Český hudební slovník osob a institucí

Jiránek, František

Jiránek, František (psán také Gyranek, Giranek, Giraneck, Antonín), skladatel, houslista, narozen 24. 7. 1698, Lomnice nad Popelkou, zemřel 1778, Drážďany.

Přesné datum narození Františka Jiránka je známo díky dochovanému zápisu v matrice fary v Lomnici nad Popelkou. Z dalších dokumentů lze také vyčíst, že jeho rodiče byli přinejmenším již druhou generací tohoto rodu žijícího v Lomnici a otec byl patrně hospodářem na malém gruntu.

O dětství ani vzdělání skladatele nejsou doloženy žádné informace, muzikolog Václav Kapsa se domnívá, že patrně nebyl ani žákem od Lomnice nepříliš vzdáleného jičínského jezuitského gymnázia, protože zdejší knihy žáků jeho jméno neuvádějí. První zprávy o jeho životě se pojí až s jeho přítomností u dvora hraběte Václava Morzina. Poprvé zde jeho jméno figuruje v účtech z roku 1718, kdy je označen jako „Page Gyranek“, tedy patrně patřil k blízkým služebníkům hraběte. Se stejným označením se objevuje také o tři roky později.

V letech 1724 a 1725 pobýval v Itálii, což dokládá účetní kniha hraběte Morzina. Zde uvedené záznamy dokumentují zasílání různých peněžních částek Jiránkovi přímo do Benátek, kde se s největší pravděpodobností školil u samotného Antonia Vivaldiho. Ten pro Morzina působil jako „maestro di musica in Italia“. Z účtů plyne, že Jiránek pobýval na náklady hraběte v Itálii přinejmenším do poloviny roku 1726. Žádné bližší informace o průběhu jeho benátského školení nejsou známy, ač jeho blízký kontakt s Vivaldim a jeho kompozičním stylem dokládá dobová záměna dvou Vivaldiho koncertů za Jiránkovy.

Po návratu z Itálie fungoval Jiránek nadále u Morzina a po nějakou dobu bydlel v domě dalšího člena hraběcí kapely, fagotisty Antonína Mösera. Ve stejné době také snad získal od hraběte propuštění ze služby (není jisté, že byl skutečně poddaným) a oženil se Annou Dorotou. Jako svobodní byli oba uvedeni v matrice při křtu prvorozeného syna Františka Pavla 27. ledna roku 1728. Syn po dvou měsících zemřel a podobně se vedlo o rok a půl později dceři Marii Anně. Další zápis v malostranské matrice narozených dokládá křest Marie Anny Dorothey 29. ledna 1731, otec byl podobně jako ve všech předchozích matričních zápisech označen jako „musicus apud Ill. D. Comitem Wenc. Morzin“. Poslední stopa Jiránkovy rodiny a jeho pražského pobytu je z roku 1738, kdy ve věku 35 let zemřela jeho žena.

Václavu Kapsovi se podařilo doložit další Jiránkův pobyt, a to od počátku 40. let v Drážďanech. Zde byl v letech 1742–63 členem soukromé kapely hraběte Heinricha von  Brühla. Na základě výše platu, který činil 500 tolarů a Jiránek tak byl nejlépe placeným členem kapely, lze usuzovat, že se patrně dělil o funkci s houslistou Christinanem Friedrichem Hornem, jenž byl koncertním mistrem.

V roce 1763 zemřel hrabě Brühl a dvorní kapela byla rozpuštěna. Další Jiránkovy osudy nejsou známy. Neví se ani, kdy se podruhé oženil, ačkoliv se mu v Drážďanech narodilo osm dětí. Posledním doložitelným záznamem je datum úmrtí v roce 1778.

Poněkud problematická je otázka identity dalších skladatelů známých pod jménem Jiránek. V různých hudebních slovnících figuruje skladatel a houslista jménem Antonín Jiránek. Ulrike Kollmar ve své práci vyjádřila domněnku, že se jedná o skladatele totožného s Františkem Jiránkem a tento fakt poté potvrdil i Václav Kapsa. Jméno Antonín Jiránek poprvé přináší ve svém lexikonu Dlabač, který ovšem patrně chybně ztotožnil Jiránka s jedním ze členů náboženského bratrstva sv. Barbory při kostele sv. Mikuláše na Malé Straně. Chybu naznačují i rukopisy dochovaných Jiránkových skladeb, o nichž se v příslušném hesle o Jiránkovi Dlabač zmiňuje. V žádném z těchto pramenů se jméno Antonín neobjevuje, zato je zde pětkrát uvedeno jméno František, případně Giovanne (Johann, Jan).

Jiránkova tvorba sestává výhradně z instrumentálních skladeb, přičemž převažují sólové koncerty. Vedle virtuózních skladeb pro housle se v jeho díle objevuje mnoho náročných koncertů pro fagot a hoboj, tedy nejvíce exponované nástroje Morzinovy kapely. V jeho tvorbě lze sledovat dvě stylové vrstvy. Starší, kam patří zvláště sólové koncerty, jejichž podoba prozrazuje skladatelovo školení v Itálii a zkušenosti nabyté v Morzinově kapele, a novější, ve které převládá galantní styl, reprezentovaný triovými sonátami a sinfoniemi.