Český hudební slovník osob a institucí

Domanínská, Libuše

Domanínská, Libuše (Vyčichlová, roz. Klobásková), pěvkyně-sopranistka, narozena 4. 7. 1924, Brno, zemřela 2. 2. 2021, Hodonín.

Pěvecky na sebe upozornila již v dětském věku. Zpívala v dětském pěveckém sboru Obce legionářské v Košicích (jako sólistka tohoto sboru zazpívala v roce 1934 prezidentu Masarykovi v Lánech k narozeninám). V roce 1940 začala studovat na brněnské konzervatoři zpěv pod vedením Hany Pírkové. Roku 1943 byla totálně nasazena v rakouském Neukirchenu a studium na konzervatoři ukončila až v roce 1946 u Bohumila Soběského. Od roku 1945 působila v brněnské opeře, kde debutovala rolí Blaženky (Smetanovo Tajemství). Zvolila si umělecké jméno Libuše Domanínská, podle jihomoravské vsi, k níž měla silný citový vztah. Její pěvecký talent dále umělecky dotvářela Marie Řezníčková. V Brně ztvárnila mladá sopranistka zhruba 40 rolí a odehrála na 800 představení. Vynikla v operách Antonína Dvořáka (Terinka v Jakobínovi, Rusalka, Xenie Borisovna v Dimitriji), Bedřicha Smetany (Blaženka v Tajemství, Mařenka v Prodané nevěstě, Krasava v Libuši), zejména však v operách Janáčkových (Jenůfa v Její pastorkyni, Zlatohříbek v Lišce Bystroušce, Káťa Kabanová).

V roce 1955 se stala sólistkou opery Národního divadla v Praze, kde působila až do roku 1990. Vytvořila zde na šedesát operních rolí. Jejími pěveckými partnery byli např. Beno Blachut nebo Eduard Haken. Nadále však pravidelně hostovala v Brně i v jiných českých a slovenských městech. Mnohokrát zpívala na zahraničních pódiích – od roku 1958 byla stálým hostem vídeňské Volksoper, vystupovala v Moskvě (1955), Berlíně (1956), Bruselu (1958), Amsterdamu, Rotterdamu a Haagu (1959), Helsinkách (1960), Edinburgu (1964), Barceloně (1965) nebo Buenos Aires (1968). Neméně významná byla její koncertní činnost. Zpívala oratoria, kantáty, písně Janáčka, Dvořáka, Beethovena nebo Schuberta. Janáčkovu Glagolskou mši zpívala v mnoha evropských zemích. Premiérově uvedla několik písňových cyklů českých a slovenských skladatelů, z nichž někteří jí své kompozice věnovali (Miroslav Barvík, Zdeněk Blažek, Richard Kozderka). Během své pěvecké kariéry vytvořila velké množství rozhlasových i gramofonových nahrávek. Objevila se i na filmovém plátně (film Pět holek na krku 1967). Roku 1996 získala cenu Thálie za celoživotní mistrovství.