Český hudební slovník osob a institucí

Kohoutek, Ctirad

Kohoutek, Ctirad, hudební skladatel, teoretik, muzikolog, organizátor, publicista a pedagog, narozen 18. 3. 1929, Zábřeh na Moravě, zemřel 19. 9. 2011, Brno.

Kohoutek se narodil v učitelské rodině Hynka Kohoutka a Jarmily Kohoutkové (roz. Mertové). Odmalička ho obklopovala hudba, zpěv a divadlo. Otec hrál na housle a vedl pěvecký sbor. Kohoutkovi rodiče připravovali k významným událostem divadelní scénky s mládeží, při kterých vystupoval tehdy pouze dvouletý Ctirad.

Kohoutkovi se přestěhovali do Ostravy v listopadu roku 1934, kde Hynek Kohoutek nastoupil jako cvičný učitel na učitelském ústavu.

Poprvé se s operní hudbou seznámil u rodiny Bystroňů, s jejichž syny se malý Ctirad přátelil. Setkal se zde se scénami z Dvořákovy Rusalky, Smetanovy Prodané nevěsty nebo Blodkovy V studni.

Hezké vzpomínky má skladatel na tehdejšího učitele Stanislava Macha, který jej učil ve čtvrté a páté třídě a měl pro Ctiradovo zvláštní umělecké nadání velké pochopení. První hudební učitelkou byla profesorka Vlasta Masníková. Později se seznámil se skladatelem Milošem Šnejdarem, který učil všeobecnou hudební nauku a velmi se zajímal o Kohoutkovy první skladebné pokusy. Přibližně po roce přešel do třídy klavíru k profesorce Drahomíře Rapaportové-Janků. Podle Ctirada Kohoutka to byla právě ona, kdo ho svou cílevědomostí, systematičností a důsledností přivedla nejblíže k vědomí každodenní a pečlivé práce. Prosadila u něj především překonání špatných technických návyků díky Kurzově metodě. Musel se vrátit zpět až k základním prstovým cvičením, ale díky ní pak dělal velké pokroky. Při výběru repertoáru ho profesorka Rapaportová-Janků vedla náročnou, avšak pro Kohoutka neocenitelnou cestou. První veřejné koncertní vystoupení měl na večerní besídce školy v roce 1939.

V roce 1940 začal navštěvovat primu reformního reálného gymnázia v Moravské Ostravě, tehdy ho začaly stále více zajímat skladatelské pokusy.

Vyhrocená válečná situace v okolí a zrušení ostravského ústavu donutily rodinu Kohoutkových opustit Ostravu. V dubnu roku 1943 se přestěhovali do Kroměříže, kde Hynek Kohoutek získal místo na učitelském ústavu. V té době převzal Ctiradovu výuku hudební teorie, především harmonie a kontrapunktu, otcův známý, varhaník a středoškolský profesor Antonín Kříž, absolvent varhanické školy Leoše Janáčka v Brně. Ten také občas dohlédl i na klavírní hru. Další hudební vzdělávání pokračovalo spíše autodidakticky.

Do Prahy poprvé zavítal díky soutěži „Ukaž, co umíš“, kde se probojoval až do finále. Potkal se zde například s Iljou Hurníkem. V Obecním domě soutěžil se Smetanovou Polkou Fis dur a také se svou Dědečkovou polkou, kterou složil v roce 1942 k jeho sedmdesátinám. Tato událost a hlavně celá Praha se svojí historickou atmosférou hudebního a soutěžního dění a mnohé další poznatky byly velmi inspirativní a impulzivní pro již dospívajícího Kohoutka.

Po úspěšném absolvování gymnázia v Brně se přihlásil do abiturientského kurzu konzervatoře též v Brně. Mezi jeho spolužáky patřil Alois Piňos, Miloslav Ištvan, Jaromír Podešva či Jiří Matys. Tito tehdy mladí nadějní umělci se na ústavu umístili jako asistenti. Kohoutek působil jako tajemník komory. Hudební teorii studoval u profesora Viléma Petrželky azáklady dirigování zejména u profesoraJana Šoupala.Přijímací zkoušky vykonal včervnu roku1948 a v září téhož roku doplnil přijímací řízení zkouškami z druhého dílu intonace, z klavíru a nauky o hudebních nástrojích. Pro jistotu se ještě přihlásil i k přijímacímu řízení na obor hudební vědy na FFMU v Brně. Úspěšně je vykonal v září roku 1948. Avšak vzhledem k touze koncentrovat, na svá další studia, především na hudební praxi, nenastoupil. Při studiu abiturientského kurzu se seznamoval s uměleckým a kulturním děním v Brně, chodil na koncerty a opery. Začal také korepetovat na klavír při zkouškách Úlehlova tanečního a pěveckého sboru. V rámci klavírní praxe byl přidělen na konzervatoři k profesorce Maryně Úlehlové do výuky lidového tance. Jeho kontakt s tanečním a hudebním folklórem byl pro něj velmi přínosný a trvalý. Rád využil i možnosti sbírat lidové písně ve Strážnici a v Šancích-Mostech. To jej přivedlo i ke stále hlubšímu pronikání do tvorby, tvůrčí poetiky a skladebné teorie Leoše Janáčka, jenž se mu stal jedním z rozhodujících inspiračních, hudebních i myšlenkových zdrojů.

