.12.2011