Český hudební slovník osob a institucí

Společnost Leoše Janáčka

Společnost Leoše Janáčka (Mezinárodní společnost Leoše Janáčka), spolek, zahájení činnosti 14. 6. 1934, Brno.

Stanovy Společnosti Leoše Janáčka (dále SLJ) byly formulovány už roku 1929, tehdy pod jménem Janáčkova společnost v Brně. Ustavující schůze SLJ se konala až 14. 6. 1934, v aule Masarykovy univerzity, tehdy na ulici Sirotčí 7. Členy tehdejšího přípravného výboru byli Vladimír Helfert, František Kadlčík, Jan Kunc, Jaroslav Raab, Roman Rössel a František Weyer.

Záměrem spolku byla především realizace pomníku Leoše Janáčka v Brně a uctění jeho památky pamětními deskami i na jiných místech. Dále si SLJ kladla za cíl získávat, sdružovat a vydávat janáčkovské prameny, podporovat bádání o životě a díle Leoše Janáčka, pečovat o vydání skladatelského a literárního díla Leoše Janáčka, usilovat o rozšíření znalosti Janáčkova díla pořádáním koncertů a divadelních představení, výstav, přednášek a rozhlasových vysílání. V předsednictví společnosti se vystřídali Vladimír Helfert (1934–43), Jan Kunc (1943–46), Jaroslav Kvapil, v jednatelství Jaroslav Raab a Vincenc Straka.

Primárním účelem SLJ bylo postavení pomníku, ostatní úkoly měly být uskutečněny až po jeho realizaci. Společnost dostala pro instalaci pomníku darem od města Brna místo před dnešním Mahenovým divadlem, avšak do realizace nepříznivě zasáhla okupace a válka. Aktivita spolku byla značně oslabena vlivem válečných událostí a především úmrtím svého iniciátora a prvního předsedy Vladimíra Helferta. Po roce 1945 již SLJ existovala spíše jen formálně a kolem roku 1948 se její stopy vytrácejí. Socha Leoše Janáčka byla postavena až v roce 1975 u budovy Janáčkova divadla, jejími autory jsou Stanislav Hanzl, Otakar Oplatek a Vilém Zavřel.

Snahy o obnovení SLJ se objevily při mezinárodním sympoziu věnovaném Janáčkovu opernímu dílu, které se konalo v říjnu 1965 v Brně. Ideje na vzkříšení spolku se ujali Helfertovi žáci Ludvík Kundera, Jan Racek, Bohumír Štědroň a představitelé mladší generace janáčkovských badatelů. Činnost společnosti se však nepodařilo rozvinout, zůstalo pouze u vydání sborníku ze sympozia Acta Janáčkina I (Brno 1968) v redakci Theodory Strakové. Fakticky se podařilo obnovit SLJ až v roce 1977, a to pod hlavičkou České hudební společnosti (SLJ se tak stala jedním z 22 zájmových sdružení působících v organizační struktuře České hudební společnosti). Ustavující akt se konal v Ostravě 1. 6. 1977 v předvečer 1. ročníku ostravských muzikologických konferencí Janáčkiana za přítomnosti tehdy posledního žijícího Janáčkova žáka Gustava Pivoňky (1895–1977), představitelů České hudební společnosti a brněnských i ostravských hudebních a vzdělávacích institucí. Předsedou SLJ byl zvolen muzikolog Jiří Vysloužil. 

Nová SLJ sídlící v Brně měla v rámci České republiky tyto odbočky – Praha, Brno, Ostrava, Teplice v Čechách a Plzeň. Soustřeďovala se zejména na propagaci díla Leoše Janáčka v menších místech mimo hlavní kulturní centra a na získávání dalších zájemců o interpretaci jeho díla. Rozvíjela spolupráci se zahraničními janáčkovskými spolky (Mouvement Janáček, Leoš Janáček Gessellschaft), pořádala mezinárodní konference a zaměřovala se rovněž na prohloubení výzkumného zájmu o život a dílo skladatele, jejímž výstupem měla být monografie Leoše Janáčka (např. uspořádáním diskusních panelů na konferenci Janáčkiana /Ostrava 1981/ či seminářů „Janáčkovská monografie – představy a realita“ (Brno 1982), „Metodika analýzy Janáčkova díla“ (Brno 1983). Bylo vydáno několik sborníků Acta Janáčkiana, které soustřeďují důležité studie českých a zahraničních janáčkovských badatelů, pro vhodnou popularizaci Janáčka třeba i dalších publikací (např. Janáček a Hukvaldy). SLJ se podílela také na formulování podnětů k souborné kritické edici Janáčkova díla. Po roce 1989 však aktivity SLJ značně zeslábly a ta pak nadále existovala spíše jen formálně.

Další pokus o obnovení činnosti SLJ se objevil na přelomu tisíciletí v souvislosti s blížícím se dvojitým janáčkovským výročím připadajícím na rok 2004, a to 150. výročí Janáčkova narození a 100. výročí světové premiéry opery Její pastorkyňa. Název spolku byl rozšířen na Mezinárodní společnost Leoše Janáčka, zaregistrován byl 2. 2. 2000. Předsedou společnosti se stal brněnský muzikolog Jiří Fukač. Společnost získala za členy množství českých i zahraničních osobností a reprezentantů řady hudebních institucí, přispěla k formulování koncepce oslav v janáčkovském jubilejním roce a navázala spolupráci s aktivními zahraničními janáčkovskými spolky. Aktivity spolku však postupně slábly, v současné době Mezinárodní společnost Leoše Janáčka nevyvíjí žádnou činnost.