Abiturientský kurz absolvoval úspěšně. Velmi podstatné však bylo, že se stále více dostával do podvědomí celému hudebnímu Brnu. Zkoušeli a učili jej totiž mnozí výborní umělci, pedagogové a profesoři konzervatoře. Před přijímacím řízením na JAMU to bylo velice přínosné.

V letech 1949–53 studoval obor skladby u profesora Jaroslava Kvapila na JAMU v Brně. Poznal rovněž metodu profesora Viléma Petrželky, nejdříve na konzervatoři, pak na JAMU. Vilém Steinmann ho vyučoval intonaci. Mimořádné nadšení pro lidovou píseň přenášel na studenty profesor Vilém Černík.

Stále více si však Kohoutek začal uvědomovat, že učební látky, včetně způsobu jejich interpretace, nemají tu kvantitu a kvalitu, kterou by měla JAMU mít, chtěla by být srovnatelná se stejným druhem škol ve světě. A tak mnoho studentů muselo po absolutoriu mnohé znalosti doplňovat a rozšiřovat.

Ctirad Kohoutek byl také vtahován do činnosti v rámci deformovaného kulturního modelu „Umění patří lidu“. Účastnil se skladatelských přehlídek a jiných aktivit Svazu československých skladatelů. Mimo jiné vedl lidový soubor JAMU a účinkoval jako houslista v kapele Úlehlova moravského tanečního a pěveckého sboru. Pro tento soubor napsal s kolegou Jaromírem Nečasem celovečerní pásmo zpěvů a tanců Baladu zbojnickou (převážně z materiálů jeho zakladatele Vladimíra Úlehly). Rozvíjela se také Kohoutkova spolupráce s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů (BROLN) a Brněnským estrádním rozhlasovým orchestrem (BERO). Upravoval lidové písně a vytvářel folklórní stylizace, např. quasi nokturno Loučení s milou, psal populární, tehdy estrádní skladby, např. Kolo nebo Brněnská polka. V rámci předmětu Instrumentace dechové hudby u Jindřicha Pravečka napsal Hanáckou polku. K představení divadelní fakulty JAMU zkomponovali ke hře Josefa Kajetána Tyla Čert na zemi spolu s Miloslavem Ištvanem a Aloisem Piňosem týmovou scénickou hudbu.

Kohoutek ukončil studium skladby na JAMU v Brně s vyznamenáním. V červnu roku 1953 byla v sále brněnského Stadionu úspěšně provedena Symfonickým orchestrem brněnského rozhlasu za řízení absolvujícího Miroslava Koláře jeho absolventská symfonická báseň Mnichov. O rok později zde byla uvedena i jeho kantáta Ukolébavka černošské mámy spolu s dirigentem Jiřím Waldhansem a smíšeným sborem Besedou brněnskou a Symfonickým orchestrem kraje Brněnského. I po tomto úspěchu si nebyl Ctirad Kohoutek jistý, zda je skutečně plně vybaven pro další umělecký a mezinárodně srovnatelný kompoziční vývoj.

S kompoziční katedrou Brno spojil Ctirad Kohoutek svůj osud v trvání téměř 27 roků.

První zahraniční cestu uskutečnil na přelomu ledna a února v roce 1956 do SSSR. O dva roky později navštívil spolu se svým přítelem Miloslavem Ištvanem Budapešť, kde jim, jako odborným asistentům, bylo povoleno po dobu čtrnácti dnů studovat dílo Bély Bartóka. Objevili zde kompletní dílo tohoto skladatele. Věnovali se také studiu způsobů vyučování skladebných předmětů na Hudební akademii Ference Liszta. Velmi je zaujaly i úspěchy moderní metodiky.

V roce 1961 vycestoval do Varšavy a později tuto cestu ještě pětkrát zopakoval. Slyšel zde stovky soudobých děl, získal desítky gramofonových i magnetofonových nahrávek a not. Také se účastnil odborných diskuzí s řadou polských i zahraničních autorů, interpretů a dalších festivalových hostů. Diskutoval s nimi o současné hudbě, poznával hudbu nejrůznějších novodobých směrů od problematických experimentů (např. Johna Cage, Karlheinze Stockhausena) až po skladby vysoce hodnotné a přínosné (Bély Bartóka, Dmitrije Dmitrijeviče Šostakoviče).

V roce 1965 vycestoval s Josefem Bergem, Ivanem Hrušovským, Miroslavem Klegou, Markem Kopelentem a dalšími do Darmstadtu.

Díky své skladatelské činnosti, obzvláště komponování dětských sborů, se dostal také do zahraničí s brněnským souborem Mladost-dětským sborem Domu pionýrů a mládeže v Brně. Celkově tak navštívil 17 zemí.  

V roce 1963 vycestoval do Velké Británie, aby rozšířil svoje vědomosti v oblasti soudobé hudby na studijní stáži na Summer School of Music v Dartingtonu, kde navštěvoval lekce Witolda Lutoslawského. V rámci prázdninových kurzů kompozice v Darmstadtu v roce 1965 se zúčastnil přednášek Pierra Bouleze a György Ligetiho a řady festivalů soudobé hudby.

