Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Semerák, Oldřich

Tisk


Charakteristika: Skladatel a hudební pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:25.10.1932
Text
DíloLiteratura

Semerák, Oldřich, skladatel a hudební pedagog, narozen 25. 10. 1932, Stolín (okr. Náchod).

1947–48 studoval v Ústavu moderních řečí, 1948–52 na průmyslové škole.V letech 1952–58 studoval na konzervatoři v Brně u Františka Suchého kompozici, u Josefa Smékala hru na pozoun. 1960–61 byl členem orchestru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, 1961–73 Karlovarského symfonického orchestru, současně 1966–67 byl posluchačem UJEP v Brně (obor hudební věda), 1967–71 pokračoval ve studiu skladby u Emila Hlobila a Karla Janečka na Akademii múzických umění v Praze (MgA. 1999). V letech 1973–75 byl zástupcem ředitele, 1975–77 ředitelem Lidové školy umění v Karlových Varech a zároveň pedagogem na plzeňské konzervatoři, od 1977 učil skladbu a hudebně-teoretické předměty na pražské konzervatoři (dosud, 2007), v letech 1983–1990 byl zástupcem ředitele. Jeho žáky byli mimo jiné Libor Dřevikovský, Josef Marek, Radek Rejšek, Ondřej Kukal, Martin Smolka, Jiří Bárta, Hana Maryšková, Miloš Havlík, Jaroslav Svěcený, Vratislav Kříž, Ondřej Štochl a další.

Větší část Semerákovy skladatelské tvorby, založené na volné atonalitě, je věnována instrumentální hudbě; v průběhu šedesátých let využíval principu dodekafonie a aleatoriky. Od počátku sedmdesátých let pracoval v krajské organizaci Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, od roku 1991 ve Společnosti skladatelů (AHUV) a ve výboru sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost. Semerákovy skladby se dočkaly společenského ocenění (mimo jiné druhá cena Československého rozhlasu za Mládežnické leporelo – 1973, čestné uznání z Festivalu vokální hudby v Jihlavě za skladbu Pozdrav zemi – 1977 atd.); vydalo je nakladatelství Alliance Publications, Sinsinawa, dále Panton a Český hudební fond. Rukopisy Semerákových skladeb jsou uloženy v Archivu Nadace ČHF a u autora.

Semerák se příležitostně uplatnil i jako autor textů o hudbě: mimo jiné Paralely – Netradiční cesty hudebního a výtvarného umění 20. století (Komenium, Praha 1986), Nauka o hudebních formách (učební texty, Edice Pražské konzervatoře, 2003), Kompoziční metody 20. století (Edice Pražské konzervatoře, 2003) a jiné.
Dílo
I. Dílo hudební (výběr)

Skladby komorní
Barokní invence dvouhlasá (1955);
Malá svita pro klavír (1956);
Variace pro trombon a klavír (1957);
Preludium, kánon a fuga pro flétnu, hoboj, klarinet a fagot (1968);
Tři fugy pro žestě (1957–61);
Sonata giocosa („Radostná“) pro housle a violoncello (1958–65);
Komorní hudba I. pro pět hráčů (1965);
Dialogue des timbres pro flétnu a fagot (1975);
Sonáta pro klavír (1968);
smyčcový kvartet (1969);
Kammermusik II für „GROEP ´69“ (1972);
Komorní hudba III pro šest hráčů (1974);
smyčcový kvartet (1974);
Žesťový kvintet (1978);
Trialogy pro flétnu violoncello a klavír (1980);
Romantické variace pro pozoun a klavír (1981);
Quintetto semplice per fl., ob., clar., cor., fg. (1983);
Hudba pro kvarteto (1984);
Sonata pro akordeon (1984);
Tři věty pro saxofonové kvarteto (1986);
Preludium, chorál a fuga pro varhany (1989);
Tricinium pro housle, violoncello a klavír (1996);
Rondo pro dvanáct žesťových nástrojů (2007).

Skladby pro orchestr
Symfonie č. 1 (1970);
Symfonie č. 2 (1971);
Mládežnické leporelo (1972);
Preludio eroico, předehra pro velký orchestr (1974);
Osvobození, pochod pro dechový orchestr (1975).

Skladby vokální
Vějíř Boženy Němcové, cyklus písní pro vyšší hlas a klavír (1957);
Tři lidové písně pro ženský sbor, flétnu a klavír (1972);
Říkanky pro dětský sbor a klavír (1974);
Pozdrav zemi, smíšený sbor (1976).


II. Dílo literární (výběr)

Paralely – Netradiční cesty hudebního a výtvarného umění 20. století (Komenium, Praha 1986);
Nauka o hudebních formách (učební texty, Edice Pražské konzervatoře, 2003);
Kompoziční metody 20. století (Edice Pražské konzervatoře, 2003).
Literatura
I. Lexika
International Who´s who in Music, Cambridge 1975.
Čeští skladatelé současnosti. Panton, Praha 1985.
Malá československá encyklopedie, Praha 1987.
Československý biografický slovník, Praha 1999.

II. Ostatní
Šp: Zní hudba dneška (Pravda, Plzeň 22. 1. 1967).
Skála, Pavel: Absolventský koncert katedry skladby (Hudební rozhledy 24, 1971, č. 8, s. 348).
Špelda, Antonín: Třetí přehlídka západočeské tvorby. (Hudební rozhledy 24, 1971, č. 12. s. 539).
Špelda, Antonín: Západočeští skladatelé 1977–78  (S. 25–28).
Havlík Jaromír: Týden nové tvorby 1980  (Hudební rozhledy 33, 1980, č. 5, s. 80).
Špelda, Antonín: Padesátiny Oldřicha Semeráka Pravda, Plzeň 22. 10. 1982).
Šp: Úspěšný tvůrčí vývoj (Pravda. Plzeň 22. 10. 1984).
Špelda, Antonín: Z koncertní Plzně. (Hudební rozhledy 39, 1986, č. 1, s. 24).
Mlejnek, Karel: Skladatel týdne – Oldřich Semerák (Týdeník Rozhlas č. 43, 1992).
Šmolík, Jan: Dny soudobé hudby (Hudební rozhledy  47, 1994, č. 5, s. 5).
Mlejnek, Karel: Oldřich Semerák – 65 let. (Týdeník Rozhlas 23. 10. 1997).

Petar Zapletal
Datum poslední změny: 10.10.2007