Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Brock, Robert

Tisk


Charakteristika: Dirigent a pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:27.5.1905
Datum úmrtí/ukončení aktivity:2.12.1979
Text
Literatura

Brock, Robert, dirigent a pedagog, narozen 27. 5. 1905, Rakovník, zemřel 2. 12. 1979, Praha.
 
Hudbě se učil od šesti let. Po studiu a maturitě na reálce v Rakovníku (1916–23) začal studovat dirigování na pražské konzervatoři u Pavla Dědečka a Otakara Ostrčila a poté mistrovskou školu u Václava Talicha (1923–27). Po absolvování odešel do zahraničí. Působil jako korepetitor a kapelník divadla v Bernu (1928–29), poté jako dirigent opery v Rostocku (1929–30) a v Brémách (1930–32). V roce 1932 začal studovat hudební vědu u Vladimíra Helferta na brněnské univerzitě, ale hned následující rok studium opustil a stal se dirigentem Osvobozeného divadla v Praze (1933–35). Poté se znovu vrátil k práci v zahraničí – byl jedním z prvních českých dirigentů, kteří působili v Sovětském svazu. Nejprve zde pracoval pro rozhlas (1935–37), potom se stal šéfem filharmonie v Charkově a uměleckým ředitelem rozhlasové stanice v Archangelsku (do roku 1938). Před válkou se vrátil do Čech, pracoval jako dělník, občas hostoval v pražském rozhlase. Za německé okupace byl vězněn v Terezíně (od ledna do května 1945), kde napsal hudbu ke Karafiátovým Broučkům (premiéra v terezínském vězeňském divadle). Po osvobození se stal dirigentem Státní opery v Brně (1945–47), kde nastudoval například Bizetovu Carmen, Pergolesiho Služku paní, Brittenova Petra Grimese či Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky. Poté se stal šéfem Velké opery v Praze (1947–48), kde se podílel na inscenaci Janáčkovy opery Výlety páně Broučkovy v režii Jiřího Fiedlera. Po připojení Velké operyNárodnímu divadlu se zde stal zástupcem ředitele (1948) a výrazně ovlivnil pražský operní život provedením mnoha děl českého i světového repertoáru, od Glucka a Mozarta až k operám dvacátého století (Rudolf Karel, Otakar Ostrčil, Iša Krejčí, Bohuslav Martinů, Ján Cikker). K jeho největším úspěchům patřila Verdiho Aida (1957) nebo Wagnerův Lohengrin (1964). Věnoval pozornost také Janáčkovým operám, ale nejvíce měl v oblibě klasický a neoklasický repertoár, především Mozarta. Souběžně od roku 1948 učil dirigování na AMU v Praze, kde se stal v roce 1959 profesorem. Členem Národního divadla byl do roku 1972, ale od roku 1968 působil opět v zahraničí. Českou operu zde propagoval nejen jako dirigent, ale i jako překladatel mnoha českých a slovenských libret do němčiny. Vynikal pečlivou přípravou představení a jeho podrobným vypracováním. 28. 11. 1953 byl vyznamenán odznakem Za vynikající práci, v roce 1961 mu byl propůjčen titul Zasloužilý umělec.
Literatura
I. Lexika
ČSHS.
Srba, Bořivoj: Postavy brněnského jeviště 1884–1984 /1./ (Brno 1984).
Janota, Dalibor: Malá encyklopedie české opery (Praha 1999).
 
II. Ostatní
Tempo (15, 1935–36, s. 95).
Vrbka, Tomáš: V hlavní roli Maestro (Státní opera Praha, 2006, č. 2, s. 32).
 
http://infocentrum.knihovna-rakovnik.cz/mesto-rakovnik/osobnosti1/
 
Klára Kolofíková
Datum poslední změny: 16.12.2008