Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Bláha-Mikeš, Záboj

Tisk


Charakteristika: skladatel, redaktor a organizátor hudebního života

Datum narození/zahájení aktivity:22.11.1887
Datum úmrtí/ukončení aktivity:3.4.1957
Text
DíloLiteratura

Bláha-Mikeš, Záboj, skladatel, redaktor a organizátor hudebního života, narozen 22. 11. 1887, Praha, zemřel 3. 4. 1957, tamtéž.

 

V Praze vystudoval reálnou školu a potom České vysoké učení technické (1898─1912). Souběžně se vzdělával ve hře na klavír u Adolfa Mikeše a ve skladbě u Františka Spilky a Vítězslava Nováka (1911─15 a 1918─20; studium přerušil kvůli vojenské službě 1915─17). Již za studií působil jako klavírní doprovazeč houslistů Emanuela Ondříčka a Pepy Bartoně (1907─13). Po návratu z vojny se začal angažovat v organizaci pražského hudebního života, začal také komponovat a učit hudbu. Byl jedním ze zakladatelů společensko-kulturní revue Přítomnost, spoluzakladatelem a předsedou České hudební společnosti, organizoval hudební večery Osvětového sboru na pražském Smíchově, propagoval hudbu v lidovýchovném ústavu, byl členem různých kulturních spolků. Pracoval jako hudební referent časopisů Osvětové rozhledy (1921─30), Ilustrovaný legionářský zpravodaj (1931─33) a Hlas národní obrany (1931─33). Mezi lety 1930─39 redigoval časopis Česká hudba, který se snažil inovovat a založil zde edice Dobrá tvorba novodobá a Kuriosity. Do České hudby psal i vlastní studie (například o Leoši Janáčkovi, Ludvíku Čelanském či Vítězslavu Novákovi). Dále byl redaktorem periodik Zvon (1934─36) a Umělec (1945─46). V osmém dílu desetidílné Československé vlastivědy (1935) uveřejnil své stati o hudebním životě v Čechách. Jeho příspěvky jsou i ve Věstníku pěveckém a hudebním či ve sborníku Poznání (1938). Vydal studii Michelangelo a Beethoven (1939, Kutná Hora) a přeložil dílo Romaina Rollanda Hudebníkova cesta do minulosti (Praha 1946). V pozůstalosti má ještě několik dalších překladů i autorských prací. Jako skladatel byl sice Novákův žák, ale jeho styl má blíže k Foerstrovi, s nímž má společný lyrický a meditativní charakter kompozic a důraz na vokální tvorbu (písně, sbory, melodramy). Mnoho jeho sborů se dočkalo veřejného provedení v podání významných pěveckých těles (pražský sbor Smetana, vinohradský Hlahol, Pěvecké sdružení moravských učitelů, Pěvecké sdružení pražských učitelek).


Dílo

Dílo hudební:

 

Písně

Japonské písně op. 1 (1914, provedeny v Praze 1919, vydala Česká hudební společnost).

Biblické písně op. 2 (1914, provedeny v Praze 1919).

Nocturna op. 3 (1914, provedeny v Praze 1919, cena České akademie věd a umění 1915).

Písně na slova lidové poesie op. 7 (1915, písně cikánské, slovácké, exotické, provedeny v Praze 1919, vyšly v České hudbě 1931).

Písně ticha op. 8 (1918, provedeny v Praze 1919).

Milostné písně op. 9 (1918, provedeny v Praze 1919 a 1922, vyšly v edici Odkaz).

Veselá láska op. 10 (1918, provedeny v Praze 1919, vyšly v České hudbě 1933 v edici Dobrá tvorba novodobá).

Hovory se smrtí op. 12 (1919, provedeny 1920).

Na zaváté cestě op. 15 (1921, provedeno v Praze téhož roku).

Pět lidových písní op. 19.

Dvě exotické písně (1932, vyšly v České hudbě 1933 v edici Kuriosity).

Balada o matčině srdci op. 26 (1944).

Kytice op. 29 (1949).

Písně na slova Svatopluka Čecha op. 30 (1949).

Dvojzpěvy na lidové texty op. 32 (1949).

Písně a říkadla op. 33 (1949).

Písně op. 39 (1955).

 

Sbory

3 mužské a 3 ženské sbory op. 6 (1914).

Píseň Šalamounova op. 13 (ženský sbor, 1920, proveden v Praze 1921 Pěveckým sdružením pražských učitelek).

Žena op. 17 (ženský sbor, 1927, proveden v Praze téhož roku a 1937, vyšlo v Hudební edici).

Člověk op. 18 (mužský sbor se sopránovým sólem, 1927, proveden v Praze 1929).

Matka op. 21 (smíšený sbor, 1929, proveden v Praze 1931, vyšlo v České hudbě 1939 v edici Dobrá tvorba novodobá).

Za zemi krásnou, zemi milovanou op. 37 (mužský sbor, 1951).

 

Kantáty

Tulácké srdce op. 20 (1927 a 1929, revize 1932 a 1942).

Stabat Mater op. 23 (1941).

Vodník op. 24 (1942 a 1949, provedeny ukázky 1944 v Praze).

Země Vladislava Vančury op. 31 (1941).

Oratorium o lásce a míru op. 34 (1950).

 

Melodramy

Přibývající měsíc op. 14 (1921, provedeno v Praze 1927).

Velký pátek op. 16 (1926, provedeno v Praze 1927, vyšlo v České hudbě 1932 v edici Dobrá tvorba novodobá).

Balady o smrti op. 22 (1942, provedeno v Praze 1944).

Zelený vítěz op. 35 (1950)     .

Lilie op. 46 (1953).

 

Klavírní skladby

Nocturna op. 5 (provedeno v Praze 1920).

Vise op. 11 (balada, 1920, provedeno v Praze 1921).

Intimní suita op. 25 (1944, provedeno v Praze téhož roku).

V zahradách dětství op. 27 (1945).

Valčíky op. 41 (1952, provedeno v ostravském rozhlase 1953).

České tance op. 42, 43 a 44 (1952, částečně provedeno v Praze 1953).

 

Komorní skladby

Suita ve starém slohu pro smyčcový orchestr op. 4 (1914, provedeno téhož roku).

Suita pro hoboj a klavír op. 36 (1950).

Sonatina quasi sonata pro hoboj a klavír op. 45 (1953).

Literatura

I. Lexika

PHSN.

ČSHS.

Vošahlíková, Pavla a kol.:  Biografický slovník českých zemí (Praha 2006, s. 534).

 

II. Ostatní

Bláha-Mikeš Záboj (Hudební rozhledy 3, 1926─27, s. 164; také 10, 1957, s. 348).

Přítomnost (1928, s. 4).

Česká hudba (34, 1930─31, s. 130, také 35, 1931─32, s. 240).

Věstník pěvecký a hudební (37, 1933, s. 155).

Cyril (70, 1947, s. 110).

Tempo (20, 1947─48, s. 113).

Hudební výchova (5, 1957, s. 101).

 

Klára Kolofíková

Datum poslední změny: 10.6.2015