Sedmdesátá léta znamenala pro Ctirada Kohoutka výrazné období. V roce 1973 získal titul PhDr. na Univerzitě Palackého v Olomouci, v roce 1979 titul Zasloužilého pracovníka v kultuře, o rok později titul CSc. na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a titul Profesora pro obor skladby/kompozice na Hudební akademii múzických umění v Praze.

V roce 1979 byl zařazen mezi nejvážnější kandidáty na místo ředitele České filharmonie (dále jen ČF). Byl z toho velmi překvapen, ale současně i zneklidněn. Už po nástupu na místo asistenta pro skladbu na Vysoké umělecké škole v Brně v roce 1953 byla v podstatě splněna jeho představa spojit ve svém budoucím povolání činnost umělecko-skladatelskou s činností pedagogickou, ke které již od mládí inklinoval. Dosažení pracovní funkce, inspirativnost, vysokoškolská úroveň a perspektiva ho zbavovaly potřeby zvažovat o jakékoliv změně zaměstnání. Jako docent skladby a skladební teorie v roce 1979 podstoupil jmenovací řízení na profesora skladby. Řízení probíhalo na pražské Akademii múzických umění.

Později, opakovaná pražská nabídka a vyhlídka, u něj vyvolala rozporuplný stav, spojený s vědomím osudového rozhodnutí před závěrečnou životní fází jeho zaměstnanecké činnosti. Jako tehdejší padesátník pociťoval energii k podstoupení dalšího zvýšeného a odpovědného pracovního zatížení, současně i určitou chuť a sebedůvěru vstoupit do takové instituce. V říjnu v roce 1979 jel do Prahy pro již oficiální nabídku místa od náměstka ministra kultury Otakara Holana, 14. 2. 1980 nabídku přijal.

Již na začátku po uvedení do funkce ho čekaly náročné úkoly. Zabýval se zejména akutními personálními otázkami. Brzy po nastoupení do funkce ředitele ČF se intenzita pracovního vytížení stupňovala a přesahovala nároky jeho dřívějšího zaměstnání. Způsobilo to především spojení činnosti v ČF s polovinou úvazku na AMU. Požadavky vedlejšího pracovního poměru na AMU se ovšem nedaly v žádném případě srovnávat s plným pedagogickým a funkčním zatížením na JAMU. Vyvázal se postupně ze všech brněnských funkcí, dokonce i ze členství v komisi expertů Ministerstva školství, z komise Supraphonu pro kritické vydání díla Leoše Janáčka, později i z komise Československé akademie věd pro udělování kandidátských vědeckých hodností. Přibyly však povinnosti nové. Z titulu ředitele ČF vyplývalo jeho jmenování členem předsednictva a místopředsedou výboru Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, historicky i provozně přičleněného k ČF. Jako ředitel byl také povinen být i velitelem civilní obrany Rudolfina. Stal se členem České hudební rady a předsedou ministerské Komise pro práci se státními symfonickými orchestry. Pokračovalo u něho členství v jeho školské komisi a v komisi pro hudební teorii.

Na AMU jej pověřili předsednictvím státní zkušební komise pro obor skladby. Ředitelská funkce přinášela zvýšené požadavky účastnit se různých kulturních a reprezentativních událostí. Jednalo se o přijímání hostů, zejména předních zahraničních i domácích umělců vystupujících s ČF a o setkávání se zahraničními delegacemi.

Ctirad Kohoutek byl od první chvíle nadšen tím, že instituce ČF měla vůli a snahu pracovat na nejvyšší úrovni. Poznal zde a snažil se dále podporovat prototyp sebevědomého a náročného pracoviště, které dosahovalo pozoruhodných výsledků. Bylo to způsobeno nejspíše tím, že členové uměleckých složek byli vybíráni v přísných konkurzech, v nichž odborná kvalita byla vždy rozhodující.

V roce 1984 byl však postupně nucen kvůli zdravotním problémům odejít, později i z AMU. O čtyři roky později mu byl propůjčen titul Zasloužilý umělec.

Od léta roku 1991 pracuje Ctirad Kohoutek jako skladatel v Brně. Od roku 1992­–02 byl členem Asociace hudebních umělců a vědců a místopředsedou Klubu moravských skladatelů. Jeho členem je do současné doby. V roce 1995 získal titul The International Cultural Diploma of Honor v USA, o rok později Personality of the Year, též v USA.

Kompoziční tvorba Ctirada Kohoutka má na dnešních koncertních pódiích své stálé místo. Za svoje díla získal na 25 domácích ocenění a třikrát byl úspěšný i v mezinárodních soutěžích- v Jihlavě, v Moskvě a v Paříži. Mezi jeho žáky patří Michal Košut, Sylvie Bodorová (včetně aspirantury v oboru skladby), Milan Slavický, Lukáš Matoušek či Stanislav Hochel, ze zahraničních stážistů např. Ian Lowes, Mihajlo Djordjevič a další.