Český hudební slovník osob a institucí

Eliška, Radomil

Eliška, Radomil, dirigent, narozen 6. 4. 1931, Podbořany (u Žatce), zemřel 1. 9. 2019, Praha.

Studoval na reálném gymnáziu v Litoměřicích (maturita roku 1950). Hudební vzdělání získal nejprve v Havlíčkově Brodě v letech 1941–45 u L. Čelenského (housle a klavír) a v Litoměřicích v letech 1945–50 u Václava Neděly (housle). Ve školním roce 1950/51 absolvoval abiturientský kurs na brněnské JAMU, kde byli jeho učiteli dirigenti František Stupka a Bohumír Liška, z dalších osobností pak například Vilém Petrželka a Gracian Černušák. Mezi léty 1951–56 pokračoval na JAMU již jako řádný student u Břetislava Bakaly, Antonína Balatky, Josefa Veselky a Viléma Steinmana. Pod vedením Julia Remeše vykonal roku 1953 státní zkoušku z houslí. Na svém absolventském koncertě v roce 1955 řídil Perníkovou chaloupku od Engelberta Humperdincka (operní představení JAMU) a II. symfonii Zdeňka Fibicha (s brněnským symfonickým rozhlasovým orchestrem).

Od roku 1953 byl dirigentem souboru Radost v Brně a od roku 1955 též jeho uměleckým vedoucím. Mezi léty 1956–60 působil jako dirigent Československého státního souboru písní a tanců v Praze, následovala funkce dirigenta v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (1960–69). Roku 1960 se stal šéfdirigentem Karlovarského symfonického orchestru (1970–80 byl zároveň jeho ředitelem) a vydržel zde až do roku 1990. V letech 1991–96 byl šéfdirigentem Západočeského symfonického orchestru v Mariánských Lázních.

Za svou dirigentskou činnost byl Radomil Eliška mnohokrát oceněn. Ministrem kultury mu byla udělena medaile Bedřicha Smetany (v letech 1974 a 1984), medaile Leoše Janáčka (v letech 1978 a 1985) a medaile Wolfganga Amadea Mozarta (roku 1987). Město Karlovy Vary mu roku 2001 udělilo plaketu Antonína Dvořáka. Roku 1972 získal cenu Krajského národního výboru v Plzni, roku 1979 cenu Svazu českých skladatelů a koncertních umělců. V roce 1984 byl jmenován zasloužilým umělcem.

S Karlovarským symfonickým orchestrem se roku 1985 zúčastnil festivalu Pražské jaro, kde provedl díla Jiřího Temla, Dmitrije Šostakoviče a Antonína Dvořáka. Jako dirigent spolupracoval s mnoha českými symfonickými orchestry (Česká filharmonie, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Symfonický orchestr Československého rozhlasu v Praze, Státní filharmonie Brno, Pražská komorní filharmonie a další) a hostoval také u významných orchestrů v Evropě (Drážďanská filharmonie, Záhřebská filharmonie, Velký symfonický orchestr Všesvazového rozhlasu a televize Moskva, Rostovská filharmonie, Filharmonie Halle, Filharmonie Würzburg a jiné).

Významnou součást jeho dirigentského profilu tvořilo uvádění orchestrálních kompozic soudobých českých skladatelů, jichž realizoval (převážně s Karlovarským symfonickým orchestrem) za svou dirigentskou kariéru kolem sto třiceti. Poprvé uvedl napříkald některá díla skladatelů Václava Trojana, Jana Hanuše, Josefa Matěje, Václava Lídla, Zdeňka Lukáše, Miloše Vacka, Jiřího Temla, Luboše Sluky, Zdeňka Šestáka, Věroslava Neumanna, Václava Riedlbaucha a dalších. Nahrál několik desek pro gramofonové společnosti Supraphon a Panton, velké množství snímků pořídil pro Český (Československý) rozhlas v Praze a v Plzni. Několik jeho koncertů je zaznamenáno též v České televizi.

Od roku 1978 působil Radomil Eliška pedagogicky na hudební fakultě AMU, kde vyučoval dirigování symfonického orchestru (1986 docentem, 1996 profesorem). Mezi jeho žáky patřili například Leoš Svárovský, Jaroslav Brych, Vojtěch Spurný, Stanislav Vavřínek, Marek Štryncl či Jakub Hrůša.